NERV hodnotí jak výdajovou stránku rozpočtu EU, tak výhodnost či nevýhodnost kohezních fondů pro ČR. Souhlasím s tím, že snížení fondů na dopravní infrastrukturu, energetiku a komunikační technologie je pro ČR velmi nevýhodné. Proč ale NERV apriori odmítá daň z finančních transakcí či zvláštní obratovou daň? Proč soudí, že „reálné důvody pro uvalení těchto daní (nejméně pak daně z finančních transakcí) v České republice buď neexistují, případně nejsou zásadní, zvyšování daňové zátěže tímto směrem je z našeho pohledu jednoznačně neakceptovatelné“?

Takovýto přístup, stejně jako naprostá blokace zvýšení daní nejvyšším příjmovým skupinám či odstranění stropů v sociálním a zdravotním pojištění, je z hlediska příjmů do státního rozpočtu prakticky smrtící. Aby se tyto výpadky alespoň trochu vyrovnaly, NERV schvaluje a přímo vybízí, aby vládní koalice dál zvyšovala DPH, nejen postupně nižší sazbu na 14 % (již si této výhody užíváme plnými doušky) a pak na 17,5 %, ale a jako nejlepší variantu dnes už zvažuje NERV sjednocení DPH na 20 %. Ani NERV, ani vládní koalici vůbec nezajímá, jaký to bude mít dopad na většinu lidí, kteří pobírají nižší než průměrný plat  - hovoří se o tom, že je to více než 65 % pracujících (je ale zapotřebí připomenout, že např. v příhraničí je běžný hrubý plat většinově okolo 13 000 Kč). Takovýto přístup koalice a NERV způsobí, že se radikálně sníží poptávka, protože lidé si budou muset ještě více "utáhnout opasky".

Proč se koalice a NERV tak urputně brání dani z finančních transakcí? Finanční transakce samy nepřinášejí žádnou hodnotu ve smyslu přínosu hmotných statků či služeb. Jde tedy zpravidla o „spekulativní“ přínos a takový by měl být rozhodně zdaněn. Rovněž odmítaná daň z obratu je velmi spravedlivá. Její největší výhodou je, že zabraňuje odlivu financí a vytvořených hodnot (tzv. daňová optimalizace) mimo ČR. To by byl asi největší přínos pro státní pokladnu.

NERV se vůbec nezmiňuje ve svém hodnocení, jak by měla ČR využívat (a posílit využití prostředků) právě na dopravní infrastrukturu, energetiku, komunikační technologie, ale zejména na podporu stavebnictví a průmyslu jako takového. Najednou jakoby zmizel v nenávratnu „Plán zajištění konkurenceschopnosti ČR“. Ten je však nejen zapotřebí vyhlásit, ale důsledně rozpracovat a hlavně urychleně realizovat. Průmysl je alfou a omegou naší ekonomiky. Jeho podpora, podpora nových a dynamicky se rozvíjejících technologií spolu s podporou exportu je cestou, kterou se musí dát každá vláda v ČR, které jde o budoucí rozvoj země, ať je levicová nebo pravicová. Ruku v ruce musí jít také daleko razantnější podpora a důraz na vzdělávání právě pro oblast průmyslu stavebnictví a služeb. Naše země si nemůže dovolit dlouhodobě vychovávat přednostně pouze manažery, právníky a ekonomy či sociology. Tím ovšem nechci tvrdit, že takovéto profese nejsou zapotřebí, je ale nutné zajistit proporce množství absolventů tak, aby byl nedostatek v průmyslu a stavebnictví urychleně odstraněn. ČR je průmyslová a exportní země, ale již nemá dostatek odborníků a odborných pracovníků právě v této oblasti.

Očekával bych od NERV právě takováto závěry a rady pro současnou pravicovou koalici. To, co je nám nyní předkládáno, jen prohloubí současnou krizi.

Pavel HOJDA, poslanec Parlamentu ČR a stínový ministr KSČM pro dopravu a průmyslu za KSČM