Děkuji. Dámy a pánové, přeji vám dobré poledne. Jsem rád, že se mohu vyjádřit v prvém čtení ke státnímu rozpočtu České republiky na rok 2012. Dovolte mi, abych tady řekl jednu věc, která mi připadá v posledních dnech stále důležitější, že totiž otázka státního rozpočtu není zdaleka jen otázka ekonomická, a dokonce možná to, co není jenom ekonomie a řeč ekonomie, je v jistém ohledu ještě důležitější než ta čistě ekonomická úvaha.

Jestli tedy Bill Clinton měl na desce stolu v oválné pracovně nápis It´s about economy, stupid", tedy "je to, hlupáku, o ekonomii", tak dnes stále častěji se ozývá vlastně v reakci na tento známý Clintonův bonmot, že je to o celé řadě dalších věcí, o obecné politice a o souvislostech, ve kterých se ekonomie odehrává.

A myslím, že to samozřejmě platí také o státním rozpočtu České republiky, protože, rozumíte, nejdůležitější není to, jak budeme tady teď debatovat o deficitu a o technických ekonomických věcech, ale vláda vystupuje jako někdo, kdo se snaží tvrdit, že je dobrý hospodář, že má k dispozici nějaké příjmy, ta vláda zastřešuje celou řadu sektorů, a ona vystupuje jako někdo, kdo říká, že je připraven s tím řádně hospodařit v příštím roce. A problém je v tom, jestli vláda má tuhle věrohodnost a jestli skutečně i před veřejností má habitus toho, kdo s těmi penězi zachází jako opravdu dobrý hospodář. Mně připadá, že tahle věrohodnost se zacházením s finančními prostředky státu, to je první předpoklad. A druhý. Jestli má nějakou obecnější představu než jenom rozpočet na jeden rok, to znamená, jestli jednoletý rozpočet je součástí nějaké dlouhodobější strategie a představy nejenom o české ekonomice, ale vlastně také o celém českém státu, o podobě společnosti, kterou chceme budovat, a dokonce i o způsobu života.

Dnes v souvislosti s ekonomickou krizí se často říká, že vlastně jde třeba o obhajobu evropského způsobu života. A my jsme, doufám, součástí určité evropské moderny, jak se vyvinula v posledních desetiletích na kontinentě. Rozpočet je tedy také otázka civilizačně kulturní. A jde o to, jestli tuto představu státu, se kterým se identifikuje i veřejnost, vláda v této chvíli představuje. A chtěl bych upozornit na to, že když se podíváme na názory veřejnosti v průzkumech, tak si myslím, že jsou věci, ve kterých vláda ztrácí svou pozici věrohodného reprezentanta. A chtěl bych tady upozornit na jednu věc, která v souvislosti s rozpočtem mi připadá klíčová. A to je to, že i v souvislosti s tímto rozpočtem ministr financí dokonce mluví o tom, že to vypadá, že vývoj ekonomiky může být turbulentní a že mohou přijít další škrty, pravděpodobně, jak říká, nejenom tupé škrty, ale dokonce i ostré škrty. To znamená, že rozpočet je sestavován a to hlavní, o čem se mluví, je, že možná v této podobě nebude stačit, že bude třeba ho dále redukovat, že v něm bude třeba dále šetřit. A řekněme, že v podmínkách ekonomické krize je ta šetrnost a to dobré hospodaření určitě oprávněný požadavek. Nicméně jestli je to tak, tak si myslím, že zásadní - a to souvisí s rozpočtem - je způsob, jak se vláda staví k jednomu z nejvážnějších problémů české společnosti, protože když se podíváte na poslední průzkumy, tak všechny potvrzují, že česká společnost pokládá za jeden z nejvážnějších problémů vedle nezaměstnanosti například boj s korupcí. A my v této Sněmovně vlastně paralelně s tímto rozpočtem se zabýváme také zákony, které se týkají boje s korupcí. A pro zacházení s finančními prostředky je zvládnutí parazitování na veřejných penězích v České republice jedna ze základních věcí. Nebudu tady opakovat, protože jsem to řekl již v minulosti, jak v posledních mezinárodních žebříčcích, které hodnotí úroveň korupce ve státech světa, je právě Česká republika na tom špatně a dokonce ještě více klesá. V nedávno uveřejněném průzkumu německých podnikatelů byla šokující informace, že Českou republiku pokládají za jednu z evropských zemí, která je na tom úplně nejhůř, je na samém dně z hlediska zacházení s veřejnými penězi a obecné korupce. To je pohled německých podnikatelů, tedy Německa, země, která samozřejmě s Českou republikou nesmírně souvisí. A tedy zájem německých investorů, podnikatelů o Českou republiku je zřejmě klíčový pro prosperitu a ekonomický úspěch této země.

Toto není jenom věc nějaké záliby nějakých politiků v tom, jak se v této věci daří a co se v ní podnikne, ale je to prostě něco, co asi souvisí i s tím, jak se bude vyvíjet rozpočet a jaká je důvěra v ten text, který je tady předložen.

