Mnohem bezpečnější je ovšem krást hodně. Ve stamilionech, případně miliardách. Pak se s jistotou nevyšetří nic, i kdyby se měli státní zástupci povyházet, nebo přeházet.

Je-li nějaká kauza příliš citlivá, “odkloníme“ pozornost běžných občanů jinam. Třeba k nepřizpůsobivým občanům. Ti přeci zneužívají naše peníze, odírají náš rozpočet o sociální dávky, jsou zhoubou veřejných rozpočtů. Vlastně mohou za krizi v Evropě.

A přizpůsobiví občané? Ti v jejich vlastním pojetí veřejného zájmu spravují a rozdělují veřejné prostředky. Jaký je vlastně rozdíl mezi zneužíváním veřejných prostředků prostřednictvím různých sociálních dávek a zneužíváním veřejných prostředků prostřednictvím veřejných zakázek? Pravděpodobně kvantitativní. Přes veřejné zakázky je“ odkloněno“ mnohem víc. Proto taky si na ty druhé nedošlápne exekutor. On by ty prachy asi nepobral.

Ale buďme v klidu. Až na ty nepřizpůsobivé není čeho se bát. Špinavé peníze hradní pán nezná a korupce se podle něj zveličuje. Premiér zase spolu s Veřejnými věcmi oznámí, že s korupcí úspěšně bojují. Tedy opravdu není čeho se bát.

A všichni vlastně mohou být v klidu. Jen prezident se diví a je zaskočen odstoupením německého kolegy. Taková lapálie. A taky trochu déjá vu. Když pro lapálii Watergate odstoupil Richard Nixon, psal, či snad dokonce volal do Spojených státu tehdejší šéf Kremlu, a také se velmi podivoval nad malichernostmi, pro které odstupuje americký prezident.

Tak nevím, máme emigrovat, nebo se s tím dá něco dělat?