Děkuji. Pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, nebudu nějakým způsobem prodlužovat jednání o tomto vládním návrhu zákona. Přidržím se toho, co ve smutečním zasedání vlastně začala paní předsedkyně Poslanecké sněmovny. Připomenu projev Václava Havla a z toho vyvodím určitý závěr pro sebe a možná pro některé ostatní.

Dovolte, abych citoval: "Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností. Není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků. Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím.

Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno funkční období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v České a Slovenské federativní republice, že sám odstoupím z funkce.

V budoucnu se podle mého mínění musí prezidentský úřad vymezit. Prezident nemůže mít tak velké pravomoci jako má dnes. Pro mě není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývali socialismem.

Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám - o republice lidské, která slouží člověku, a proto mám naději, že i člověk poslouží jí.

Za třetí svůj úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národnostních menšin a vůbec občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují.

Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci, ani jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat.

Všichni chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice více než kdokoliv jiný.

Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout.

Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor. Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně vláda řekla ve svém programovém prohlášení včetně dalších dokumentů a ministři na tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od neekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti, nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně. Jestli se semtam pohne cena cigaret nebo něčeho, to v téhle chvíli nevím. Zatím je snaha, aby se nehýbalo nic, alespoň v nejbližších měsících. Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme.

Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme. Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury. Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci, nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který byl zadán. Zde neplatí žádné nejde to."

Jako mnozí z vás jsem ten projev slyšel. Neměl jsem žádné iluze, proto jsem je ani nemohl ztratit, na rozdíl od jiných, kteří takové iluze měli.

Pro mne to znamená jediné - slova byly jedny, činy byly druhé. Pro mne to znamená, že to, co je předloženo jako návrh zákona, je spíše otázkou pro historiky než pro poslance.

Pan premiér zdůraznil, že kromě návrhu zákona o ocenění zakladatele našeho státu Tomáše Garrigue Masaryka všechny ostatní zákony byly přijaty až dlouho po smrti jednotlivých státníků, ať už jde o Edvarda Beneše nebo Rastislava Štefánika.

Chci tedy podotknout, že můj hlas tomu návrhu nepatří. Nepatří mu proto, že si nemyslím, že historie dostatečně zhodnotila to, co Václav Havel řekl a to, co udělal.

Děkuji vám. (Potlesk z lavic KSČM.)