Především nijak neskrývám, že jsem působil ve společnosti iDTAX. Ta byla založena za jediným účelem – jako provozní společnost Mezinárodní obchodní komory, kde jsem zastával pozici předsedy. iDTAX měla za úkol testovat fungování elektronických účtenek, jednalo se tedy o jakýsi experimentální projekt Komory, proto jsem v ní figuroval na vedoucí pozici. Touto skutečností se nijak netajím, informace o mém působení jsou veřejně dostupné.

Proto se divím, že někdo neustále přichází s „překvapivým objevem“ ohledně něčeho, co je dávno veřejnosti známo. Objevují se mýty, že projekt nebyl úspěšný, protože si našel jen jednoho malého zákazníka. Opět nesmysl. Právě proto, že se jednalo o experimentální projekt, který měl ověřit principy fungování elektronických účtenek, firma měla jen jednoho zákazníka, a to kavárnu vlastněnou Komorou. Žádné jiné ambice v této fázi projekt neměl.

Před nástupem na Ministerstvo práce a sociálních věcí jsem svůj podíl prodal, aby nedošlo ke střetu zájmů. Za svůj podíl jsem dostal stejnou sumu, kterou jsem do projektu vložil. Přečetl jsem si spekulace, že kupec iDTAX může jako jediný kontrolovat, zda nebude docházet ke zneužívání sociálních dávek prostřednictvím sociální karty, toto však mohu jednoznačně odmítnout. iDTAX totiž nevlastní žádný patent, či užitný vzor a nemá žádnou platnou smlouvu k projektu. Provozovatelem řešení pro elektronické účetnictví, případně použité pro účely kontroly dávek bude výhradně státní organizace, resp. organizace vlastněná státem. Firma iDTAX se na něm nebude nijak podílet.

Dále se v médiích mylně uvádí, že dodavatel nového softwaru pro výplatu sociálních dávek, firma Fujitsu, poskytuje úplně jiné služby, než vyplývá z kontraktu z roku 2008. V jednom komentáři to autor přirovnal k situaci, „kdybyste uzavřeli s natěračem dohodu o natření stávajícího plotu, a on vám na základě upřesňující smlouvy k této dohodě postavil bazén.“ Přirovnání kulhá na obě nohy, protože současné dodávky firmy Fujitsu plně odpovídají smlouvě z roku 2008 – služby na platformě Microsoftu s licencemi k jeho produktům.

Pokud bychom se drželi použitého přirovnání, objednali jsme si natření plotu. Není důležité, kde vzal natěrač barvy, štětce a kdo mu barvu míchal. Víme, že se rozhodně nejedná o objednatele a o střet zájmů. Kontrolujeme výsledný stav, tedy zda plot bude skutečně celý natřený a ve stanovených odstínech barvy. Zaplatíme asi o polovinu méně než předchozímu natěrači a pokud nebudeme s výsledky práce spokojeni, uplatníme sankce.

Jsem rád, že se podařilo prosadit úspory provozních nákladů v řádu stovek milionů korun ročně. Kritikům vzkazuji - začněte se zabývat také tím, kdo a proč uzavíral v minulosti nevýhodné smlouvy s monopolním dodavatelem.