Děkuji. Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, chtěl bych vás přece jen požádat o pozornost. Ještě než se budu vyjadřovat k navrženému obsahu mimořádné schůze Poslanecké sněmovny, tak bych se velmi rád vrátil k včerejšímu podvečeru a k incidentu, ke kterému došlo tady nedaleko Poslanecké sněmovny. Já to chci zmínit v souvislosti s tím, že několikrát tady na plénu Poslanecké sněmovny byly diskutovány různé výroky členů Poslanecké sněmovny, tu ostřejší, tu méně ostré, a velmi často byla zvažována otázka, zdali takovéto chování poškozuje či nepoškozuje Poslaneckou sněmovnu a poškozuje či nepoškozuje politickou kulturu v naší zemi.

Já osobně - nevím jak vy, kolegyně a kolegové - jsem přesvědčen o tom, že do slušné politické kultury ve slušné demokratické zemi nepatří členové vlády, nepatří ministři, kteří fackují občany na chodníku. Já si nevzpomínám, že by někdy od roku 1989 tady byl člen vlády, který se zachoval podobným nebo stejným způsobem jako se včera vůči občanovi tady poblíž Poslanecké sněmovny zachoval ještě stále ministr financí Miroslav Kalousek.

Já jsem včera té zprávě původně nevěřil, protože ministr Kalousek je mistrem mystifikace, a než ta informace byla ověřena z dalších zdrojů, tak jsem se původně domníval, že se jedná o další nepovedený žert ministra financí.

A pak jsem také čekal včera večer na reakci předsedy vlády Petra Nečase. Já se domnívám, že každému premiérovi, bez ohledu na to, zda patří k pravici nebo k levici, by mělo záležet na tom, jakou pověst a autoritu má jeho vláda mezi občany. Ale jakou pověst a autoritu může mít vláda, jejíž ministr financí po cestě na jednání vlády zfackuje občana, který se - byť hrubě - vyjadřuje na jeho adresu? Taková vláda žádnou autoritu ani dobrou pověst mít prostě z povahy věci nemůže.

Je samozřejmé, že každý z nás, kdo je v politice, musí počítat s tím - a také se s tím setkává - že čelí občas nevybíravé, někdy i hrubé, někdy také sprosté kritice, ale nemůže na to reagovat tím, že napadne občana, který vyjadřuje, byť vulgárně, svůj názor na výkon ve veřejné funkci.

Já jsem čekal, jaké stanovisko včera k této kauze zaujme. Očekával jsem, že se od ministra financí distancuje, že jeho chování odsoudí a že z toho vyvodí patřičné závěry. Ale k ničemu takovému včera večer nedošlo. Pan premiér pouze - pokud jsou tedy informace pravdivé, které se objevily po jednání vlády v médiích - žertoval na téma pedagogických schopností či neschopností ministra financí Kalouska. Žádné odsouzení tohoto incidentu.

Znamená to tedy, že premiér takovéto jednání ministra schvaluje? Je tedy v pořádku, že členové vlády chodí po ulicích a fackují občany, útočí fyzicky na občany, kteří se rozhodnou je kritizovat za jejich výkon ve veřejné funkci? Jak je možné, že se premiér od počínání ministra nedistancoval? Jak je možné, že premiér takového člena vlády nevyzval k tomu, aby na funkci člena vlády rezignoval? Vždyť přece poškozuje pověst celé vlády!

Mně by to jako členovi opozice mohlo být jedno. Dokonce bychom se jako sociální demokraté mohli škodolibě radovat, ale tady jde přece o autoritu demokratického systému. A autoritu vládě nelze zjednat tím, že vláda a její členové budou fyzicky napadat občany na ulicích.

