“Víte, dnes není u mladých lidí moderní, aby ctili své rodiče, spíš má většina z nich pocit, že ví všechno lépe a žádnou radu od nich nepotřebují. Když přijdou na to, že je to všechno jinak, než si mysleli, bývá už většinou pozdě”, doplňuje Vladimír Kruliš. Jeho rodiče měli zajímavý život - otec byl po emigraci své sestry v roce 1968 vyhozen z práce, ale celý život ho bavilo učit, a tak vykonával různé profese.

Docenturu si mohl dodělat až v roce 1990, pak učil na divadelní fakultě JAMU v Brně, zakládal také a jako rektor v začátcích vedl Západomoravskou vysokou školu v Třebíči. “Maminka byla zase na výtvarno, celý život malovala nebo vyráběla šperky, díky ní mám rád umění,” pokračuje Kruliš. Když se na náměstích baví s občany, a ti mu říkají, jak se žije našim seniorům, může s klidem říct, že to ví. “Moje maminka i táta nikdy neměli moc peněz, ale dali mi jednu věc, která je mnohem cennější. Celý život mi vštěpovali, abych si vybíral, s kým budu pracovat a choval se ke každému tak, abych se za sebe nemusel stydět. Když jsem začal pracovat pro našeho prezidenta Miloše Zemana, poděkoval jsem jim, že je to především jejich zásluha. Vychovali mě tak, abych pomáhal lidem kolem sebe a nebál se říci svůj názor," říká Kruliš, zatímco ukazuje fotografii se svými rodiči, ze které je jeho podoba od obou evidentní. “Přál bych si, aby dnešní mladí lidé více oceňovali rady těch, kteří svůj život prožili a zkušenosti chtějí předat nám - s těmi nejlepšími úmysly, což casto nedokážeme ocenit,” zdůrazňuje Vladimír Kruliš.