Pane předsedo, dámy a pánové, vážené kolegyně, vážení kolegové,

setkáváme se dnes v Hradci Králové už na 3. ideové konferenci Občanské demokratické strany, která bude věnována podpoře podnikání a pracovnímu trhu.

Tato dvě témata spolu úzce souvisejí. Jsou to především soukromé firmy a podnikatelé, kteří vytvářejí pracovní místa, jsou motorem ekonomiky a nesou kůži na trh doma i v zahraničí. Stát jim přitom nesmí překážet nebo dokonce házet klacky pod nohy. Nesmí jim nadbytečnou byrokracií omezovat život, musí jim uvolňovat prostor pro vlastní aktivity a rozvoj. To platí nejenom pro velké firmy, ale i pro malé podniky a živnostníky. 

Občanští demokraté si toto uvědomovali vždy. V dnešní době to platí dvojnásob. Nesdílím sice apokalyptické vize, které šíří někteří politici, analytici a komentátoři, ale nemá smysl si nalhávat, že nás nečeká komplikovaná doba, protože jsme příliš ekonomicky provázáni s okolím. Naše malá otevřená proexportně orientovaná ekonomika je závislá především na exportu.

Žijeme v turbulentním prostředí, kdy nevíme, jestli a v jaké podobě bude za několik let existovat eurozóna. V době, kdy Evropa ztrácí, bohužel, konkurenceschopnost v porovnání s některými ekonomikami dřívějšího takzvaného třetího světa a evropské státy jsou ekonomickou realitou nuceny ke změně zaběhaných pravidel, tak dokonce i levicové vlády si uvědomují, že se musí šetřit, že nelze žít na dluh, protože dluhy se platit musí – přestože ještě před dvěma lety byli v České republice politici, kteří tvrdili, že státní dluhy se platit nemusí.

A pokud toho někdo nebude schopen, splácet tyto dluhy a držet své závazky, tvrdě, ale velmi tvrdě za to zaplatí. A dnes můžeme jmenovat několik zemí Evropské unie, u kterých to tak je.

Pro Občanskou demokratickou stranu tato situace znamená mířit k vyrovnaným veřejným rozpočtům, schválit finanční ústavu, která je dnes už vyžadovanou evropskou normou, a opět si vzpomeňme, ještě před dvěma lety se nám velmi smáli, když jsme prosazovali finanční ústavu či zákon o trvale vyrovnaných rozpočtech. A je také nezbytností snižovat vládní výdaje.

To je náš tradiční program, program vyrovnaných rozpočtů, program úsporných rozpočtů a v tomto programu budeme i pokračovat.

Pro občanské demokraty to zároveň znamená bránit zvyšování přímých daní firmám i fyzickým osobám, jak navrhuje opozice, ale někdy i část koalice. Pro podniky je důležité stabilní podnikatelské prostředí. Jestli nechceme utlumit jejich rozvoj, a zároveň vysokými daněmi vyhnat špičkové experty do zahraničí, zapomeňme, prosím,  na tyto tradiční levicové recepty. Pro nás to naopak znamená odbourávat překážky, které podnikům umožní ve stávající ekonomické situaci nejen přežít, ale především konkurovat ostatním na zahraničních trzích.

Něco jsme již v tomto směru udělali. Například jsme zrušili povinné registrační pokladny, minimální daň, povinné vedení knihy jízd nebo například absurdní povinné bezdotykové baterie, jestli vzpomínáte na tu story, a tady chci připomenout, to byl výmysl českých úředníků, nikoliv bruselských.
Prosadili jsme největší novelu živnostenského zákona od poloviny 90. let, která přinesla jednodušší systém živností, snazší vstup do podnikání a pohodlnější kontakt s živnostenskými úřady. Doba nutná pro založení firmy klesla ze 40 dnů na 20. Počet podnikatelů, podniků, živnostníků a firem se v poslední době zvyšuje.

