Teď není řeč o tom, jestli je sociální reforma taková nebo onaká, jestli jde špatným nebo správným směrem. Nemluvím naprosto vůbec o ideologii nebo politice. To nechme stranou. Otázka zní, zda vůbec nějaký systém funguje. Média celkem barvitě popisují kolaps na úřadech. Nefungují software. Nejsou v nich zadané potřebné funkce, neběhá zálohování, systémy padají a ztrácejí i ta data, která již byla zadána.  Ministerstvo se tváří, že všichni všechno zveličují a vlastně se  naprosto nic neděje – kromě drobných komplikací. A samotný ministr Jaromír Drábek neztrácí úsměv – alespoň, když se na něj dívají kamery.

Nemohu se zbavit pocitu, že to nebude tak růžovoučké, jak nám vládní úřady říkají. Cituji z mailu jedné oběti sociální reformy: „Řešila jsem nový nájem za byt. Podařilo se mi snížit zvýšení nájmu z 5600,- na 5100,- Kč. Aktivně jsem vyjednávala měsíc a stejně skončím na ulici, protože když nedostanu dávku v lednu (a mám na ni nárok, protože se už neposuzuje příjem za měsíc zpětně podle zákona, ale v aktuálním měsíci) tak neuhradím nájem, následující měsíc nebudu mít uhrazený nájem, a  proto mi nedají dávku, a za tři měsíce mám soudní výpověď z bytu a jsem na ulici.“ Ten mail je podstatně delší a pochází od paní, která na nový systém doplatila hned několikrát. Nedostala a zřejmě v určeném čase ani nedostane řadu dávek, na které má nárok – například za to, že pečuje o  svoji imobilní maminku. Je to fascinující čtení, samozřejmě v mnohém ublížené, možná někde emotivní, ale nepochybuji o tom, že hluboce pravdivé.

Zavádění jakékoliv reformy je samozřejmě vždy velmi složité, vždyť se mění dlouho zaběhnuté a vyzkoušené systémy. Ale když  se do těch věcí již sahá, znovu podotýkám – neřeším teď, zda správně nebo špatně – tak by změna měla být alespoň připravená a počítačové programy by měly být vyzkoušené a prověřené. Těžko přijmout výmluvy, se  kterými pan ministr přišel: "Každý nový softwarový systém můžete desetkrát testovat na nějakém vzorku. Nasazení do velkého celku, na  tisíce uchazečů, se ale musí vždycky odladit." To je nepřijatelný alibismus a těžko si představit, že to pan ministr myslí vážně vážně.

Zvláště, když se ukazuje, že nebyli ani pořádně zaškoleni pracovníci úřadů práce, kteří si sami nový systém osahávají až na poslední chvíli a co  hůře, tak dokonce až při ostrém provozu. Za to ale nemohou ti lidé z  úřadů práce, ale jejich nadřízení odpovědní za uvedení reforem do praxe. Když nechali věci dojít tak daleko, že se nyní testují na lidech, je  třeba hledat odpovědnost za to, že věci nefungují tak, jak fungovat mají.

Každé ministerstvo samozřejmě řeší obrovské množství věcí a  problémů. Má řadu úkolů, některé jsou celkem nepodstatné, jiné jsou důležité, další klíčové. Asi těžko bychom mohli chtít, aby ministr nesl odpovědnost za každou prkotinu. To by nebylo fér. Ale jistě můžeme požadovat, aby se ministr zodpovídal z toho, že zavedení celé reformy, celého systému, který se dotýká přímo minimálně stovek tisíc lidí a  nepřímo nesporně celých milionů, provázel zmatek a takové potíže, jako nefunkční a nespolehlivý počítačový program.

Co by mělo být vyvozením odpovědnosti v takovém případě? Chytrému napověz… Pan ministr jistě žádnou odpovědnost chtít vyvozovat nebude, konec konců – jde o  jeho vládní křesílko. Navíc jistě spoléhá na to, co již v minulosti zachránilo řadu ministrů od velkých blamáží. Totiž na českou vynalézavost a schopnost improvizovat, také na loajalitu státního aparátu a pracovníků úřadů, kteří zatím všechny podobné průšvihy zvládli nasazením a urputností. Když ale tisíce lidí dělají do noci, aby  napravili chyby jiných, jistě to není vysvětlení oněch chyb.

Takže nezbude, než se ho na to přímo zeptat. Pane ministře Drábku, nemáte pocit, že byste se měl omluvit za potíže a odstoupit?