Prostě všechny kritiky této vlády ministři zfackovat nemohou. A také platí, že není možné, aby v demokratickém systému takovéto chování ministra zůstalo bez jakékoli reakce. A tím, kdo musí reagovat, tím, kdo má odpovědnost, je ministr Kalousek. On sám by měl rezignovat, on sám by se měl zachovat v souladu s tím, co říkal. Konec konců také tehdy, když si tady v Poslanecké sněmovně stěžoval např. na výroky kolegy Davida Ratha. V souladu s těmito výroky by se měl ministr financí Kalousek zachovat a pokud má alespoň trochu cti v těle, tak by po tom včerejším incidentu měl funkci člena vlády opustit. Ale jestliže ministr financí není schopen sám vyvodit důsledky z tohoto svého vážného selhání, měl by jednat předseda vlády a měl by navrhnout jeho odvolání.

Chci tady jasně konstatovat při této příležitosti, že sociální demokracie pokládá takové chování člena vlády za neslušné. Pokládá ho za nepřípustné. Sociální demokracie vyzývá ministra financí k odchodu, a pokud neodejde sám, vyzýváme předsedu vlády, aby ministra financí navrhl odvolat. Jiný postoj podle mého názoru není možný.

A nyní, kolegové a kolegyně, mi dovolte, abych se vyjádřil k návrhu programu mimořádné schůze Poslanecké sněmovny, se kterým přišel poslanecký klub sociální demokracie.

Jistě jste si povšimli, a je to velmi intenzivní v posledních dnech a týdnech, že se stále častěji ve veřejném prostoru v naší zemi mluví o tom, že k největšímu rozmachu korupce v naší zemi došlo po roce 2006. Problémy současné Nečasovy vlády a čtyři kauzy, které chceme otevřít na této mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny, právě s tím obdobím po roce 2006 velmi úzce souvisí. Současná vláda má totiž s vládou Mirka Topolánka nejen programovou kontinuitu, ale také poměrně zajímavou a silnou kontinuitu personální. Ve vládě Mirka Topolánka zasedal i současný premiér Petr Nečas, zasedal tam současný ministr financí Miroslav Kalousek, zasedal tam současný ministr obrany Alexandr Vondra a členem této vlády byť za stranu zelených byl v té době také současný ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.

Pokud se podíváme na ty funkce, premiér, ministr financí, ministr obrany, ministr zahraničí, pak je zřejmé, že všechny klíčové pozice v současné vládě Petra Nečase obsadili lidé, kteří působili po roce 2006 také ve vládě, zejména tedy ve druhé vládě Mirka Topolánka. A já myslím, že je důležité si připomenout, že to byla právě tato vláda, která zahájila svoji činnost po roce 2006, a s funkčním obdobím této vlády se prolíná období, o kterém se stále více začíná hovořit jako o době maximálního vzestupu korupce v České republice.

Já myslím, že je potřeba si říci, že jak vláda Mirka Topolánka začala, tak také fungovala a tak také skončila. Už ten začátek vládnutí Mirka Topolánka byl typický. Typický pro to, co se dělo potom. Asi víte, že volby do Poslanecké sněmovny dopadly těsným poměrem mezi levicí a pravicí 100 a 100 mandátů. V té situaci se objevili dva poslanci sociální demokracie, Melčák a Pohanka, kteří se rozhodli podpořit vládu Mirka Topolánka. Dodnes nebylo objasněno, z jakých důvodů k tomu došlo. Dodnes nebylo objasněno, zda se jednalo o politickou či jinou korupci. Dodnes nebylo objasněno, jakou roli v tomto procesu, který vedl k tomu, že vláda Mirka Topolánka získala důvěru, ačkoliv ty hlasy neodpovídaly výsledkům voleb do Poslanecké sněmovny, tak jakým způsobem se na té politické korupci poslanců Pohanky a Melčáka podíleli lidé, jako třeba Marek Dalík nebo Miroslav Šlouf.

Vláda Mirka Topolánka má za sebou celou řadu korupčních skandálů. Téměř žádný nebo vůbec žádný z těchto skandálů nebyl do dnešního dne dořešen. Myslím si, že typickým zjevem ve vládě Mirka Topolánka byl bývalý ministr dopravy Aleš Řebíček. A právě kauzu Aleše Řebíčka bychom rádi otevřeli na této mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny. Nejen otázku jeho fungování v čele resortu, nejen otázku jeho zázračného zbohatnutí po prodeji firmy Viamont, ale také otázku toho, jakou roli vlastně hrál Aleš Řebíček v Topolánkově vládě a v celém systému, který se tady vytvořil po roce 2006 a který dnes stále více lidí označuje jako velmi, ale velmi korupční.

