Jsem skeptický k tomu, že by se, při dnešním rozložení sil, něco mohlo změnit k dobrému. Naděje tu však stále je, neboť umírá poslední. Vím, že cesta k nápravě je dlouhá a je třeba na ni vkročit zpočátku menšími krůčky. Síla superzlodějů je totiž obrovská a metastázovala za poslední léta do všech organizmů, včetně těch kontrolních.

Tak začněme měnit zákony takzvaně zezdola. Už jsem psal o případu mého známého, kterému v jeho drogerii neustále jeden člověk kradl. Můj známý věděl, kdo to je. Tudíž zcela logicky dal pokyn svým zaměstnankyním, aby, když přijde zloděj do obchodu, jedna z nich prakticky stála vždy za ním a kontrolovala, zda zase něco nekrade. Jenže naletěl. Policie přišla za mým známým ne aby si na zloděje posvítila, ale aby pokárala mého známého za to, že poškozuje dotyčného na osobnostních právech. Můj známý má co dělat, aby svůj obchod udržel nad vodou, zaplatil prodavačky, jejich sociální a zdravotní pojištění, často mu nezbývá ani na své základní potřeby. Tak se rozčílil, že asi zavře svou prodejnu a půjde na podporu. Policie nechrání zájmy těch, kteří pracují a zaměstnávají dokonce i další lidi, ale chrání zájmy zlodějů.

V nedávných dnech jsem četl o případu, kdy majitel obchodu s koly uveřejnil na internetu fotku zloděje, který ukradl z jeho obchodu věc za 50000 Kč, aby policie věděla kde hledat. Ovšem neuvědomil si, kde žije a místo toho, aby mu policie pomohla najít zloděje, tak dostal pokutu 5000,- Kč + správní poplatek 1000,- Kč od Úřadu na ochranu osobních údajů za to, že si od zloděje nevyžádal souhlas se zveřejněním jeho fotografie na internetu.