Příliš se však už nemluví o tom, že k očnímu lékaři, na ušní a krční, na rentgen, ale také například i „za“ nebo „k“ rehabilitačnímu lékaři to má být nově – podle vládou schválené a tudíž brzy platné vyhlášky – „pouhých“ 45 minut jízdy autem. Na psychiatrii či kožní? To už pojedeme autem v krajním případě hodinu. A na alergologii, kdy značná část populace trpí vážnými alergologickými reakcemi? To už bude v krajním případě hodina a půl. Ještě horší to pak může být na infekční nebo cévní oddělení, kam pojedeme dvě hodiny, tedy tolik, jako z Prahy do Brna. Opravdu nám mohou v extrémním případě stačit dvě cévní oddělení na celou republiku? Jen těžko!

 Vedle praktických lékařů a specialistů chce vláda regulovat i dojezdové doby do nemocnic. Na chirurgii a internu to má být jedna hodina, na neurologii a ortopedii hodina a čtvrt, na úrazové oddělení už ale dvě hodiny a na cévní chirurgii či geriatrii dokonce hodiny tři!

 Co nám tím chce vláda říct za stavu, kdy je síť zdravotních zařízení stabilizována a dlouhodobě se osvědčuje? Přispívá k tomu snad fakt, že se ministerstvo zdravotnictví spolu se zdravotními pojišťovnami dohadují na zavírání nemocničních oddělení a celých nemocnic?

 Současná pravicová vláda neustále zatajuje pravý stav věci a zatajuje, jaké budou skutečné dopady zákonů, které silou parního válce parlamentem bezhlavě protlačuje.

 Od vlády a zdravotních pojišťoven můžeme v tomto případě očekávat jen to, že si připravují argumentaci pro rušení nejen nemocnic, ale v současné době už i ordinací praktických lékařů a specialistů. Nesmíme pominout onu sociální „nehoráznost“, že hustota sítě zdravotních zařízení je určována dojezdovou vzdáleností vlastním automobilem. Co když někdo automobil nemá?

 Máme zde nicméně díky této vládě další z kroků transformace zdravotnictví na řízenou péči známou z USA. Jde o péči, kdy se nerozhoduje o stavu a potřebě pacienta, ale o péči, kterou určuje pojišťovna podle toho, kolik pojišťovně platíme! To znamená: kdo má, bude mít péči, kdo nemá, počká si. Pokud se vůbec dočká.

 Co je však zcela nehorázné, tak to je fakt, že vláda tento dokument přijala, ačkoliv k němu měly zásadní připomínky následující organizace: Českomoravská komora odborových svazů, Asociace samostatných odborů či Unie zaměstnavatelských svazů.

 Pokud má dojít k úsporám v systému poskytování zdravotní péče, musí být takové změny promyšlené a především citlivé k pacientům. To se ministru Hegerovi zatím příliš nedaří. Zatím se totiž vydává cestou plíživého omezování zdravotní péče, což je pro mne, jako pro lékaře, neakceptovatelné.

Vladimír Dbalý, kandidát do Senátu ve volebním obvodě Praha 2

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.