Ministr dopravy Aleš Řebíček se před tím, než byl jmenován členem Topolánkovy vlády, nikdy k dopravě nevyjadřoval. Nikdy nic o dopravě neřekl ani nenapsal. Myslím si, že jmenování Aleše Řebíčka do funkce ministra dopravy je prvním naprosto zřetelným příkladem privatizace vrcholné funkce ve státní správě. Není tedy spravedlivé obviňovat pouze stranu Věci veřejné, že přinesla do veřejného sektoru moment privatizace veřejných funkcí, ale ta privatizace veřejných funkcí byla ve formě jmenování Aleše Řebíčka do funkce ministra dopravy zahájena už v době Topolánkovy vlády.

Během fungování Aleše Řebíčka patřila k nejúspěšnějším stavebním firmám, která získala zakázky v řádu více než 10 miliard korun, společnost Viamont. Společnost Viamont měla anonymní vlastnickou strukturu. Aleš Řebíček zbohatl poté, kdy prodal akcie společnosti Viamont. Docházelo zde tedy k evidentnímu konfliktu zájmů, protože v čele ministerstva dopravy, které rozhodovalo o významných veřejných zakázkách v řádech desítek miliard korun, stál Aleš Řebíček, bývalý majitel firmy Viamont, a současně firma Viamont úžasným způsobem zrychlila tempo, pokud jde o získávání veřejných zakázek právě v období, kdy byl Aleš Řebíček ministrem dopravy.

To si myslím, že je první moment, který stojí za velmi vážnou pozornost. Firma Viamont do doby, než se stal Aleš Řebíček ministrem dopravy, patřila mezi méně úspěšné stavební firmy. Její vzestup se datuje právě v tomto období. Byla to náhoda, nebo to byl propracovaný systém, který umožňoval tunelování fondu dopravy?

A také je otázka onoho anonymního vlastnictví u firmy Viamont. Já chci připomenout, že v této Poslanecké sněmovně už několik let vedeme debatu o tom, že by v naší zemi měly být anonymní listinné akcie zakázány, právě proto, že umožňují nepřehlednou, nezodpovědnou anonymní vlastnickou strukturu. A právě proto, že v takovéto situaci umožňují, aby se firmy, které nemají průhlednou vlastnickou strukturu, ucházely o veřejné zakázky. Ten problém vyřešen nebyl, sociální demokracie opakovaně navrhovala v této Poslanecké sněmovně, aby se zakázaly anonymní listinné akcie, ale pokaždé pravice hlasovala proti a tento náš návrh byl zamítnut.

Druhé téma, které je spojeno s působení Aleše Řebíčka ve vládě, se týká jeho majetkových poměrů. A opět - objevuje se celá řada spekulací o tom, jaké jsou vlastně majetkové poměry bývalého ministra dopravy Aleše Řebíčka, zda mu umožňují takto velké nákupy majetku, ke kterým došlo poté, kdy skončil ve funkci ministra. Ať už jde o vilu v Toskánsku nebo ať už jde třeba o fotbalový klub Slávie v Praze. Kdyby tady existoval institut majetkových přiznání, tak bychom tady takovou debatu vůbec nemuseli vést. Pokud by existovaly pochybnosti o majetkových poměrech exministra Řebíčka, přišel by finanční úřad a celou věc by řešil v rámci standardního postupu. Ale my jsme opakovaně jako sociální demokraté navrhovali prosazení zákona o majetkových přiznáních. Kdyby pravice s tímto zákonem souhlasila, institut by byl k dispozici a majetkové poměry Aleše Řebíčka by standardním způsobem prověřil finanční úřad. V minulých letech opakovaně pravicoví poslanci v této Poslanecké sněmovně zabránili přijetí zákona o majetkových přiznáních, a tento institut nemáme k dispozici.

