Obchodní model, který se rozmohl v Česku je takový, že drtivá většina lidí nakupuje v hypermarketech a supermarketech v podstatě všechny potraviny, které potřebuje. A dělá to v podstatě bez ohledu na to, jestli má nějakou alternativu.

To je dost odlišný model od toho, který je například v Německu. Zde jsou lidé zvyklý nakupovat věci přímo u lokálních producentů. Řídí se tam heslem, když soused pěstuje zeleninu, proč jí kupovat v supermarketu, když jí můžou koupit u něj. Velmi tam fungují komunitní vazby. I když je v marketu možná o trochu levnější, upřednostňují princip sousedské výpomoci.

Velmi rozšířený je i prodej na trzích, kde se prodává i tak citlivá potravina, jak čerstvé maso. Proč citlivá? Čerstvé maso vyžaduje vůbec ty nejpřísnější hygienické normy, které se musí striktně dodržovat. Proto je tak těžké pro lokální producenty masa dostat se na pultový prodej. Systém kontroly je tak náročný, že se vyplácí především při velkém objemu produkce, což malý logicky nesplňuje. Přesto se i čerstvé maso může prodávat v Německu na tržišti.

Funguje to tak, že si malý lokální producent pronajme prodejní místo na trhu. To přebere jako certifikovaně schválené k prodeji, čili má jistotu, že chladicí boxy i všech ostatní je dokonale v normách. Po dni prodávání toto místo přebere specializovaná firma, která ho opět uvede do perfektního pořádku.

Myslím, že trhy a lokální prodej je přesně ten směr, kterým by se Česká republika měla ubírat. Vždyť koupí každé domácí potraviny podpoříte konkrétního českého člověka, pomůžete k zachování konkrétního pracovního místa. A to je princip, ze kterého nakonec profitují všichni.