Jedním z dokladů o malém respektu Poslanecké sněmovny  Parlamentu ČR k těmto zásadám lze  označit  to, že Sněmovna na stávající schůzi přehlasovala  veto Senátu a opět  schválila  zákon předložený skupinou poslanců  Řápkové, Stanjury, Gazdíka a dalších, kterým se mění zák. č. 200/1990 Sb. o přestupcích  a některých  dalších zákonů (především trestního zákoníku), tisk č. 431.  Tedy zákon,  který umožňuje, aby  pachateli vybraných přestupků mohl být uložen také  zákaz pobytu  na dobu nejdéle tří měsíců. Nejde o to, zda s tímto postupem proti pachatelům přestupků někdo souhlasí  či nesouhlasí, ale o to, že  schválený zákon  až kuriózním způsobem  nerespektuje platné právní prostředí.

Tak zákon v údajné snaze nedotknout se příliš pracovních a rodinných vztahů pachatelů stanoví, že trest „ se nesmí vztahovat na místo nebo obvod, v němž má pachatel trvalý pobyt…“,  aniž by zákonodárci vzali v úvahu, že místo trvalého pobytu vůbec nemusí odpovídat skutečnému pobytu občana (tedy místu, kde pracuje a kde má rodinu). Po té, co  §10 odst. 4 zákona o evidenci obyvatel  vytvořil institut trvalého pobytu občana na ohlašovně a situaci, kdy občané vůbec nejsou povinni hlásit  změnu svého trvalého pobytu,  občan, který má „trvalý pobyt“ např.  na ohlašovně v Městské části Praha 7 může bydlet, pracovat a mít rodinu např. v Chomutově. Uložený  zákaz pobytu v Chomutově (kde nemá trvalý pobyt) se pak může významně dotknout jeho (ústavních?) práv.

Zákon rovněž stanoví, že  porušování nově „ zavedeného“   zákazu pobytu je trestným činem (novelizovaný § 337  tr. zák.). Zcela je ignorováno, že  řada pachatelů  se o uloženém zákazu pobytu  vůbec nedoví, neboť jim rozhodnutí bude doručováno fikcí, tedy  na adresu „trvalého pobytu“ kdesi na ohlašovně. Ukládání  takové sankce je pak nejen neefektivní, ale  pokud se pachatel o uložené sankci vůbec nedozvěděl, těžko se mohl jejím porušením  dopustit úmyslného trestného činu.  

Zákon prý vítají představitelé obcí. Zřejmě jim uniklo, že  přestupková agenda je výkonem státní správy a nikoliv samosprávy, takže  obce  nebudou mít (doufejme…) na ukládání těchto sankcí žádný vliv…

Odhlédneme-li od až obsedantní snahy této Sněmovny několikrát během jedné schůze měnit trestní zákon a trestní řád (ale i občansky soudní řád) způsobem, který  prakticky téměř vylučuje znalost platného práva u  odborné, natož pak  obecné veřejnosti, nebylo  zde (opět) zákonodárci ani v nejmenším respektováno  sdělení veřejného ochránce práv, který na  nesplnění podmínek stanovené pro omezení svobody pohybu a pobytu v čl. 14 odst. 3 Listiny  tímto zákonem naléhavě upozorňoval.   Problematická  realizovatelnost a svévole zákonodárce jsou na jeden zákon až dost….