Korekce vládní politiky se s návratem hospodářské recese očekávala. Při schvalování zákona o státním rozpočtu na rok 2012 se dokonce slibovala jeho podstatná novelizace. Nyní se ale vládě s úpravou státního rozpočtu. do sněmovny nechce. Problémy letošního rozpočtového období chce vláda zvládnout v rámci exekutivních pravomocí - přidusí provozní výdaje státních úřadů a fondů, a to až v rozsahu 23 mld. Kč.

V celé státní správě se tedy bude utahovat šroub. Kolik, to je podmíněné tím, zda vyjde optimističtější prognóza z ledna, tj. že bude vývoj české ekonomiky kolem »kladné nuly«. Ale může se stát, že ve druhé polovině roku exekutiva nebude schopna úkol zvládnout. Zatím se mluví o výdajích na tzv. expertní outsourcing. Ministerstva dávají peníze na smlouvy, na různé právní, evropské a jiné poradce. Tam chce vláda zatlačit. A také na běžný provoz – zejména na mzdy. Vzhledem k omezeným odměnám, může dojít i na propouštění.

Dopady nejsou veřejně kvantifikovány, ale jen pro letošek se mluví zhruba o dva a půl tisících úředníků. Jak ? O neznalosti fungování některých institucí hovoří úvahy o slučování ČOI a generálního ředitelství cel, Státní energetické inspekce a Energetickým regulačním úřadem atp. Vláda si je vědoma, že letošní škrty v rozsahu 23 mld Kč problémy neřeší, ale chce postupovat tzv. salámovou metodou, aby si kupovala čas před letošními volbami a aby se nějak přehoupla do druhé poloviny svého vládnutí. Odbory se obávají, že prouštěných z veřejného sektoru by nakonec mohlo být v dalších letech při této politice násobně více.
Konečnou podobu celého balíčku opatření poznamenají ještě koaliční jednání, zásadní výhrady ovšem premiér Nečas a ministr Kalousek předem odmítají.

Problém je, že místo sofistikovaných reforem, které by zvýšily efektivnost veřejné správy, tak se vláda utíká k pouhé redukci. Předchozí pravicové vlády v balíčcích z let 2008-2010 seškrtaly již sociální transfery o 100 mld Kč. V době jistého ekonomického oživení roce 2011 přišly „tupé“, ekonomickou kalkulací nepodložené a růst brzdící škrty, v rozsahu dalších 70 mld. Kč.Nyní s ohledem na recesi mají přijít další, údajně „ostré“, ale spíše brutálně primitivní škrty.

Vláda se za každou cenu chce účetně vejít do svého rozpočtového výhledu a konvergenčního programu, ale stále méně se věnuje fungování ekonomiky a veřejných systémů. Mechanicky bilanční pohled ukazuje, že v r. 2013 by mohlo chybět 42 mld. Kč a v r. 2014 dokonce 84 mld. Kč. Na to už nebudou stačit jen škrty a exekutivní pravomoci, ale bude třeba měnit zákony. Proto se připravuje balíček legislativních opatření, který by mohl odrazit do sněmovny v 2. polovině letošního roku s účinností od roku 2013.

Premiér Nečas trvá na tom, že sociální transfery jsou v rozporu s nízkým ekonomickým výkonem ČR a potřebného souladu v dalších letech chce dosáhnout zejm. rozpočtovou dietou. Ministr Kalousek dodává, že naše ekonomika je na práškách a tudíž je odvykací kůra na místě. Svorně pak hlásají, že nejsou žádní asociálové a že tuto terapii, ne nepodobnou klystýrům nechvalně známého doktora Grünsteina, rozloží hezky na celou společnost. A že si na to každý uvědoměle řekne jako dobrý voják Švejk : „Nešetři mne. Mysli, že na takových klystýrech stojí Rakousko a vítězství je naše“.

Otázkou ale je, zda opoziční remcalové přeci jenom nemají v něčem pravdu. Dokonce i pro kritiky zprava je zřejmé, že reformní úsilí vlády je nahrazováno přípravou dočasných opatření. Problémy netransparentního financování zdravotních pojišťoven se odkládají, debata o rozvoji školství se redukuje na zápisné. Nefungující sociální síť se nadále nahrazuje daňovými výhodami dostupnými jen pro někoho. Omezit se má porodné, poplatek na bydlení. Co přijde dál ?

Nyní se vlastně navrhuje úprava původních daňových plánů vlády a především zmrazení penzí. Co přijde po tom se neví. Může to znamenat že cíl systémově založené vyrovnanosti veřejných financí v roce 2016 se stává utopií. Co je ale hlavní, že se odmítají alternativní úvahy jak dosáhnout udržitelného rozvoje. Je možné si představit i jiné pojetí strukturálních reforem. A zpomalit růst veřejného dluhu lze nejen škrty.

Co je novinkou ve vládních úvahách, tak to, že z více jak poloviny zmíněného objemu snižování deficitu se má dosáhnout na straně příjmů. Jde o robustní zvýšení DPH. Pokud by zvítězila varianta sjednotit sazbu DPH na 20 %, ministr Kalousek by nakonec prosadit svůj cíl z loňska, čímž by se relativně snadno vybralo přes 20 mld. Kč. Může se ochromit nákup, lidé se mohou přesunout k méně kvalitním potravinám, mohou jezdit nakupovat za hranice, pak výnos může být o něco menší. Ale DPH se snadno vybírá a řád výnosu by byl asi dosažen.

Problém není v tom, zda se vybere 18 nebo 23 mld. Kč, ale že je to sociálně velmi bolestivé. Zvýšení DPH by v průměru mělo dopad na domácnost zhruba tisíc korun měsíčně. Co by to udělalo s důchodcovskými domácnostmi, si asi dovedeme spočítat. Ty mají hlouběji do kapsy, podíl zbytných a nezbytných položek ve výdajích je tam jiný.

