„Psal se rok 2006. Pár týdnů před volbami média zaplavily dramatické titulky: ‚Lidovci by se do Sněmovny nedostali!‘ Nastal mazec,“ vzpomíná Jaroslav Poláček, volební manažer, zakladatel & CEO společnosti PRodukujeme.
Žádný volič nechce svůj hlas zahodit
Citovaný titulek podle něj vyšel na serveru Novinky, podobně situaci interpretoval iDnes, Právo dokonce přineslo titulní článek. Jen ihned.cz tehdy správně uvedlo, že „KDU-ČSL by se do Poslanecké sněmovny Parlamentu těsně dostala i přes nízké stranické preference“. Jenže ihned.cz četlo výrazně méně čtenářů než populárnější zpravodajské servery.
„Médii už ale kolovala zpráva, že lidovci potřebných 5 % nezískají. A žádný volič nechce svůj hlas zahodit. Jakmile má pocit, že jeho preferovaná strana nemá šanci, začne uvažovat o změně. Právě tady se ukazuje obrovská síla průzkumů veřejného mínění,“ vysvětluje odborník.
Novinové titulky mohou poškodit
Zmiňovaný příběh se odehrál v roce 2006, kdy se o vítězství přetahovaly ČSSD a ODS. Dodnes však ilustruje, jak čísla dokážou voliče ovlivnit víc než stovky billboardů a bannerů. KDU-ČSL tehdy nakonec do Sněmovny vstoupila, ale s výrazně nižším počtem poslanců, než měla v předchozích volbách. Ne každé straně, která se později ocitla v podobné situaci, se to však podařilo.
„Vrátíme se zpět do roku 2006. O vítězství se sváří ČSSD a ODS, do Sněmovny nakonec vkráčejí komunisté, křesťanští demokraté a zelení. KDU-ČSL navzdory negativním prognózám nakonec překonala 5% hranici a dostala se do parlamentu s podporou 7,2 % voličů. Výsledek rozdělil levé a pravé spektrum přesně na půl a vyjednávání o vládě trvalo asi šest měsíců. KDU-ČSL reprezentovalo 13 poslanců, což bylo výrazně méně, než měla strana v letech 2002–2006, a rozhodně méně, než byla ambice vedení strany v čele s Miroslavem Kalouskem,“ připomněl Poláček, který by rád upozornil na problematickou interpretaci průzkumů.
Jako odborník v dané problematice dokáže rozklíčovat, co bylo příčinou problémů. „V druhé půlce dubna (volby byly na začátku června) STEM vydal zprávu, ve které psal: ‚KDU-ČSL se posledních šest měsíců příliš nedaří a nyní je přesně na pětiprocentním prahu.‘ Úvodní text doprovázela tabulka stranických preferencí, která měla na řádku s KDU-ČSL číslo 4,9. Média však nerozlišila mezi stranickými preferencemi a volebním modelem,“ zdůraznil expert.
Rozdíl mezi preferencemi a volebním modelem
Stranické preference zahrnují i nevoliče a nerozhodnuté. Volební model se snaží odhadnout reálný volební výsledek v daném čase sběru dat.
„Číslo 4,9 % bylo vnímáno jako definitivní verdikt, přestože šlo jen o momentální stav, nikoli predikci konečného výsledku. Nebudu spekulovat, zda takto napsaná zpráva měla vyvolat bombastické titulky, ale trvám na tom, že ovlivnila výsledek KDU-ČSL. Míra medializace a její negativní vyznění měly o to významnější dopad, protože za nimi stála odborná autorita, tedy respektovaná sociologická agentura, která měla tradici ve vydávání stranických a volebních preferencí,“ vysvětluje Poláček.
Nenechte se unést jedním titulkem
Dnes už jsou průzkumy veřejného mínění komentovány přesněji a odpovědněji. Většina médií jasně uvádí, že jde o aktuální obrázek, který se může změnit. Stranické preference nahradily volební modely, které jsou pro voliče užitečnější a pochopitelnější.
„Přesto bychom měli stále zůstat obezřetní. Odhady počtů získaných mandátů mnohdy závisí pouze na interpretaci analytika. Síla mediální interpretace je velká a průzkumy mohou ovlivnit výsledky voleb více, než si připouštíme,“ zdůrazňuje expert.
A jak tedy číst průzkumy správně? Je třeba rozlišovat mezi preferencemi a volebním modelem. „Zvažujte datum sběru dat – preference se mohou měnit rychle. Sledujte více zdrojů a nenechte se unést jedním titulkem,“ radí Poláček, autor knihy Volby v kapse.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Dokážete se správně orientovat ve spleti množství publikovaných předvolebních průzkumů?
autor: Naďa Borská
vesan