Mohl bych pokračovat dále, ale věnujme se raději současnosti a budoucnosti. Chtěl bych se především zastavit u živnostníků a drobných podnikatelů. Už před více než 12 lety jsem hovořil o tom, že „živnostník v Kardašově Řečici pro nás musí být důležitější než blahobytný bankéř v obleku od Armaniho a v botách od Gucciho“.

Já nemám nic proti bankéřům nebo členům bankovní rady České národní banky v čele s panem guvernérem si vážím, doufám, že to neberou osobně, nicméně za těmito větami si naprosto stojím.

Tím chci zdůraznit, že živnostníků, řemeslníků a dalších podobných profesí si velmi vážím. Živnostníci nejsou chráněni jako zaměstnanci zákoníkem práce. Nemají nárok na nemocenské pojištění, nemají nárok na dovolenou, za své závazky ručí svým osobním majetkem. Nemají jisté příjmy, nemají nárok na minimální mzdu.

Pokud odvádějí do systému méně na pojistném, musí zároveň počítat s nižšími důchody či dalšími sociálními „benefity“. Zkrátka žádný ráj na zemi, jak bývá líčeno, jak si ti živnostníci žijí, a proto je můžeme skřípnout, a proto jim zvýšit odvody.

Navíc často, a řekl to tady správně pan předseda Adamec, drobné živnostenské podnikání je velmi často jedinou možností, jak se v některých regionech zajistit práci pro sebe, ale také vytvořit některé další pracovní příležitosti i ostatním.

Proto musíme odmítnout opakované snahy výrazně zvyšovat odvody právě drobným podnikatelům a živnostníkům či snížením výdajových paušálů. Bylo by hrubou chybou jim zvláště v současné složité ekonomické situaci zkřížit cestu a snažit se z nich vytáhnout pár miliard korun navíc, ale současně se zánikem tisíců, možná desíek tisíc pracovních příležitostí.

Na druhou stranu je legitimní diskuse o zabránění možného zneužívání výdajových paušálů, a to především možností využití jejich zastropováním shora i zdola.

Na základě analýzy můžeme určit maximální výši obratu Osob samostatně činných v kalendářním roce, do které by bylo možné například paušály uplatňovat. To je podle mého názoru legitimní diskuse. Tím bychom omezili využívání paušálů různými sdruženími fyzických osob, kam patří například některé velké právní kanceláře nebo poradenské firmy, které mohou mít roční obrat až stovky milionů korun. Stanovení horní hranice pro možné využití paušálů je podle mého názoru zcela legitimní diskuse a této diskusi bychom se bránit neměli.

Zároveň je na místě zamezení zneužívání výdajových paušálů přes možnost uplatnění daňového zvýhodnění na vyživované dítě. Například rodič se třemi dětmi, neplatící žádné daně, mohl takto od státu naopak ještě získat desítky tisíc korun. Tuto výhodu zneužívají velmi často cizí státní příslušníci podnikající v České republice. Řešením je možnost uplatňování výdajových paušálů jen při dosažení daňové povinnosti před uplatněním slev na dítě ve výši minimálně tohoto daňového zvýhodnění, čili tady existuje legitimní cesta.

Tato diskuse legitimní je, ale výši výdajových paušálů chceme zachovat. Hlavním smyslem jejich zavedení přece bylo zjednodušení administrativy a tím šetření peněz a času živnostníků. Dnes, kdy nás nečeká snadné období, by byl protisměrný pohyb zvyšování této byrokracie pro statisíce drobných podnikatelů špatnou zprávou. Toho se občanští demokraté rozhodně chtějí vyvarovat.

Čeští podnikatelé si stále stěžují na přílišnou byrokracii v podnikání, která snižuje jejich produktivitu. Zvláště problematické jsou ekologické, stavební a technické regulace, které vytváří umělé překážky pro podnikání. Velkým problémem je zároveň špatná dostupnost elektronických dokumentů, které nejsou k sehnání na jednom místě.

Minulá vláda pod vedením ODS už v této věci udělala kus práce a dnes na ni navazujeme. Mezi roky 2005 a 2010 klesla administrativní zátěž podnikatelů o 16 procent a díky tomu ušetřili podnikatelé, firmy a společnosti přes 12 miliard korun.

