- konstruktivní veto při hlasování nedůvěře vládě
- referendum k dohodě o fiskální unii
- etický kodex poslance.

 To jsou tedy ona témata natolik vážná a vzrušující, že v nich i opozice může dostat šanci se vyjádřit.

 Vezměme tedy hned tu první vládní myšlenku, totiž že příště by mohl nedůvěru vládě vyhlásit pouze ten, který by měl ve Sněmovně pro nového premiéra většinovou podporu. Vysvětlím rovnou, proč říkám ne. Podle obhájce otevřené společnosti Karla Poppera je základním výdobytkem demokracie možnost vyměnit vládu. Demokratické poměry se dle něj posuzují podle toho, že je možné říci vládě „Ne“ a sesadit ji. To, co vláda navrhuje, je významná překážka této zásadě. Pokud by se tento princip prosadil, tak výrazně omezí odpovědnost za vládnutí. Protože získat většinu proti vládě bude téměř nemožné, stane se Strakova akademie pohodlným hnízdečkem, kde se bude nerušeně a v klidu vládnout a parlament se stane prakticky zbytečným. Jestli dnes je docházka ministrů na interpelace mizerná, tak zítra už nebudou chodit vůbec.

 Pokud současná vláda něco podobného navrhuje, tak ji nejde o nic jiného než o pohodlí a definitivní klid na práci, ze kterého ji již zítra nic nevyruší. Jen mi není jasné, že právě tohle vládní koalici tak trápí. Má tak silný pocit ohrožení? Vždyť má hlasů ve Sněmovně „neurekom“.
 V této zemi za dvacet let dostala vláda ve Sněmovně nedůvěru jen jednou. Rozhodně tu tedy nehrozí žádná paralýza vládnutí. Nikdo nemůže tvrdit, že by současný způsob parlamentní kontroly vedl k nestabilitě a rychle se střídajícím vládám, a že by byla nutná jakákoli změna. Pouze tu chce někdo mít skoro absolutní jistotu, že je ve vládních postech nesestřelitelný.

 Takže je sice pěkné, že s námi chce vláda náhle diskutovat, ale téma je totálně nezajímavé. Viděl bych cosi daleko akutnějšího. Například hroutící se výplata sociálních dávek. Škoda, že vláda nebyla ochotna s opozicí diskutovat, když jsme oponovali pokusům pravice provádět právě nyní revoluci v činnosti úřadů práce a ve výplatě sociálních dávek…

 Vláda ovšem nabízí i další téma –myšlenka uspořádat referendum k dohodě o fiskální unii. Ptám se, jak velké nadšení a zájem toto téma vyvolá. Je to opravdu téma pro veřejnou diskusi, jak vyrovnané budou v příštích letech naše rozpočty, jak je budeme konzultovat v EU? Kdo všechno si přeje diskutovat o dluhových brzdách, a o eventuálních sankcích při nedodržování pravidel? Je tohle opravdu téma, ke kterému se lidé chtějí vyjadřovat?

 Pokud se Nečasova vláda rozhodne uspořádat referendum, tak si buďte jisti, že to nedělá z lásky k lidu a ze zájmu o jeho názory, ale jen proto, že se jí zdá, že referendum je vhodný způsob, jak něco spolehlivě zabít. Všeobecně se ví, že referendem se nedají zavádět nové věci. Hlas lidu je vždy víceméně konzervativní, tíhne k udržování status quo. Pěkný příklad je např. Švýcarsko,kde se jim teprve v 60.letech podařilo zavést takovou novotu jako je volební právo žen.

 Takže neříkejte pane premiére a ministři této vlády, že se chcete o něčem bavit s lidmi. Chcete se pouze zbavit jedné otázky, se kterou si nevíte rady. Pokud chcete opravdu referendum, tak my vyzýváme k přijetí obecného zákona o referendu, ve kterém i veřejnost bude mít možnost se rozhodnout, že v dané otázce chce pořádat referendum. Takhle je referendum pouze něco ,co se použije, když se vám to hodí a potřebujete odvést pozornost.

 Stejné je to s etickým kodexem poslance, který si vzala na starost místopředsedkyně vlády paní Karolína Peake. Kdyby si raději paní Peake místo toho věnovala pozornost novele zákona o veřejných zakázkách, kde její strana spolehlivě zabíjí pokusy o ztransparentnění systému veřejných zakázek. Nebo kdyby její strana byly ochotná učinit opravdové kroky k odstranění anonymních akcií, tak jak to ve volebním programu slíbila voličům, tak bych byl ochoten pomáhat při vytváření etického kodexu. Takto mi činnost paní Peake připomíná vysílání socialistické televize, která uprostřed děsivě zkorumpovaného a zdeformovaného prostředí socialistického Kocourkova prováděla decentní komunální kritiku. Pokud strana Věci veřejné prostě ve všech zásadních věcech selhává, tak se etickým kodexem nezachrání.

 Tak je to tedy s oněmi tématy, o kterých se vládní koalice chce s námi bavit. Vážně se účastnit podobných debat by znamenalo dělat ze sebe hlupáky.