Chci také připomenout, že v době, kdy byl Aleš Řebíček v čele Ministerstva dopravy, tak došlo k výraznému zrychlení zadávání veřejných zakázek. Došlo k takovému zrychlení zadávání veřejných zakázek, že byly zadány a nasmlouvány zakázky v rozsahu vyšším než 20 miliard korun, které vůbec nebyly rozpočtově kryty v rámci výhledu Státního fondu dopravy. K čemu takový spěch. Jak je možné, že k něčemu takovému došlo? Jak je možné, že někdo takovýmto způsobem postupoval v rámci Ministerstva dopravy, aniž si toho všimla vláda a aniž si toho všimlo Ministerstvo financí. Řada těch dnešních problémů, které jsou na fondu dopravy, jsou dány mimo jiné tím, že v době, kdy byl Aleš Řebíček ministrem dopravy, tak se vysoutěžily velmi rychle zakázky, se kterými rozpočet Fondu dopravy v příštích letech vůbec nepočítal. Tohle je další velmi podezřelý rys z pohledu fungování ministra dopravy Aleše Řebíčka v čele Ministerstva dopravy a v čele systému financování budování dopravní infrastruktury v naší zemi.

Také mohu připomenout další problém, který se týká čerpání prostředků z Evropské unie v situaci, kdy republice chybí finanční zdroje na budování dopravní infrastruktury, tak chyby, ke kterým došlo v době fungování Aleše Řebíčka ve vládě, budou znamenat, že Evropská unie pravděpodobně neprofinancuje projekty v rozsahu 11 až 20 miliard korun. Přesto všechno, co se stalo, přesto všechno, co se dělo v rezortu dopravy, tak Aleš Řebíček měl celou dobu podporu vlády. Měl celou dobu podporu bývalého ministra resp. premiéra Mirka Topolánka. Nikdy jsem nezaznamenal ze strany současných členů Nečasovy vlády, kteří byli i ve vládě Mirka Topolánka, jakékoliv kritické projevy na adresu fungování bývalého ministra Aleše Řebíčka. Jako by to vlastně všem vyhovovalo. Jako by s tím všichni byli spokojeni, nebo jako by s tím všichni byli svázáni či propojeni. A je otázka, součástí jakého systému tehdy vlastně Aleš Řebíček byl. Jestliže neměl kompetence pro to, aby byl ministrem dopravy, neměl zkušenosti, ani neměl odborné předpoklady. Jediné co měl, bylo ekonomické zázemí a je otázka, k čem toto ekonomické zázemí bylo v minulých čtyřech letech použito. Tady se objevují vážná korupční podezření. A já si myslím, že je v zájmu členů současné vlády, aby tyto věci nebyly zameteny pod koberec a celá záležitost se dostatečně objasnila. Proto bychom byli rádi, kdyby se na této mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny vedla debata o tom, jaké jsou majetkové poměry Aleše Řebíčka, co vedlo k jeho zázračnému zbohatnutí a jakým způsobem se tato vláda postará o to, aby tady nezůstala ve vzduchu viset vážná korupční podezření z let působení vlády Mirka Topolánka.

My také chceme, aby se tady řešily další kauzy, které spojují tuto a minulou vládu. Případy, které si tyto vlády vlastně předávají, aniž by je řešily. Typická je kauza letounu CASA. Letouny byly pořízeny na základě rozhodnutí vlády z roku 2009. Stály více než 3,5 miliardy korun. Veřejně se spekuluje o tom, že ten nákup byl výrazným způsobem předražen, ve veřejných zdrojích jsou informace o tom, že Česká republika nakoupila tyto letouny minimálně dvakrát tak dráž, než je nakoupil jiný stát NATO Portugalsko. Smlouvy na nákup letounů CASA prý nejde vypovědět. Smlouva byla uzavřena za ministryně Vlasty Parkanové. Je problém s tím, aby letouny mohly být plně nasazeny v rámci našeho působení v Severoatlantické alianci. A po všech těchto problémech, konstatování předražení prodeje a nákupu se nic neděje. Nikdo nevyvodil žádnou odpovědnost. Kauza CASA je kauza, která spojuje Topolánkovu a Nečasovu vládu.

