Má to ten Jirka Paroubků zmáknutý. K čemu oranžové knihy. K čemu úderná hesla, k čemu antikampaně. Jeho voliči (nebo volyči) toho asi stejně moc nenačtou. Ale pivo za dvě, kdo vám to dá. Tomu rozumí každý.

Už jsem tu popsal tuny slov, diskutéři na mne za to vylili kýble žluči. A celé je to k ničemu. Stačí napsat pivo za dvě. A už jsou tam, obyčejní lidé. Dobře si je prohlédněte, někdy pár obrázků vypoví více než plno slov.

Co mne zaujalo, je nepředstavitelný svinčík, který po sobě zanechávají, svinčík, který tak dobře známe z Chánovů, brněnských Brnoxů a podobných míst. Doufám jen, že jejich účast na volbách skončila nachlastáním se piva za dvě a že k volbám nepůjdou. Doufám, že motem těchto skvělých naplňovačů oranžových mítinků končí u této básně:

Mým domovem tichá je putyka,
mou ženou sklenice plná,
mou vášní bývala gotika,
teď baroka smetla mě vlna.

Když nocí domů se potácím
a hledím do oken spáčů,
jen vlastní stín svůj provázím
a sám nad sebou pláču.

Theodor Adalbert Rosenfeld (1891-1969) vulgo Bohdan Vojtěch

Dále čtěte:

• Ostravu zaplavili Elvis, Scorpions i oranžové pivo za dvě koruny
• Fanoušci Scorpions stejně Paroubka volit nebudou, říká politolog