Řešení DPH může být variantní. Kromě sjednocení sazby na 20 % se uvažuje ponechat dvě sazby. Současná snížená by se zvýšila z nynějších 14 jen na 15 a horní sazba, která je zatím 19 (příští rok by měla klesnout na 17,5), by se zvedla na 21 %, což by zajišťovalo eráru zhruba stejný výnos.Z politických důvodů má varianta dvou sazeb větší naději. Premiér Nečas uvažuje o tom, že by ve snížené sazbě zůstaly léky a knihy. Koalice se o tom ještě bude dohadovat.Véčkaři by nechali ve snížené sazbě ještě potraviny. To je významná položka, která by výnos DPH poněkud snížila.

KSČM chce také zachovat dvě sazby DPH, jde nám ale minimálně o návrat do doby, kdy snížená sazba činila 9 %. Otázkou je čím by se kompenzoval výrazně nižší výnos z DPH. Koalice uvažuje o dočasném progresivním zdanění. To by sice prolomilo dogma rovné daně, ale výnos ze zavedení druhé sazby daně z příjmu fyzických osob 31% pro příjmy nad 100 tisíc Kč ročně by byl tak 2-3 mld Kč. A jen vy eliminoval existující stropy odvodů. My jsme pro strmější progresi, která zasáhne nejen milionáře, ale i horní střední vrstvu, a také pro opětovné zrušení stropů.. Véčkaři také zvažují zvýšení daně z nemovitosti ze 3 na 6%. Ale lépe než plošné zatížení tohoto převodu by bylo zvážit větší a i na západě běžnou progresi zdanění majetků.

Z dalších daňových témat lze kvitovat to že véčkaři a ČSSD otevírají debatu na téma příliš nízké korporátní daně (zvýšení sazby ze současných 19% na 20%). Ale k tomu patří i debata o daňovém základu a i o více sazbách podle velikosti firmy. Péče o konkurenceschopnost zejm. exportujících zaměstnavatelů je chvályhodná, ale dosahovat jí extrémně nízkými daněmi je chybou. Vláda zatím v této oblasti je ale neprůstřelná.

Raritou je útok pravicové vlády na režim zdanění OSVČ. jejich zdanění je sice na historickém minimu, ale nedomyšlený zásah může zvýšit počet jejich krachů. Než redukce paušálů zpět do roku 2004, tak by bylo dobré rozlišit o,jaké podnikání jde (opravář pračky není advokát) a že by paušály rozhodně neměly být omezovány opravdu malým živnostem. Nedomyšlené jsou i úvahy o zdanění energií s očekávaným výnosem přes 6 mld Kč. Zrušení výjimky ze spotřební daně pro domácnosti (sjednocení s velkoodběrateli), stejně jako zdanění vypouštění CO2 i u domácnosti a zdvojnásobení daně z elektřiny může mít bez kompenzací tvrdý sociální dopad.

Důležitou otázkou je jak stabilizovat důchodový účet, kde dnes opět narůstá deficit kolem 40 mld. Kč. Absurdní je v této situaci spouštět dobrovolný opt out (vyvedení peněz do privátních fondů), který způsobí další výpadek cca 20 mld Kč. Nejde o pevnou částku, opt-out je u nás dobrovolný a záleží na tom, kolik lidí a v jaké příjmové situaci se pro něj rozhodne..Véčkaři proto navrhují odložit důchodovou reformu o rok. Odložit to o rok by mohl být jistý alibismus vlády.
Kromě toho vláda zvažuje i zásah do státních penzí - minimálně je na tři roky zmrazit.. Zůstaly by na letošní úrovni, a jak by šla inflace, klesala by jejich reálná hodnota (s ohledem na životní náklady důchodcovských domácností o 5-10 %). Jinou, ještě horší variantou je změnit valorizační schéma. Místo povinné valorizace pevných důchodů podle inflace, by byly zavedeny plovoucí důchody napojené na vývoj ekonomiky. Vláda by se zbavila odpovědnosti, bilance na účtu by se vyrovnávala automaticky. Přístup KSČM je jiný, tzv. opt-out neodkládat, ale rovnou zrušit a soustředit se na příjmy do 1. penzijního pilíře a zpevňování garantovaných důchodů. (mimochodem, stejným luxusem je i připravované proplácení církví).

Pravda, avizována jsou i prorůstová opatření.Ale s ohledem na skandály kolem čerpání evropských peněz je spíše výsměch mluvit o mobilizaci těchto zdrojů. Stavebnictví nyní lobuje za přesun miliard z jiných evropských programů do financování dopravní infrastruktury. Rovněž chtějí odložené financování dopravních staveb, tj. aby si stát jako investor vzal v době škrtů miliardové investiční úvěry u komerčních bank. V této souvislosti křičí do očí že vláda honosící se názvem protikorupční dosud nedosáhla režimu umožňujícího tvrdší smlouvy s privátními dodavateli u infrastruktury. Takhle zodpovědnost za prodražování zůstává na veřejném sektoru. Pro podporu růstu prostě bude chtít udělat víc.

Summa sumarum, navrhovaná vládní rozpočtová opatření možná prodlouží současnou imitaci vládnutí, ale nejspíš nejsou valnou obranou proti spirále ekonomického poklesu ani cestou k udržitelné finanční stabilitě. Začíná si to myslet stále více z 10 milionů našich občanů. Nejchytřejší není ten, kdo má zrovna většinu a dogmaticky trvá na svém, ale ten kdo vnímá racionální kritiku a umí se inspirovat racionálními podněty. Tuhle schopnost zjevně současná vláda postrádá.