Velkou a teatrální show bez diskuse vystřídala otevřená debata.

Je nejvyšší čas, aby si všichni, včetně Jiřího Paroubka, uvědomili, že ČSSD již není stranou jednoho muže a že odlišný názor uvnitř sociální demokracie není úchylkou ani kolaborací. Kritika uvnitř strany už není provázena štvanicemi, jako tomu bylo v případě šéfky sociálnědemokratických žen Jindřišky Maršové na počátku tohoto roku.

ČSSD je platformou svobodných a samostatně přemýšlejících lidí, kteří svými postoji dotvářejí vizi, založenou na principech rovnosti, spravedlnosti a solidarity. Bez vnitrostranického střetávání odlišných názorů a koncepcí se nemůže strana dobře vyvíjet a efektivně reagovat na aktuální potřeby společnosti a nové situace.

Příspěvkem na cestě k otevřené, naslouchající a důvěryhodné ČSSD byla také výzva, kterou jsme zveřejnili s Martinem Pecinou, a rovněž můj projev na konferenci. Nesouhlasné reakce některých straníků jsem samozřejmě předpokládal. Osobně ale nevidím jediný důvod, proč by ČSSD neměla uznat, že i ona se v minulosti dopustila chyb, aniž bych při tom zapomínal či omlouval prohřešky a podpásové údery jiných.

Jiří Paroubek svým textem na síti Facebook jen potvrdil, že naše výzva nebyla neopodstatněná, když naši reflexi a výzvu ke změně stylu, jež nebyla mířena na nikoho osobně, označil za kolaborantskou, shrbenou vůči pravicovým voličům, politicky hloupou a naivní.

Nedělám si iluze, že lze od kabinetu Petra Nečase v mnoha oblastech očekávat reformy, které by nepoškozovaly středně a nízkopříjmové občany. Povede se zápas o zachování sociálního státu v této zemi, o udržení elementární míry solidarity napříč společností a zastavení pravicového sociálního experimentování, především z dílny TOP 09.

Rozhodně si ale nemyslím, že existuje racionální důvod, aby se z ČSSD stala striktně nespolupracující opozice. ČSSD bude přinášet vlastní návrhy reforem, ale zároveň by neměla blokovat to, co se vládě, ačkoli se jedná o vládu pravicovou, povede a co bude ku prospěchu občanům.

Jsem rád, že jsem mohl sloužit České republice jako místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí, a těší mě, že to byla vláda, která nepolitikařila, ale pracovala a řešila neideologicky reálné problémy. Pokud chtěl Jiří Paroubek svou poznámkou nepřímo naznačit, že právě jemu vděčím za to, že jsem se mohl stát místopředsedou vlády, chtěl bych jen pro dobrou paměť připomenout, že nabídka vládního postu mi nebyla učiněna poprvé. Poté, co se pozice premiéra vzdal Stanislav Gross, jsem byl vyzván, abych sestavil nový kabinet a ujal se funkce premiéra. Tehdy jsem odmítl účinkovat v „Grossově vládě bez Gosse", to si Jiří Paroubek jistě dobře pamatuje.

Ostatně, pokud jde o politickou naivitu a hloupost, pak právě vyslovení nedůvěry vládě během předsednictví, na které se Jiří Paroubek odvolává, i zablokování říjnových parlamentních voleb byly fatálními politickými chybami, které stály ČSSD skutečné vítězství ve volbách.

Nicméně není čas řešit minulost, nyní jsou před námi volby do místních zastupitelstev a Senátu. Do nich by měla ČSSD vstoupit jako strana důvěryhodná a jednotná.

Na závěr lze dodat jediné, na láhev šampaňského se samozřejmě těším.

Více:
Paroubek: Nechme si nadělat do čepice a tu si pak dejme na hlavu