Domácí násilí je stále aktuální i u nás. A to i přesto, že především díky obrovskému úsilí nestátních neziskových organizací se situace během posledních deseti let výrazně zlepšila: domácí násilí se stalo trestným činem (zatímco dříve – laicky řečeno – bylo násilí na „osobě blízké“ považováno v zákoně za menší zlo než násilí páchané na někom „cizím“) a byl zaveden institut vykázání agresora ze společného obydlí, kdy pachatel násilí má na 10 dnů zakázán domů přístup.

Řada věcí ale zůstává nevyřešena: oběti domácího násilí například nemají nárok na odškodnění, na rozdíl od obětí jiných trestných činů. Chybí také bezplatná právní pomoc. Kromě toho je stále nedostatečně řešena ochrana dětí, které jsou svědky domácího násilí: ačkoli tyto děti jsou již v zákoně o sociálně právní ochraně dětí uvedeny ve výčtu dětí ohrožených, je bohužel poměrně běžným, že po rozvodu rodičů soudy na přání agresora-otce nutí děti k tomu, aby se s otcem stýkaly.

V neposlední řadě je v dnešní době škrtů důležité podívat se na domácí násilí jako na jev, který stojí naše veřejné finance částku nikoli zanedbatelnou. Letos v říjnu byla veřejnosti představena první studie v ČR, která vyčísluje ekonomické dopady domácího násilí za rok 2010: Ve studii byly identifikovány nejvyšší náklady ve zdravotnictví jako důsledek ošetřování obětí domácího násilí. Druhou nejnákladnější oblastí je justice, kde je odhadováno, že až jedna třetina rozvodů je spojena s domácím násilím. Třetí oblastí z hlediska výše nákladů je oblast podpory v nezaměstnanosti. V roce provádění studie se náklady jen za tyto tři oblasti pohybovaly okolo miliardy (!).