Petráček (ČSSD): Hazard s dětskými osudy

02.10.2012 14:44 | Zprávy

V posledních letech jsme svědky pozvolné, ale neustálé demontáže sociálního státu.

Petráček (ČSSD): Hazard s dětskými osudy
Foto: pavelpetracek.cz
Popisek: Radní Libereckého kraje Pavel Petráček

I když se to možná na první pohled nezdá, součástí tohoto procesu je i návrh na zrušení kojeneckých ústavů a dětských domovů a jejich nahrazení profesionální pěstounskou péčí. Nyní jej vetoval prezident Václav Klaus – tím přitom získává demontáž sociálního státu až absurdní rozměr.

Byl to totiž právě Václav Klaus, který s ideou minimálního státu začátkem devadesátých let přišel. Právě on razantně odmítl nejen romanticky naivní vize „osmašedesátníků“, ale hlavně reálné koncepce skandinávského sociálního modelu, které navrhovali exiloví i tuzemští sociální demokraté.

To ovšem nic nemění na faktu, že prezidentovy připomínky vůči zákonu, rušícímu funkční a osvědčená zařízení, pečující o opuštěné děti, jsou tentokrát zcela na místě. V tomto případě se domnívám, že není nutné, abychom opakovali napřiklad britské chyby. Ve Velké Británii totiž tento systém kdysi s velkou slávou zavedli, zjistili, že se neosvědčil a nyní by ho rádi změnili od základu.

Nejsem sám kdo má pocit, že je zákon šitý horkou jehlou a například neřeší, kde vzít jenom na Liberecku najednou 500 nových pěstounských rodin.

A zcela souhlasím s tvrzením, že prakticky neproběhla tolik potřebná veřejná diskuse a tím pádem se nikdo neptal odborných autorit, zastoupených například v České lékařské komoře nebo České pediatrické společnosti. Tyto organizace přitom novelu dlouhodobě kritizují s tím, že není jisté, zda profesionální pěstouni dovedou poskytnout dětem (mezi nimiž je řada zdravotně handicapovaných) odpovídající péči, a hlavně odmítají vytvářet nový model péče o děti metodou pokusů a omylů.

Nejen, že s těmito námitkami souhlasím, ale ještě musím k argumentům prezidenta či lékařů přidat řadu argumentů vlastních. Novela zákona totiž přidala právě na bedra krajů nové povinnosti. V jejich kompetenci by měla být například předpěstounská příprava dětí či zprostředkování náhradní rodinné péče. Nic se v ní však nepíše o tom, kde mají kraje na tyto a další novinky vzít peníze.

Ani to ostatně není nic nového – trend, podle kterého nám centrální orgány ukládají stále více povinností a současně ubírají na prostředcích, už zaznamenávám delší dobu.

Podobným způsobem si možná můžeme dovolit experimentovat v případě registru vozidel, jehož kolaps měl sice nepříjemné, ale nikoliv tragické následky. Případné selhání nového systému péče o opuštěné děti by však mělo následky neporovnatelně tragičtější – bez ohledu na to, zda to tvůrci systému mysleli dobře.

Skutečně není možné brát si děti z dětských domovů jako rukojmí. Děti, kterým již osud stačil ukázat svoji nevlídnou tvář a které se budou s řadou zdánlivě banálních, ale o to bolestivějších problémů potýkat prakticky po celý život. Vždyť si stačí vzpomenout, kolikrát každý z nás ocenil pomocnou ruku rodičů i ve věku, kdy se dávno považoval za dospělého. Povinností nás všech, kterým byla na jakékoliv úrovni svěřena politická odpovědnost, je těmto dětem pomáhat. Nikoliv na nich zkoušet experimenty s radikálním rušením zaběhnutých a desetiletí fungujících zařízení.

Důvodem, proč navrhovatelé prosazují současnou podobu zákona, je údajně hlavně tlak mezinárodních institucí, kterým se stávající systém péče o opuštěné děti nelíbí. Dobrá, budeme zákon novelizovat, a systém upravíme. Nechť ovšem nejprve proběhne seriozní veřejná debata, ve které zástupci těchto institucí řeknou svoje námitky a například ředitelé dětských domovů dostanou možnost svoji práci obhájit. Měl by v ní také zaznít hlas odborníků, kteří se problematikou dlouhodobě profesně zabývají.

A když se na odborném základě dopracujeme k nějakému konsensu, můžeme hlasovat o novém zákonu – takovém, který nebude v rozporu s postoji mezinárodních institucí a současně a nebude představovat riziko, že by mohl jakkoliv ublížit dětem.

A když už v té debatě budeme, rovnou bychom mohli přehodit výhybku a změnit témata. Respektive jej posunout u jednu úroveň výše. Debatou o tom, jaký sociální stát vlastně chceme, si totiž naše společnost také ještě neprošla. A začíná to být vidět…

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Pavel Petráček - profil

Miroslava Němcová byl položen dotaz

falešný tweet

Dobrý den, přemýšlela jste, proč právě vy jste byla zneužita k šíření falešného tweetu? Myslíte, že vás v Rusku nějak znají, že jste pro ně hrozbou? Spíš bych vám dal za pravdu, že popud vzešel z Česka, ale od koho? Myslíte, že je za tím třeba i někdo z politiků, a že jde o předvolební boj?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Vích (SPD): Sbírka na drony a trhavinu pro Ukrajinu je „neřízená střela“

19:25 Vích (SPD): Sbírka na drony a trhavinu pro Ukrajinu je „neřízená střela“

Považuji současnou situaci na Ministerstvu obrany za neudržitelnou.