A pro mě, přiznám se vám, je úplně zásadní informace, kterou jsem dostal skoro v posledních hodinách, kdy jsem zjistil, že v novele zákona o veřejných zakázkách, o které se tady ve Sněmovně jednalo, to vypadá tak, že sotva bude zásadní podpora pro ten návrh, který jsme my podpořili a který se vypracoval společně s Nadačním fondem boje proti korupci a také s občanským sdružením Veřejnost proti korupci a kde se navrhovalo, aby do budoucna, na základě nové úpravy zákona, bylo skutečně dosaženo transparentnosti v tom, kdo se dostane k veřejným penězům. Princip, který se měl tady prosadit v zacházení s veřejnými penězi - a to je to, co je státní rozpočet v jeho významné části - by byl jednoduchý. Kdybychom se chtěli chovat jako dobří hospodáři, tak prostě mělo platit to, že pokud někdo vyhraje soutěž, veřejnou zakázku, tak se bude muset potom, tak říkajíc, svléci donaha, to znamená, že bude muset prokázat a vlastnickou strukturu vyjevit až do fyzického vlastníka a nebo obchodovatelné společnosti. Poměrně to zjednodušuji, ale zhruba tak to je.

A jak vypadá situace dnes, přátelé, ptám se? Ptám se na to, kdo to podpoří? Podle informací, které mám k dispozici, vypadá to, že menšina poslanců v této Sněmovně zůstane sama. Vládní koalice se prostě zřejmě rozhodla do toho nejít. A co to znamená? Že tato novela, která je podle mě z hlediska parazitování na veřejných penězích naprosto zásadní, projde v podobě, která v této zemi v boji s korupcí nezmění nic. Když se totiž podíváte na to, jak by tato novela fungovala, s tím návrhem, za který se nyní staví vládní koalice - to je to, že se musí odhalovat pouze ti, kteří mají více než 10 % akcií, a že zároveň stačí seznam subdodavatelů, zhruba řekněme, že na této úrovni se rýsuje, že to tedy dopadne - tak to bude znamenat, že takové kauzy, jako opencard nebo PromoPro, budou plout zhruba ve stejné podobě, jak pluly - nedostaneme se k žádné z těch subdodavatelských společností, k žádnému vyjasnění toho, kdo je vlastníkem, k žádnému vyřešení problému konfliktu zájmů, který tady skrytý, podezřelý je, a o kterém se leckdo myslí, že je vážným problémem v této zemi.

Rozumíte, podmínkou toho, abychom se vážně zabývali rozpočtem, abychom mluvili o nějakých ostrých nebo tupých škrtech, podmínkou toho, abychom předstupovali před veřejnost a říkali jí, že se bude muset uskrovnit nebo utáhnout opasky v dalším období, je, abychom předvedli, že skutečně chceme pečlivě, starostlivě zacházet s veřejnými penězi, které jsou součástí státního rozpočtu České republiky, a pokud se budou někomu poskytovat, tak to bude za kontrolovatelných podmínek. Ten princip, o kterém jsem mluvil, že kdo se dostane k veřejné zakázce, tak se musíme dovědět, kdo to přesně je. To je princip, který platí v civilizovaném světě, prosazuje se v něm právě v této krizi podle mě stále jednoznačněji. A tady, pokud se vydáme tou cestou, a podle mě to vypadá, že skutečně celá ta velká šaráda novely zákona o veřejných zakázkách skončí tím, že se prostě nehneme vůbec, protože když se podíváte na to, co se nyní rýsuje jako výsledek, tak opravdu v kauze PromoPro se nedostaneme do vlastnické struktury, maximálně se dozvíme názvy některých subdodavatelů, ale vůbec nebudeme vědět, kdo se za tím opravdu skrývá, takže se nezmění vůbec nic. A úroveň zacházení s veřejnými penězi prostě zůstane stejná, jaká je. A mně připadá, že si vláda nemůže dovolit v této chvíli, i v těch rizicích, které přináší evropská a světová krize, předstoupit před veřejnost, říkat, že je dobrý hospodář, že ona je připravena se skutečně starat o peníze a zároveň není ochotna učinit transparentní to, co je velký vážný problém v České republice, nejenom pro mě nebo nějakou jednu politickou opoziční stranu, ale dokonce i pro zahraničí, sledovatelně ve výzkumech, v žebříčcích, které se na to téma dělají.

Jsem tedy přesvědčen, že to je jedna z těch politických souvislostí, které se týkají projednávání rozpočtu. Jestli chceme a jestli vláda chce vážně vystupovat jako dobrý hospodář, který tu s péčí a odpovědně předkládá rozpočet, nemůže zároveň vládní koalice se takto stavět k novele zákona o veřejných zakázkách. Myslím si, že to prostě vláda neustojí a že rozpočet s tím konkrétně souvisí. To je totiž otázka skoro morální, jestli říkáte lidem, musíme šetřit, musíte utáhnout opasky, tak vy musíte předvést, že s nimi hrajete poctivou hru. A pokud ne, tak tento rozpočet nejen že je nevěrohodný, ale podle mě je to v něčem i arogantní vůči veřejnosti.

Protože chtít po někom, aby se uskromnil a neudělat pořádek v penězích a dokonce ponechat celou oblast konfliktu zájmů, podezření, která tady jsou, ponechat ji prostě tak, jak je, je podle mne něco, co tahle vláda nemůže ustát. Já si myslím, že to je zásadní pro debatu s rozpočtem. Že to vůbec není okrajová věc, protože opakuji, co jsem řekl na začátku: Rozpočet není jenom o ekonomii. Rozpočet, to je vrcholně politická věc. A tahle politická debata by měla být součástí našeho jednání o rozpočtu.  

Více:
Zaorálek (ČSSD): Pane premiére, já nebudu křičet...

##PROFIL 295##

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE