Vážený pane předsedo Hospodářské rady CDU, vážený pane komisaři, dámy a pánové,

nacházíme se na prahu doby, kdy Evropa bude muset učinit zásadní rozhodnutí o své energetické budoucnosti. Musíme reagovat na řadu okolností: roste poptávka po energiích, jak v Evropě, tak zejména v rozvíjejících se ekonomikách, a zároveň se tenčí disponibilní zdroje fosilních paliv, jejichž cena se zvyšuje.

Životnost značné části evropské energetické infrastruktury se blíží svému konci a bude třeba ji modernizovat. Navíc do popředí vystupuje požadavek zohledňovat dopady produkce energií na životní prostředí. Dnes se diskutuje o tom, z jakých zdrojů bude Evropa pokrývat své energetické nároky v příštích desítkách let.

Česká republika a Německo jsou při řešení těchto otázek blízkými partnery. Na poli energetiky čelíme podobným výzvám. Naše energetické sítě jsou velmi propojené, a shodujeme se na tom, že zajištění spolehlivých a cenově dostupných dodávek energie za udržitelných podmínek představuje nezbytný předpoklad pro konkurenceschopnost evropského hospodářství.

Rád jsem proto přijal pozvání Hospodářské rady CDU na tuto konferenci, abych se mohl podílet na Vaší debatě o proměnách, kterými sektor evropské energetiky prochází.
Evropský energetický trh

Jsem přesvědčen, že klíčovým nástrojem pro zajištění spolehlivých a cenově dostupných dodávek energie je dokončení evropského trhu s energiemi. Liberalizace a otevření trhů s energiemi jsou zárukou férových cen a dostupnosti služeb. Diverzifikace nabídky vede k vyšší bezpečnosti dodávek a konkurence je zároveň nejúčinnější pobídkou k inovacím.

I pro trh s energiemi tak bezpochyby platí slova otce německého hospodářského modelu Ludwiga Erharda, který napsal, že „skutečně organické a harmonické uspořádání může být zajištěno pouze v podmínkách volného trhu, který je řízen hospodářskou soutěží a svobodnou tvorbou cen.“

Dosažení efektivního jednotného evropského trhu s energiemi však stojí v cestě řada překážek. Ne všechny členské státy dosud plně liberalizovaly svůj trh s energiemi, jak to vyžaduje platná evropská legislativa.

Přestože v Evropě existuje několik dobře propojených tržních oblastí na regionální úrovni, vzniku skutečně celoevropského trhu zatím brání technické překážky, především nedostatečné propojení národních sítí. K úspěšnému propojení národních energetických trhů je přitom třeba harmonizovat předpisy a především zavést jednotný tarif pro přeshraniční přenos.

Od problematiky liberalizace evropského trhu je neoddělitelná otázka diverzifikace zdrojů energií. Smysluplná konkurence a soutěž je možná pouze za předpokladu, že dodavatelé mohou nabídnout energii od různých producentů, vyrobenou z různých energetických surovin pocházejících pokud možno z různých regionů. Samotné otevření trhu vede k diverzifikaci a posiluje tak energetickou bezpečnost Evropy.

Neopomenutelnou součástí úsilí o diverzifikaci zdrojů je také striktní technologická neutralita. Apriorní odmítání některých energetických zdrojů z ideologických důvodů stejně jako nadměrné zvýhodňování jiných nás oslabuje. Základem budoucí energetické bezpečnosti a ekonomické konkurenceschopnosti Evropy může být pouze vyvážený energetický mix.

Naprosto klíčovou podmínkou pro skutečnou liberalizaci energetického trhu a jeho schopnost absorbovat obnovitelné zdroje energie je existence moderní energetické infrastruktury, a to jak na národní úrovni, tak v rámci přeshraničních přenosových sítí.

Skutečností je, jak jsem již zmínil, že značná část stávající energetické infrastruktury, ať již jde o výrobní kapacity či přepravní sítě, se blíží konci své životnosti a je třeba ji modernizovat. Značné investice si vyžádá také nezbytné propojování národních energetických sítí. V Evropské unii bude nutné do energetické infrastruktury podle výpočtů Komise v příštích deseti letech investovat stovky miliard až 1 bilion EUR.

Investiční aktivity však ztěžuje nejistota a nestabilita v energetickém sektoru. Ta je způsobena nejen finanční krizí a souvisejícími ekonomickými problémy některých států a firem. Výrazně k ní přispívá i zdlouhavý proces povolovacího řízení, který je spojen téměř se všemi projekty. Negativní vliv mají rovněž neustálé změny evropského legislativního rámce určujícího fungování energetického sektoru.

Za této situace je pro každého investora velmi složité vkládat prostředky do evropských energetických projektů, jejichž realizace je velmi zdlouhavá a návratnost značně nejistá. Řada evropských i neevropských investorů a firem působících v energetické oblasti tak dnes přesouvá své aktivity mimo Evropu. To pro nás v dané situaci představuje velký problém. Je jasné, že pro schopnost Evropy přilákat investory jsou nezbytná přehledná a dlouhodobě platná pravidla.

Z globálního pohledu je zřejmé, že stoupá poptávka po energiích a narůstá soupeření o zdroje. Se svými více jak 500 miliony spotřebitelů a silně industrializovanou ekonomikou je Evropská unie největším regionálním trhem s energiemi a zároveň největším importérem energií na světě.

Společná vnější energetická politika může mít významný přínos nejen pro nové členské státy, ale pro EU jako celek. Potenciál, který by pro naši vyjednávací pozici ve vztahům k dodavatelům energie přinesl společný postup, se však Evropa dosud nenaučila efektivně využívat.

Jsem přesvědčen, že namísto partikulárních iniciativ potřebujeme v rámci energetické politiky větší solidaritu, vzájemnou odpovědnost a transparentnost mezi členskými státy, stejně jako efektivní koordinaci s ostatními vnějšími politikami Evropské unie.
Role členských států, česko-německá spolupráce v energetice

Dámy a pánové, hlavní úkoly pro dosažení udržitelné evropské energetiky bych shrnul následovně: 1/ dobudovat jednotný energetický trh; 2/ zajistit vhodné podmínky pro modernizaci národních a vybudování nových přeshraničních energetických sítí; 3/ spolupracovat při diverzifikaci zdrojů a 4/ vystupovat v energetických otázkách jednotně vůči třetím zemím.

Úhelnými kameny praktické realizace evropské energetické politiky zůstávají členské státy EU. Lisabonská smlouva výslovně ponechala rozhodnutí o konkrétním složení energetického mixu v kompetenci jednotlivých národních států – a je to tak správně.

Neexistuje univerzální energetický mix, který by byl aplikovatelný ve všech členských státech. Každá země musí zohlednit vlastní přírodní podmínky, dostupnost zdrojů i jinou strukturu spotřeby.

Je nesporné, že národní rozhodnutí o rozvoji nových zdrojů energie a změnách v sektoru energetiky mají výrazné dopady na ostatní země. Považuji proto za klíčové, abychom při řešení těchto výzev spolupracovali a otevřeně o nich komunikovali.

Česká republika a Německo jsou v tomto ohledu, věřím, na dobré cestě. Vážím si zájmu o intenzivní energetický dialog na německé straně, a to jak na politické, tak na expertní úrovni. Hovoříme o těchto otázkách jak se spolkovou vládou, tak se zemskými vládami Saska a Bavorska, jež s Českou republikou sousedí.

Německo se rozhodlo upustit od využívání jaderné energie a nadále se intenzivně soustředit na rozvoj jiných zdrojů. Tato cesta nebude snadná ani levná, ale toto svrchované rozhodnutí je naprosto legitimní a Česká republika jej plně respektuje.

Věřím, že Německo bude v hledání nových cest pro zajištění svých energetických potřeb úspěšné a že může pomoci posunout světový energetický sektor blíže k novým efektivním, ekonomickým a udržitelným technologiím pro výrobu a užívání energie.

Česká republika je připravena s Německem v tomto spolupracovat, zejména pokud jde o oblast vědy a výzkumu nových technologií, zaměřujících se zejména na skladování elektrické energie a postavení obnovitelných zdrojů na ekonomicky konkurenceschopný základ.

Rozhodnutí Německa o přeorientování energetického sektoru má již nyní významný vliv na Českou republiku. Potvrdily se předpoklady, že odstavení jaderných elektráren na straně jedné a rychlý rozvoj výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na severu Německa na straně druhé přinese nejen nové nároky na provozování propojených elektrizačních soustav, ale bude představovat výzvu rovněž pro zajištění spolehlivosti dodávek elektrické energie v České republice.

Velká část energie vyráběné větrnými elektrárnami na severu Německa se dostává do míst spotřeby na jihu Německa přes sítě na území České republiky či Polska.

Důvodem je nedostatečná kapacita vnitroněmecké sítě především v severo-jižním směru. Regulace produkce energie z obnovitelných zdrojů je velmi obtížná a přetoky velkého množství nevyžádané elektrické energie přetěžují českou elektrizační soustavu.

Tento vývoj v sobě skrývá i riziko pro budování jednotného energetického trhu v Evropské unii. Tyto těžko předvídatelné přetoky výkonu do okolních soustav snižují na přeshraničních spojeních kapacitu pro obchodní výměnu.

Jednostranná technická opatření na straně postižených států, jako je budování transformátorů s regulací fáze na hranicích, by možnosti přeshraničního obchodování s elektřinou dále omezila, přestože by byla v souladu s evropskou legislativou. Naším cílem je sjednocování evropského trhu s energiemi a ne budování nových bariér. Pokud bychom vzniklou situaci neřešili koordinovaně, vrátili bychom se na cestě k jednotnému energetickému trhu o několik let zpět.

Česká republika je připravena s Německem úzce spolupracovat na překonávání těchto problémů a hodlá také pomoci dosáhnout cílů, které si Spolková republika stanovila. Do posílení a rozvoje české přenosové soustavy budeme investovat v příštích letech více než 2 mld. EUR.

Je však nutné, aby k takovému kroku přistoupily i ostatní státy včetně Německa. Rozvoj jakýchkoliv zdrojů by pak měl být dále doprovázen i dostatečným rozvojem přenosových sítí. V opačném případě nelze do budoucna hovořit o bezpečném a udržitelném rozvoji evropského energetického sektoru.
Energetická politika ČR

Dovolte mi nyní několik slov k energetické politice ČR.

Jak víte, dlouhodobě se zasazujeme o liberalizaci trhu s energiemi. A to jak z hlediska právního rámce, kdy se české předsednictví v Radě EU v roce 2009 významně zasadilo o přijetí třetího liberalizačního balíčku v energetice, tak budováním potřebné infrastruktury – české energetické sítě jsou dnes silně propojeny se sítěmi okolních zemí.

Vzhledem ke své geografické poloze bude Česká republika i v budoucnu hrát v rámci jednotného trhu s energiemi důležitou úlohu.

Již dnes se aktivně podílíme na diverzifikaci zdrojů a tranzitních cest pro klasické zdroje energií, zemní plyn a ropu. Dlouhodobě podporujeme projekt Nabucco, jehož cílem je přivést do Evropy plyn z kaspického regionu.

Na propojování tranzitních sítí úzce spolupracujeme mj. i s Německem. Realizovaný projekt Gazela přivede plyn z plynovodu Nord Stream do Čech a přes naše území dále do Bavorska. Gazela je plánována tak, aby byla schopna obousměrného provozu a mohla tak v případě potřeby zásobovat naopak severní Německo plynem z jiných tranzitních cest.

Posílit tranzitní kapacity ve směru sever – jih mají i nové plynovody, které propojí Českou republiku s Polskem a Rakouskem. Propojení národních plynárenských soustav umožní transportovat plyn jak z terminálů na březích Baltského a Jaderského moře, tak následně i z plynovodu Nabucco.

Vzhledem ke skutečnosti, že význam zemního plynu dále poroste, je posilování plynovodné infrastruktury zcela v souladu se snahou udržet naší dovozní závislost na rozumné úrovni a dále strukturu dovozu diverzifikovat.

Minimálně v řádu několika příštích desetiletí budou klíčovým zdrojem energie v dopravním sektoru i nadále ropné produkty. Do budoucna proto považujeme za zajímavou myšlenku větší propojení české a německé ropné infrastruktury.

Vybudováním ropovodu mezi německou rafinérií Leuna, která je na konci severní větve ropovodu Družba, a českou rafinérií Litvínov, jež zpracovává ropu z větve jižní a zároveň je možné ji zásobovat transalpským ropovodem z Terstu, by došlo k výraznému posílení energetické bezpečnosti celé Evropské unie.

Vedle ropy a zemního plynu chceme český energetický mix založit na co nejširším portfoliu zdrojů, přičemž přednostně se chceme orientovat na dostupné domácí zdroje. Podobně jako německé, i české hospodářství vychází z dlouhé tradice průmyslové výroby. Pro zachování naší konkurenceschopnosti je zásadní, abychom byli schopni pro naše hospodářství zajistit spolehlivé a dostupné dodávky energie.

Míra dovozní energetické závislosti naší země je dnes na relativně nízké úrovni – pohybuje se pod úrovní 50 %, zatímco průměr Evropské unie je asi 60 %. V našich úvahách o budoucí podobě české energetiky považujeme za klíčové, abychom si tuto nízkou míru dovozní závislosti udrželi.

Kromě globálních jevů, jako je očekávaný růst cen ropy a plynu, bude česká energetika čelit i dalším rizikům. Významnou roli při výrobě elektřiny i zásobování teplem dnes hraje, vzhledem k jeho bohatým domácím ložiskům, uhlí.

