V prvé řadě hovořil o tom, že podle ekonomické predikce naše hospodářství zpomalí na 1,5% místo 2,5%, jak Nečasova vláda předpokládala. Předseda vlády dále uvedl, že za minulý rok došlo k menšímu výběru daní státem a že v rozpočtu tak bude chybět 20 - 30 mld. korun, které bude třeba doplnit z jiných zdrojů. Z tohoto důvodu bude nutné, jak o tom hovořil Nečas, zvýšit opět DPH, a to na 19%, neboť zvýšení přímých daní by zcela jistě vedlo k odlivu velkých firem z České republiky. Věci veřejné zatím takový návrh odmítají, je však jasné, že jako vždy jej nakonec poslušně odkývají.

Pokud odhlédneme od faktu, že za poslední čtyři roky by se snížená sazba DPH zvýšila o 14%, je dobré Nečasovi připomenout, že neustálým zvyšováním nepřímých daní, v tomto případě DPH, může vážně poškodit ekonomiku a její akceschopnost. Způsob krytí a snižování deficitu státního rozpočtu a přenášení sanace nákladů hospodářské krize na daňovou spotřebu obyvatel zcela určitě ochromí koupěschopnou poptávku občanů, kteří si nebudou moci dovolit vinou asociálních zákonů vlády skoro vůbec utrácet a ekonomika se tak neroztočí. Je skoro neuvěřitelné, že Nečas chce ještě více navýšit DPH, jako by si nevšiml, že právě jeho neustálé zvyšování má za následek zpomalení ekonomiky.

Naši neoliberálové stále opakují dogmatickou poučku o škodlivosti zvyšování přímých daní, neboť by velké firmy, které jsou již dávno ve vlastnictví zahraničních majitelů, odešly z ČR a ,,ulévaly" si své zisky do zahraničí. Nejenže by nikam neodešly, protože v ostatních státech Evropy jsou korporátní daně nepoměrně vyšší, zatímco v České republice panuje daňový ráj, ale zisky si velké firmy již dávno do zahraničí ,,ulévají". Podle odhadu je tak z ČR vyvedeno do zahraničí každoročně až 250 mld kč (!), přičemž český stát z toho nemá žádný zisk. Pokud by se zvýšily firemní daně o cca 3 - 4%, znamenalo by to pro rozpočet okolo 20 až 30 mld. Kč, aniž by někdo odcházel do zemí, kde jsou tyto daně daleko vyšší.

Dále neměl pravdu Nečas v tom, že levice či opozice nedisponuje alternativním plánem na snížení deficitu státního rozpočtu. Nečas by mohl získat další finanční prostředky např. pronikavým zdaněním hazardu, efektivnějším čerpáním strukturálních fondů EU, průhledným zadáváním veřejných zakázek, které jsou často neuvěřitelně předraženy, progresivním zdaněním a dalšími opatřeními. Hlavním problémem je však to, že tyto finanční prostředky vysává Nečasova vláda od svých dojných krav - občanů, středně a nízkopříjmových skupin a jde tak cestou demontáže sociálního státu a sociálního smíru.

Nečas se mýlí i v tom, že druhý pilíř důchodové reformy (soukromý) bude efektivnější a výnosnější než průběžný. Především vůbec není jasno, jaký počet ekonomicky aktivního obyvatelstva do něho vstoupí. Podle propočtu se to vyplatí pouze těm, kteří vydělávají kolem 40 000 Kč hrubého měsíčně, a to je pouze zlomek našich občanů. Tito lidé se budou moci z 28% hrubé mzdy odváděné na důchod vyvést z průběžného pilíře 3% a přidat další 2% ze svého na soukromý individuální účet. Důchodová reforma je ovšem velkým podvodem na lidí, pod jejím pláštíkem se skrývá vlastně daňová reforma, která jednak opt - outem oslabila průběžný pilíř, na němž je nyní deficit 23 mld. Kč, a umožnila jako záminku vládě zvýšit, respektive sjednotit DPH na 17,5%, aby se ,,díra" na průběžném účtu zacelila. Vskutku mistrný tah ministra financí M. Kalouska.