Další kauzou, která ukazuje na kontinuitu mocenských poměrů a personálních vlivů v době Nečasovy a Topolánkovy vlády, je kauza podivných zakázek ve Všeobecné zdravotní pojišťovně. Opět. Bývalý ministr spravedlnosti Němec působil jako poradce premiéra Mirka Topolánka. Zakázku ve Všeobecné zdravotní pojišťovně na dodávku softwaru na vymáhání pohledávek vyhrálo sdružení advokátní a vymahačské firmy, kde kromě pana Podkonického, který tam tedy figuruje za unii vymahače, figuruje i bývalý ministr Pavel Němec. To znamená sdružení právnické a vymahačské firmy vyhrálo zakázku na dodávku softwaru. Ta zakázka bude asi za 108 milionů korun, přičemž Všeobecná zdravotní pojišťovna už v minulosti vynaložila více než 5 milionů korun za pořizování podobného softwaru. Na té zakázce zajímavé nejenom to, že mezi dodavatele bude patřit bývalý ministr Němec, který se pohyboval v blízkosti nejenom premiéra Topolánka, ale také bývalé nejvyšší státní zástupkyně Vesecké, ale že už od roku 2013 má výběr a vymáhání zdravotního pojištění přejít do tzv. systému JIM. Vážené kolegyně a kolegové, my jsme tady nedávno jednali o návrhu zákona, který JIM zavádí. Vy přece musíte vědět, že VZP nepotřebuje nakupovat za více než 100 milionů korun software, který bude řešit vymáhání pohledávek v situaci, kdy celá agenda má za rok přejít do systému finančních úřadů. A v této situaci se ve správní radě VZP, které je zastoupena tato vládní koalice, tak se proválcuje zadání zakázky, kterou údajně nešlo zrušit. Zakázka, kterou nešlo zrušit. Já doufám, že se se stejným argumentem nesetkáme u tzv. ekozakázky. To je také něco, co má svůj původ v době vlády Mirka Topolánka a bude o vítězi tohoto tendru rozhodovat vláda současná. Já doufám, že se nesetkáme s argumentem, že i tuto zakázku není možné zrušit.

Čtvrté téma, které chceme zmínit, je téma odpovědnosti ministra Vondry. My jsme přesvědčeni jako sociální demokraté, že vláda nemůže zcela ignorovat a nemůže to zcela ignorovat předseda vlády, jestliže Poslanecká sněmovna svým usnesením vyzve k tomu, aby předseda vlády navrhl odvolání ministra dopravy. Není možné, aby na takové usnesení Poslanecké sněmovny premiér vůbec nereagoval. I tady je podle našeho názoru nutná reakce premiéra. Premiér by měl buď obhájit pozici ministra Vondry v kauze ProMoPro, což podle našeho názoru není možné, anebo by premiér měl i v souladu s doporučením Poslanecké sněmovny navrhnout odvolání ministra Vondry.

Čtyři témata, která jsme zde zmínili, jsou témata, která souvisí s otázkou boje proti korupci.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, buď tady máme v České republice vládu boje proti korupci, anebo tady máme vládu silně zapáchajících pozůstatků Topolánkovy vlády. Vládu, jejímž cílem je zametat pod koberec to, co tady po Topolánkově vládě v této oblasti zůstalo. A já jsem přesvědčený o tom, že pokud se současná pravicová vládní koalice nemá čeho bát, může bez problémů hlasovat pro schválení této mimořádné schůze Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Dále čtěte:
Kalousek profackoval mladíka, který ho urážel. Sobotka: Kalousku, odejdi
Odírání chudých, babičky zmrznou. Komunisté i pravičáci proti Kalouskovi

##PROFIL 252##

Další projevy z 24. schůze PS PČR čtěte ZDE 

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE