Při povolebních jednáních po patových volbách v létě roku 2006 se moji spolupracovníci dozvěděli, že ODS má k dispozici kupce Budvaru za 40 miliard korun.

Prodej Budvaru zahraničnímu investorovi nebyl pro mě osobně pochopitelně v žádném případě přijatelný. Ostatně jen malá zmínka o možné privatizaci Budvaru zvedla silnou vlnu společenské nevole, a to nejen v jižních Čechách. Proto ODS celou věc v zásadě odpískala. A nepovedlo se jí v letech 2006 až 2010 ani to, aby přeměnila Budvar z národního podniku na akciovou společnost. To měl být nepochybně první krok k jeho budoucí privatizaci.

Ředitelem n.p. Budějovický Budvar je dlouhá léta Jiří Boček. Zkušení a velmi úspěšný manažer. Jím řízený podnik vykazuje velmi slušný zisk. Neviděl jsem ho déle než dva roky, až o tomto víkendu.

Problematika Budvaru mě velmi zajímá, a proto mě zaujaly v minulém týdnu informace o blíže nespecifikovaných problémech v jeho hospodaření a informace, že prý jsou problematické a vleklé soudní spory Budvaru s Anheuser-Busch. Alespoň to veřejně tvrdil úspěšný ministr zemědělství Bendl. Mimochodem, tyto spory mezi oběma firmami probíhají již od roku 1912.

Zjišťoval jsem, co na to řekne generální ředitel Budvaru. Jak jsem se dozvěděl, hospodaření budvaru je každoročně auditováno jednou z nejrenomovanějších auditorských společností BDO. Audit tedy ministr Bendl má a dost dobře nechápu, co by tam nějací jiní „auditoři“ mohli zjistit. Představa, že by renomovaná společnost BDO dělala svou práci amatérsky či dokonce nekvalitně, liknavě určitě nemohu sdílet.  

Ministerstvo zemědělství dostává kromě auditů BDO také celou řadu dalších informací a tato komunikace mezi ministerstvem a BDO probíhá vlastně on-line.

Supervizorem známkoprávních sporů s n.p. Budějovický Budvar je renomovaná Advokátní kancelář Kříž, Bělina, od které ministerstvo mělo a kdykoliv může mít k dispozici potřebné informace o stavu těchto sporů. A že to jde pomalu? V letech 2000 až 2009 bylo definitivně ukončeno 115 soudních sporů a správních řízení před patentovými úřady, z toho 82 případů skončilo vítězstvím českého Budvaru. To byla gigantická, obdivuhodná práce.

Premiér Nečas mluví jistě pravdu, když říká, že národní podnik Budějovický Budvar prodat nechce. Věřím mu to. Lidé z ODS (Bendl) i kolem této strany mají zřejmě za lubem něco jiného. Již dva roky je na ministerstvu zemědělství návrh Američanů, který směřuje k „dohodě“ podle jejich představ. V obou Amerikách, severní i jižní, by měli Američané z Anheuser-Busch exkluzivitu na svou značku a český budvar by šel do obou Amerik pod etiketou Czechvar. A tam, kde vládne exkluzivita českého Budvaru (a Budvar vyhrával spory), by byly dvě rovnocenné značky – česká a americká. Jednalo by se o Evropu včetně Ruska (a jeho asijské části) a států střední Asie. Souhrnně se jedná o země, kam jde 85 % českým Budvarem vyváženého piva.

Tomu já říkám – pokud by se provedla tato „dohoda“ á la smlouva Zanzibar – Velká Británie z konce 19. století, pak by se český Budvar stal tím Zanzibarem. Uplatněním této nerovnoprávné „smlouvy“ by Budvar ztratil velkou část své tržní hodnoty.

Ministr Bendl tomu buď vůbec nerozumí, anebo mu naopak rozumí velmi dobře. Myslím, že to druhé bude asi pravda. Budvar by přišel o významnou část svého goodwillu. A kdo věří, že to může být skautsky nezištná operace, ten se nejspíše mýlí. Ve hře mohou být „odkloněná“ plnění v rozsahu set milionů či dokonce miliard korun.

Opravdu, ale opravdu si nemyslím, že v tuto chvíli hrozí privatizace Budvaru. Hrozí něco jiného: vytunelování značky českého Budvaru. O tom nemůže nevědět premiér Nečas. Co mě také chybí, to je silně kritické a informované stanovisko stínového ministra zemědělství Michala Haška. Pokud jsem si schopen zajistit informace já, je on jistě také plně v obraze. On ale zatím střílí na trochu jiný terč, privatizace opravdu nehrozí. Vše je jinak.