Moderní využívání uhlí s co nejmenšími dopady na životní prostředí tak bude na přechodné období důležitou součástí naší energetické politiky. Uhelné pánve však budou v několika nadcházejících desetiletích postupně vyčerpány a tento zdroj bude muset být nahrazen.

V nejvyšší možné a ekonomicky smysluplné míře bychom proto rádi využili potenciálu obnovitelných zdrojů. Jejich předností je nejen ekologická udržitelnost, ale i strategický význam spočívající v možnosti decentralizované výroby energie.

S ohledem na relativně malou rozlohu země a ne příliš vhodné geografické podmínky však obnovitelné zdroje energie budou moci hrát v ČR pouze omezenou úlohu. A to navzdory programu masivní podpory produkce energie z obnovitelných zdrojů, který jme spustili v posledních letech a který nás bude stát desítky miliard EUR.

Významný potenciál pro Českou republiku představuje oblast úspory energií. V uplynulých letech jsme hodně investovali do podpory zateplování obytných domů a v této politice budeme pokračovat. Jakkoliv je zvyšování energetické účinnosti krokem správným směrem, samotnou otázku zdrojů energií však vyřešit nemůže.

Jeden z mála reálně dostupných zdrojů elektřiny a tepla tak pro ČR představuje bezpečný rozvoj jaderné energetiky. Tato technologie nám umožňuje přispět k dosažení ambiciózních evropských cílů na snížení emisí oxidu uhličitého, a současně představuje také jedinou cestu, jak dokážeme ve střednědobém horizontu pokrýt naši spotřebu elektrické energie.

Udržení soběstačnosti České republiky ve výrobě elektřiny je přitom klíčové pro zajištění energetické bezpečnosti nejen naší země, ale i celé Evropy.

Silná a odolná elektroenergetika v centrální části Evropy je nezbytným předpokladem pro zabezpečení transevropských toků energie. V situaci, kdy řada středoevropských států je, či v brzké budoucnosti bude, závislých na importu elektřiny a je plánován další úbytek výrobní kapacity, by bylo nereálné a od nás nezodpovědné spolehnout se na dovoz.

Mohu Vás ujistit, že bezpečnost českých jaderných elektráren má pro moji vládu i nadále tu nejvyšší prioritu. Území České republiky je seizmicky a klimaticky velmi stabilní oblastí a je proto pro bezpečný provoz jaderných elektráren velmi vhodné.

Česká republika také samozřejmě plní veškeré standardy pro jejich výstavbu a provoz. Stávající reaktory jsou pravidelně monitorovány národními orgány i mezinárodními institucemi a výsledky ukazují, že z hlediska bezpečnosti si stojíme v mezinárodním srovnání skvěle. Také v probíhajících celoevropských zátěžových testech obě české elektrárny jednoznačně obstály.

Velký význam přikládáme také tomu, aby se i veřejnost v okolních zemích cítila transparentně informována a měla jistotu, že její zájmy jsou brány v potaz. A to nejen v případě stávajících jaderných zařízení, ale i pokud jde o plány ČR na výstavbu nových jaderných bloků. Jsme si vědomi toho, že rozhodnutí, která činíme, jsou oprávněně předmětem pozornosti německé veřejnosti.

V listopadu jsem proto zaslal dopis paní kancléřce Merkel a nabídl jsem jí uspořádání veřejné diskuse přímo na německém území o přípravě výstavby nových bloků v Jaderné elektrárně Temelín.

Tento mimořádný krok jde zcela nad rámec veškerých mezinárodních závazků České republiky. Považuji jej za český příspěvek k vynikající úrovni česko – německých vztahů a rád bych, aby napomohl k dalšímu prohloubení vzájemné důvěry.

Věřím, že otevřená diskuse napomůže ozřejmění motivů, které nás při našich úvahách o energetické politice vedly, a posílí respekt k našim rozhodnutím.

Paní kancléřka můj návrh uvítala a ministerstva životního prostředí již připravují realizaci konkrétních kroků. Velmi si vážím věcného přístupu německé spolkové vlády a jejího upřímného respektu k suverenitě České republiky a k našemu právu na rozvoj jaderné energetiky.

Rád bych Vám, pane předsedo Lauku, ještě jednou poděkoval za pozvání na tuto konferenci. Své vystoupení zde před Vámi chápu jako příspěvek k této intenzivní a otevřené debatě.

Energetika je otázkou citlivou, ale jak jsem se snažil ve svém vystoupení ukázat, vnímám ji především jako téma, které Českou republiku a Německo spojuje. Jsem si jistý, že vzájemnou spoluprací mohou naše dvě země významně přispět k zajištění udržitelné energetické budoucnosti Evropy.

Děkuji Vám za pozornost.