Dalším sporným bodem je sociální reforma, která mimo jiné zkrátí dobu podpory v nezaměstnanosti, zavádí elektronickou kartu, jíž bude možno vybírat různé dávky, zavede se jednotné výplatní místo dávek. Do procesu zprostředkování práce nezaměstnaným se rovněž zapojí pracovní agentury, pro něž to bude velmi lukrativní byznys. Jedním z nejspornějších ustanovení zákona je bod, podle kterého si musí uchazeč o zaměstnání najít do dvou měsíců (TOP 09 původně navrhovala pouze jeden měsíc) práci, jinak bude muset nastoupit k veřejně prospěšným pracím. Pokud by odmítl, přišel by o podporu v nezaměstnanosti. Toto represivní nikoliv preventivní opatření je návratem do normalizačních poměrů před 40 lety. Zákon je pro nezaměstnané neuvěřitelně ponižující, znamená deklasování lidí na úroveň ,,gastarbeiterů", levné pracovní síly. Místo toho, aby uchazeč v klidu sháněl místo, bude se otáčet s lopatou. Nečas nebere v potaz několik faktorů, např. že na jedno pracovní místo je průměrně okolo 10 uchazečů, výběrové řízení je náročné, většinou několikakolové a z několika desítek či stovek uchazečů berou v drtivé většině případů pouze jednoho. Problém tkví i v tom, že Nečas si zmíněným procesem nikdy neprošel, tak nemá vůbec ponětí, jak složitý proces hledání zaměstnání ve skutečnosti je. Tím však nechci omlouvat jeho absenci elementární sociální empatie.

Nečas ve zmíněném pořadu opět v duchu principu kolektivní viny prohlásil, že pokud by nebylo přikročeno k tomuto opatření, nezaměstnaní by se doma ,,flákali" a práci by nesháněli, což je naprostý nesmysl. Většina lidí registrovaných na úřadu práce jsou práceschopní, chtějí pracovat, ale práce je zkrátka málo. Navíc díky opatřením Nečasovy vlády se ekonomika zpomalí a bude ještě hůře. Pokud komunisté za trest posílali k ,,lopatě", Nečasova vláda to znovu zopakuje a nebudou výjimky, kdy se u zametání listí sejdou graduovaný inženýr, kterého po třiceti letech pro nadbytečnost propustí z mladého a dynamického kolektivu, se skutečným ,,nemakačenkem", jenž pracovat nechce. Ministr práce a sociálních věcí, předkladatel zákona, k tomu řekl, že ani pro vědce není zametání listí prací podřadnou. Jde přece o to si udržet pracovní návyky.

Zákony o důchodové a sociální reformě jsou ve svých důsledcích nedomyšlené, škodlivé pro většinu poctivě pracujících občanů, kteří na nich nemohou vydělat. Místo aktivní politiky nezaměstnanosti provádí Nečasova vláda aktivní politiku represe.

Svůj výkon v pořadu Nečas korunoval tvrzením o absolutní nevině svého stranického spojence a kamaráda A. Vondry v kauze Promopro. Prý podle něho nic nespáchal, ač všechny dostupné důkazy hovoří proti němu, včetně jeho bývalé náměstkyně, která jasně říkala,že o nevýhodné a předražené zakázce v době českého předsednictví EU Vondra věděl a přesto nezasáhl. Nečas nevidí ani politickou zodpovědnost, vše nechává v režii orgánů činných v trestním řízení, které stejně nakonec rozhodnou o Vondrově nevině a celá věc se zamete pod stůl.

Premiér, který v současné době ztrácí své spojence v ODS, je nevýrazným a slabým premiérem, který postrádá rysy silného vůdce a zcela mu chybí leadership. V pořadu Události, komentáře názorně předvedl, že je slabý i argumentačně a nedokáže koncepčně přemýšlet. O důvod více, proč uvažovat o generální stávce a dalších akcích namířených proti asociální a nekompetentní vládě.

Publikováno se souhlasem autora.