Zhruba před rokem jsem se v článku nazvaném Právní stát nebo čisté bezpráví? zabýval problematikou exekucí, v souvislosti s vymáháním promlčených marginálních pohledávek a podílem soudů a advokátů na tomto „obchodu“. Vyjádřil jsem v něm mj. názor, že fakt, že je možné vymáhat i neexistující dluhy, je popřením garance státu za spravedlnost pro občana, a že z exekucí se stal sprostý obchod, hra bez pravidel.
 
Proto mě potěšila zpráva, že jeden český soud ještě zcela nerezignoval na své povinnosti soudit nejen formálně podle práva, ale pokud možno i elementárně spravedlivě a přestal přiznávat inkasním firmám náklady řízení pro advokáty u žalob pro marginální částky. Zdůvodnil to jejich nemorálností a tím, že v uvedených případech nejde o vymáhání práva ale o „pouhý byznys“. Názor ústeckého soudu potvrdil v podstatě i soud ústavní, když jako zjevně neopodstatněnou odmítl stížnost proti uvedenému rozhodnutí soudu okresního.  
 
Čekal jsem, kdy dojde k protiútoku a kdo jej povede. Nemusel jsem čekat dlouho. Hned následující den se ozval tajemník ČAK Ladislav Krym. Je nepochybné, že inkasní firmy, exekutoři a minimálně někteří advokáti mají na vymáhaní obdobných pohledávek (promlčených, malých, zapomenutých apod., a proto lacino hromadně nakoupených a technicky jednoduše elektronicky prohnaných soudní mašinérií) postavený miliardový byznys. Bylo by divné, kdyby se ho, zvlášť v našem kvetoucím mafiánském kapitalismu, vzdali bez boje. Proto nic proti reakci pana tajemníka – jen ty argumenty by měly být alespoň trochu uvěřitelné a pravdivé. Od tajemníka České advokátní komory by lidé i očekávali, že bude primárně přispívat k zlepšování stavu spravedlnosti. Alespoň elementární příklon k slušnosti, a nikoliv tvrzení že, ,,…to, že si překupníci udělali z nakoupených pohledávek byznys, je normální…“. Ne že by to nebyla pravda, ale občan oprávněně očekává, že soudy, státní zástupci, exekutoři a advokáti jsou zde, až na výjimky, právě proto, aby excesům bránili, a ne aby spolu s bezskrupulózními podnikateli sdírali běžné občany z kůže.
 
Prohlášení pana Kryma, že odměnu advokáta stanovují soudy podle přísudkové vyhlášky, kterou stanovuje stát, nikoliv tarif, a že tedy není pravdivé tvrzení prezidenta soudcovské unie Tomáše Lichovníka, že soudy generují díky tarifu zisky advokátů, je klasickou ukázkou právnické „kličkované“. Občana nezajímá, zda soud přiznává 7000 Kč advokátovi za vymáhání 100korunového nedoplatku, za 5 minut práce, kterou udělá jeho sekretářka, dle „advokátního tarifu“ či „dle přísudkové vyhlášky“. Občana zajímá, jak je vůbec možné, že advokáti mají tu drzost takovouto neadekvátní odměnu požadovat. A hlavně, jak je možné, že je jim doposud, až na výjimku jediného soudu, v republice běžně přiznávána.
 
Obdobnou „kličkovanou“ pan Krym předvedl i ve vyjádření, že by postačila drobná novela, jíž by se přiznávala náhrada jen v případech, „že byl dlužník o zaplacení před podáním žaloby písemně upomenut“.  Nu což, vrátit do zákona  povinnou  předchozí upomínku (jako základní podmínkupro možnost soudního vymáhání) jsem jako jeden ze základních úkolů zmiňoval ve svém článku před rokem i já. V čem je tedy problém návrhu pana Kryma? V tom, co zamlčel. Současný OSŘ zná totiž „instituty náhradního doručení“ a tzv. „fikce doručení“. Již z názvu je jasné, že nejde o žádné skutečné doručení, díky němuž byste se o svém dluhu opravdu dozvěděli a mohli jej uhradit. Faktický stav by zůstal stejný, soud by jen zkoumal, zda někdo někdy něco někam poslal, tedy zda žalovaný byl písemně upomenut, ale zda to skutečně obdržel, by nadále nikoho nezajímalo.
 
U skutečně slušných společností je zaslání upomínek i nadále obvyklou praxí, stejně jako je pro ně zatím tabu prodávání marginálních, promlčených a sporných pohledávek různým vymahačům. Otázkou je, jak dlouho to tak zůstane. Pokud ve společnosti převládne morálka pana Kryma, zvoní jim zřejmě hrana. Proto doufám, že to světlo na konci nejen právního tunelu, které svým výše zmíněným rozhodnutím rozsvítil Ústecký okresní soud a které trochu zesílil i Ústavní soud, podpoří i další.

Luboš Dvořák, předseda Kontrolního výboru Zastupitelstva Jihočeského kraje