Někdo vytáčí valčík vlevo, někdo vpravo, jiný se hadovitě vlní uprostřed parketu a někdo se bezhlavě žene dopředu ryzím českým dupákem, ať už si kapela hraje, co chce. Nejhorším způsobem tance je potom na parketu jen tak postávat, zakrývat tak svou dřevnatost a ještě to vydávat za poslední taneční trend.

Přesně takhle tančí současná vláda v problematice extremismu. Stojí na místě, lehce přešlapuje, ale usmívá se tak, že by to lépe nezvládli ani John Travolta s Olivií Newton John v Pomádě. Skutečné smysluplné taneční (rozuměj politické) kroky však nepředvádí. O to více se však tváří, že usilovně tancuje.

Potírání extremismu a zároveň boj proti nevítaným projevům obyvatel sociálně vyloučených lokalit jsou dvě spojité nádoby. Vláda však v současnosti nedělá v boji s extremismem skoro nic a bohužel stejně pasivní je i při řešení problémů se sociálně vyloučenými skupinami obyvatel. Výsledek je nabíledni: extrémistům roste hřebínek, protože vidí, že je část obyvatelstva přinejmenším skrytě podporuje v jejich takzvaném boji se sociálně vyloučenými a ti si, vědomi své částečné beztrestnosti, dělají, co chtějí. Nahrávají tím tak zpětně extrémistům, kteří se staví do rolí ochránců obyčejných lidí a získávají tak politické body a sympatie. O tom, že rostoucí popularita extremistického hnutí vede ve svém důsledku k radikalizaci sociálně vyloučených, kteří se cítí extrémisty ohroženi, snad není sporu.

Pokud by vláda skutečně konala, problémů v sociálně vyloučených oblastech by jistě ubylo a extremismus by tak ztratil svou živnou půdu. Radikálové by se neměli vůči komu vymezovat, a jelikož nic jiného než vymezování se nabídnout nemohou, jejich hnutí by se brzy stalo marginálním. Zároveň, pokud by vláda dokázala tvrdě vystoupit proti jakýmkoliv projevům extremismu, získali by ti, proti kterým extrémisté brojí, větší důvěru ke státu a možná by se tak prolomil začarovaný kruh jejich – mnohdy záměrné – izolace.

Zatím to však na žádnou velkou změnu nevypadá. Vláda žádné odvážné kroky v této problematice nepředvádí a výsledkem je pouze stoupající napětí ve společnosti. V Ústeckém kraji to vidíme obzvláště zřetelně. Situace se čím dál více podobá sudu se střelným prachem a je jedno, ze které strany přijde ono příslovečné škrtnutí sirkou. Protože pak to teprve bude tanec...