V dávných časech, kdy byl internet ještě sci-fi a později už i „na petrolej“, přijal parlament naší země na svoji dobu celkem velmi rozumnou povinnost pro obce, města, jejich části i pro kraje, aby odebíraly povinně Sbírku zákonů v listinné podobě a umožnily v pracovních dnech každému nahlížet, co nového či starého si zákonodárce umanul.

V současnosti je tato povinnost upravena v § 13 zákona č. 309/1999 Sb. ze dne 11. listopadu 1999 o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv v platném znění.

V médiích postupně čas od času zaznívaly oprávněné připomínky zejména starostů obcí, že je to povinnost překonaná, přežilá, listinná podoba sbírky je drahá, není to kde skladovat a k dovršení všeho skoro není občana, co by si za rok na úřad vůbec přišel sbírkou zalistovat.

Tyto stesky byly a jsou četné a důvodné. Vlastní zkušenost mám podobnou, a tak jsem pro objektivizaci oslovil 10 % obcí našeho Kraje Vysočina v anketě na toto téma. Jednak jsem zjistil, že 56,8 % obcí a měst sbírku pravidelně stále odebírá a platí. A co se četnosti návštěv právachtivých občanů týká, pak vězte, že průměr návštěv činí celých 0,29 občana za rok. Takže při ceně cca 10 000 Kč za ročník Sbírky zákonů stojí ukojení touhy či hladu po právním poznatku přes 30 000 Kč u jednoho každého „bratra upřímného“. To by už obec mohla občanovi rovnou zaplatit právní pomoc a ještě by ušetřila.

Tajemníci a starostové, které jsem svými dotazy zastihl, v podstatě všichni vítali možnost přestat povinně sbírku odebírat, protože už dávno plně přešli na její nejrůznější webové aplikace. Ti, co sbírku nechávali vyvazovat, z ní mají velmi drahý kancelářský doplněk, na nějž jen sedá prach. A ti, co se jim povaluje v archivu, usilovali alespoň o slevu od deratizátora, žel, převážně marně.

Protože mediální zkratky o Sbírce zákonů odezněly vždy tím rychleji, čím víc stránky zaplňovaly Opencardy, Promopra nebo „odklánění“ peněz, a nikdo tento zjevný archaismus nenapravoval, projednal Legislativní výbor Kraje Vysočina možnosti uplatnit v tomto ohledu zákonodárnou iniciativu a předložil 13. prosince t. r. zastupitelstvu návrh, jak povinné subjekty tohoto břemene zbavit, a ten byl přijat.

Záměr předkladatele jít cestou klasického legislativního procesu by mohla zkrátit iniciativa zastupitelky a poslankyně Ing. Jany Fischerové, CSc. na tomto jednání, která jeho projednání v Parlamentu vzala za své a veřejně se k tomuto návrhu a jeho prezentaci přihlásila.

A je totiž třeba nejen zkrátit, ale dokonce vůbec zprůchodnit tuto úpravu, která je zjevně potřebná a praxí požadovaná. Došlo totiž ke stavu, kdy jako předkladatele návrhu zastupitelstvo stanovilo sociálního demokrata a komunistu. Ovšem když se k němu přihlásila i paní poslankyně zvolená za ODS a o návrhu všichni přesvědčí svoje poslanecké a senátorské kluby, pak je vyhráno.

Mimo tuto politickou kalkulaci ovšem průběh schvalování návrhu může narušit paradoxně i to, že obcím má ušetřit. Lze předpokládat, že průzkum na Vysočině, který pokryl 10 % obcí, má svoji vypovídací hodnotu a lze z něj s určitou mírou pravděpodobnosti usuzovat na stav v celém státě. Zaokrouhlím-li počet dotčených subjektů velmi velkoryse a s rezervou, pak by změny mohly uspořit více než 30 mil. Kč ročně, když budoucí dobrodiní zákona obce využijí a přestanou objednávat a platit sbírku, což samozřejmě nemusí.

Je to sice chvályhodné uspořit z obecního rozpočtu nějakou tu korunku, ovšem líbit se to patrně nebude těm, co stojí za tiskárnou, která má z výroby zbytečných stohů popsaného papíru svůj velmi jistý zisk. A to může vyvolat protitlak.

Nebudu ale malovat čerta na zeď. Kraj tuto možnost má, a tak ji i využil a v tlaku na zákonodárce bude pokračovat, protože je přesvědčen o prospěšnosti navržené změny zákona.