Jen pro doplnění uvedu, že státní dluh dosáhl pětinásobku ročního HDP, zkrachovaly tři největší islandské banky a Islanďané odmítli v referendu splatit dluhy Velké Británii a Holandsku ve výši 3,5 miliardy Euro. Nicméně od té doby se po zprávách z Islandu slehla země.

Důvodem proč se světová a evropská média nezajímají o politické a společenské dění na Islandu mohou být události z roku 2009. Islanďané odmítli jakoukoliv vládu bez změny ústavy, donutili politiky znárodnit velké banky, zapojili se do internetové diskuse o změnách ústavy zaručující více pravomocí parlamentu a občanské společnosti. Dokonce přiměli politickou reprezentaci a soudy, aby zahájili trestní stíhání zodpovědných politiků a bankéřů.

Změny nejstarší parlamentní demokracie na světě a její ústavy ukazují, kam může spět naštvanost občanů. Například skutečnost, že stát již nesmí zachraňovat soukromé firmy, že nesmí privatizovat přírodní zdroje či že postačuje rozhodnutí 10% Islanďanů, aby o schválení zákona rozhodli v referendu. Tato změna po dlouhých letech rozbila kontrolu demokratického systému pouze několika desítkami nejbohatších lidí na Islandu a posílila parlamentarismus a vliv občanské společnosti.

Osobně se domnívám, že americké hnutí Okupujte Wall Street se inspirovalo právě z islandských událostí. Toto hnutí jasně a zřetelně obvinilo propojenost politiky a kapitálu ze současných ekonomických a finančních problémů světa. Tak jako na Islandu se mnohá hnutí snaží rozbít ekonomickou moc ovládající současné politické elity. A to nejen v USA, ale zejména v Evropě. Vždyť i omezování médií, internetu či aktivit občanské společnosti slouží zájmům zištné politické a ekonomické moci.

Sdělovací prostředky jsou povětšinou ovládány kapitálem, který nechce regulaci liberálního kapitalismu či posílení demokracie ve společnosti. Namísto toho, aby se státy udržovaly těmi ideály, ze kterých se zrodily, jsou tyto principy oklešťovány a záměrně omezovány. Právě v těchto krizových situacích, jakou bezesporu ekonomická krize je, by měla občanská společnost konat. A s ní odbory, procesní a společenské organizace, neziskový sektor i široká inteligence.

A pokud jde i politikům o prohlubování demokracie a rozšiřování participace občanů na ní, pak je nutno zapojit i co nejširší politickou reprezentaci. Ta se přece musí, a nejen před volbami, ale každodenně, zodpovídat občanům ze slibů, které jim dala. Je nutno oddělit současnou mediokracii od nezávislého informování veřejnosti. Je nutno oddělit politickou odpovědnost od mocenského ovlivňování. Je nutno prohloubit zastupitelskou demokracii a výrazným způsobem omezit mocenské postavení peněz jdoucí na úkor občanských svobod.