V tomto období si při snižování administrativní zátěže nejlépe vedli ze šesti nejvíce sledovaných ministerstev na ministerstvu průmyslu a obchodu a ministerstvu práce a sociálních věcí. Slušně pokročili i na ministerstvu zemědělství a ministerstvu životního prostředí. Hůře je na tom při snižování byrokracie především ministerstvo financí a ministerstvo zdravotnictví, ale snad i zde dosáhneme pokroku, především po rozjezdu Jednotného inkasního místa. Ve snižování administrativní zátěže chceme dále pokračovat tak, aby do roku 2014 klesla administrativní zátěž podniků v porovnání s rokem 2005 o jednu třetinu.

Znovu opakuji, tím šestnáctiprocentním snížením administrativní zátěž, jsme českým podnikům, živnostníkům a podnikatelům ušetřili 12 miliard korun ročně, to znamená že má pozitivní dopad do podnikatelské sféry, a tím pádem i do sféry vytváření nových pracovních příležitostí.

Musíme rušit stovky zbytečných paragrafů, vyhlášek a předpisů a zjednodušovat právní předpisy. Každý rok tak budou zrušeny desítky zbytečných regulací.

Obzvláště odstrašující jsou příklady eurohujerismu, kdy některá ministerstva přijímala povinné evropské předpisy nikoli v minimální variantě, ale s vlastní přidanou hodnotou, která přinesla podnikatelům jen další komplikace a dodatečné náklady. Příkladem byly právě ony bezdotykové baterie. Budeme prosazovat hloubkový audit u již přijaté evropské legislativy a případně navrhovat takové změny, které nadbytečný administrativní balast odstraní.

Nejde ale jenom o snižování byrokracie, ale i o podporu podniků v jejich aktivitách na zahraničních trzích. Jestliže je náš export, který si jinak vede velmi dobře, chtěl bych připomenout, že poslední data za listopad ukazují vůbec největší obrat zahraničního obchodu v dějinách samostatné České republiky, tak tento zahraniční obchod je z více než 80 % orientován na Evropskou unii. Je tedy zjevné, že jakékoli otřesy, například eurozóny, mají poměrně dynamický dopad i na ekonomiku v České republice. Tady nejde jenom o nutnost orientace ve větší míře na jiné světové trhy, čili jakési větší rozdistribuování exportu po světových trzích, a musíme toto učinit velmi rychlé a efektivní kroky. Nesmíme o tom pouze mluvit.

Existují i další, už osvědčené možnosti, jak to udělat.

Pokud dojde ke zpomalení ekonomického růstu v důsledku napjaté situace v eurozóně, budeme prosazovat usnadnění přístupu domácích firem k financování exportu podporou klíčových exportních institucí – například České exportní banky (ČEB), Exportní a garanční pojišťovací společnosti (EGAP) a Českomoravské záruční a rozvojové banky (ČMZRB). Exportéry, kteří jejich služby nevyužívají, podpoříme dalšími nástroji, například přes Evropskou banku pro obnovu a rozvoj (EBRD).

S podporou podnikání úzce souvisí podmínky na pracovním trhu. Čím pružnější je pracovní trh, tím nižší je nezaměstnanost. To je jednoznačná dokazatelná poučka, která funguje po celém světě.  Země s pružným pracovním právem, jako je Dánsko či Švýcarsko, jsou toho dokladem.

Pracovní místa vytváří hlavně soukromý sektor. Proto chceme firmy motivovat k jejich nabízení a udržení těchto pracovních míst změnami pracovního práva, i když řada kroků už byla v tomto směru učiněna a řada těchto změn platí od ledna letošního roku.

Díky změnám v sociálním systému, kde jsme posílili motivační prvky, došlo v minulém volebním období k prudkému snížení nezaměstnanosti, včetně dlouhodobé. V červnu 2006 dosahovala její výše téměř osmi procent, a to podotýkám, že tehdy byl šestiprocentní ekonomický růst, a o dva roky později už klesla na 5 %, takže prakticky na míru přirozené nezaměstnanosti.