Za poslední tři roky v Evropě významně poklesl index důvěry v politickou elitu a také důvěra v českou politickou reprezentaci je na minimální úrovni. Nepřehledné reformy a zejména škrty skrývají značná rizika, která mohou zhoršit budoucí konkurenceschopnost země. A to ještě tato vláda brzy přijde s dalšími škrty či zvýšením daní z důvodu plánování nereálného ekonomického růstu našeho hospodářství.

Vláda odsouhlasila majetkové vyrovnání s církvemi a nyní začíná hovořit o snižování administrativní zátěže či snižováním počtu úředníků ve státních orgánech. Již daleko méně hovoří o boji s korupcí a se šedou ekonomikou. V době kdy ministr financí i celá vláda predikovali růst HDP v tomto roce 2,5%, pak například Raiffeisenbank předpovídala pokles o 1,2%, Česká spořitelna pokles 0,4% a OECD růst ve výši 1,6%. Státní rozpočet po všech škrtech a zvýšení DPH byl schválen deficitní ve výši 105 miliard korun, a to navzdory tomu, že si tato vláda říká rozpočtově zodpovědná.

Nedůvěra veřejnosti však pramení z přesvědčení, že zvolené reformy a zvolené škrty nejsou spravedlivé a útočí na většinu populace naší země. Podle sociologa Kellera útočí stát na domácnosti, na které převádí své dluhy. Neschopnost současné vlády vybrat daně a zatočit s šedou ekonomikou se obrací na obyvatelstvo a to likvidačním způsobem. Pan ministr Kalousek nevybral plánovanou spotřební daň, daň z příjmů OSVČ, diví se, že klesá domácí spotřeba či se obchodování přenáší do šedé ekonomiky.

Ano, otevřená ekonomika naší země je úzce svázána s evropským trhem, zejména s tím německým. Ale ten roste a klesá tam nezaměstnanost, na rozdíl od České republiky. Ono totiž podkopání domácí poptávky a domácích investic se v době krize nevyplácí dvojnásob. Za prvé z důvodu nižších daňových výnosů a za druhé z důvodu zvýšených sociálních výdajů. Ale tohle si ministři současné vlády nechtějí či dokonce neumějí spočítat.

Řeklo by se, že každý chytrý člověk se poučí ze svých chyb. U pana ministra financí i pana premiéra je tomu právě naopak, protože opakují stejnou chybu, kterou provedla v roce 2009 Topolánkova vláda. Opakování dvousetmiliardového státního schodku by však v tomto roce přineslo silnější mezinárodní kritiku i tlak na pád vlády. A to nejen ze strany opozice, odborových organizací či neziskového sektoru, ale zejména od občanů České republiky.

Vláda stále disponuje pohodlnou většinou v poslanecké sněmovně a tak zřejmě bude škrtat i nadále a i nadále bude zhoršovat životní situaci 90% obyvatel naší země. Je jen otázkou, jak dlouho si tuto neschopnost současné vlády nechají lidé líbit a co se ještě vše musí stát, aby Nečasova koaliční vláda ODS, TOP 09 a VV skončila.