V době, kdy tento text píši, jsou noviny plné zpráv z Řecka. Nejde však o články z oblíbených turistických destinací, ale o průběh řeckého státního bankrotu.

Dotýká se nějak tento problém České republiky? Ano, dotýká dvojím způsobem. Stejně jako my, i Řekové jsou členy Evropské unie, tedy stejného hospodářského prostoru, a dnes, po schválení Lisabonské smlouvy, i stejných závazků. Už z tohoto titulu je řecký problém i naším problémem. Můžeme být nyní rádi, že neplatíme eurem, protože řecký bankrot táhne celou eurozónu ke dnu a silné státy jako Německo či Francie budou muset vynaložit velké úsilí a hodně peněz, aby zabránily nejhoršímu, totiž rozkladu celé eurozóny.

Čtěte také: Kocourek (ODS): Žít dlouho na dluh nelze, Řecko je výstrahou

Ale nechci tu psát o složitých ekonomických problémech. Rád bych poukázal na druhý způsob, kterým se nás řecká krize dotýká. Jde totiž o přirozenou otázku, zda něco podobného hrozí i nám. A její pokračování - jak se to mohlo stát? Odpověď na druhou otázku je jednoduchá. Řekové dlouhodobě utráceli více, než kolik měli jako stát k dispozici, zavírali oči před narůstajícím státním dluhem a vlády se kvůli voličské přízni bály omezit některé výhody řeckých zaměstnanců, které nám středoevropanům znějí jako vtip. Příplatek za nošení šanonů z patra

do patra, příplatek za práci s počítačem. Ano, tohle nám snad nehrozí. I když kdo ví, co všechno některé politické strany naslibují voličům, aby právě jim dali svůj hlas. Jsme toho přece svědky. Proč chce ČSSD zrušit bezplatné první tři dny nemocenské, když to státu ušetřilo miliardy? Proč nabízí důchodcům, jejichž důchody netrpí ani inflací ani růstem cen, třináctý důchod? A navíc je to 2 400 Kč a ne celý důchod, jak je prezentováno. Jde přece o kupčení s voličskými hlasy, jde o sázku na nezkušenost a krátkozrakost části voličů, té části, která by byla následným státním bankrotem nejvíce zasažena.

Dále k tématu: Schwarz: Musíme se modlit, ať nedopadneme stejně jako Řecko

Řekům jejich potíže nepřeji, Řekové jsou milí a otevření lidé a jejich země je krásná. Ale jako varování pro nás přišel jejich krach právě včas. I my se totiž v předvolebním čase rozhodujeme, zda se vydáme cestou hazardu se státním rozpočtem, dalším navyšováním výdajů s nejistými příjmy, nebo půjdeme cestou úspor a omezení výdajů. Dnes se může zdát, že jsme od řecké propasti daleko, ale rozpočtová skluzavka splácení dluhů, dalšího půjčování a zbytečných výdajů nás může do té propasti vrhnout velmi rychle.

Je jednoduché slibovat. Teď jde o to nalákat voliče, a pak se uvidí. Nerad bych, aby se touto cestou naše země vydala. Je to totiž řecká cesta, cesta ke státnímu bankrotu. Tam, kde dnes tlak omezování výdajů sotva pocítíme, bychom za pár let, mohli být bez peněz. A to už bychom asi pocítili. Nejvíce ti z nás, kteří už dnes jsou na státním rozpočtu závislí. A tak paradoxně sliby těmto lidem je vystavují všanc chudobě a drastickým škrtům.

Právě to máme s Řeckem společné. Jejich bankrot a naši šanci se mu vyhnout.

Polemika: Sobotka (ČSSD): ČR není a nebude rozpočtovým „Řeckem"

Dále čtěte: VIZE 2020 - Konečná verze