Ve vítězství Petra Pavla sehrála podle Bureše roli celá řada faktorů. „Za prvé volba pro Petra Pavla nebyla jen negativní volbou proti Andreji Babišovi. Petr Pavel navíc dokázal zaujmout jednak určitým charismatem a jednak stylem kampaně. Ve skutečnosti v důsledku zvyku dění na Hradě za dobu Miloše Zemana působil jako svěží vánek. Najednou zde byl slušný člověk, který nikoho neurážel, nemluvil vulgárně, nikoho nesnižoval, nikoho nezkresloval, nelhal a nebyl arogantní,“ řekl s tím, že společnost toužila po změně – především pak po změně ve srovnání s Milošem Zemanem. Andreji Babišovi se prý nepodařilo dokázat, že bude na Hradě jiný než právě Miloš Zeman, což přispělo k jeho prohře.

Petr Sokol označil výsledek posledních voleb za historický předěl, protože poprvé za dobu existence samostatné České republiky nestojí v čele státu dlouholetý kariérní politik, který nebyl v čele žádného politického tábora. „To je určitě novinka a poprvé dokázal porazit zavedeného politika někdo mimo politický svět. Překvapením byl vývoj soutěže mezi dvěma finalisty po prvním kole, kdy Andrej Babiš udělal se svým týmem hrubou chybu ohledně nasměrování kampaně, snažil se lovit ulovené a ztratil politický střed – a to se ukázalo jako naprosto klíčové, protože se Pavlovi podařilo vyhrát i na venkově, který byl doménou levice a později hnutí ANO. Z tohoto pohledu šlo o rozhodující moment voleb,“ vysvětlil.

Prezident nemá být vyvážením, ale spolupracovat

Po volbách se objevily obavy, že vládní pětikoalice i prezident mají stejné názory a tak prezident nebude politickým vyvážením. Tyto obavy však Jan Bureš nesdílí: „Prezident tu není od toho, aby byl vyvažováním. Je hlavou státu, není opoziční ani vládní prezident. Problém je, že Miloš Zeman posunul prezidenta do role mluvčího opozice proti pravicovým vládám. Tak to nemělo vůbec být a to není rolí prezidenta,“ uvedl Bureš s tím, že se Česká republika vrací ke standardu, kdy hlava státu stojí nad všemi složkami. Její rolí pak není být v rozporu s vládou, ale naopak s ní spolupracovat a nebránit v realizaci její politiky jako například nejmenováním ministra, kterého chce premiér, nebo prezentováním jiné zahraniční politiky, než kterou razí sama vláda.

Podle něj záleží na opozici, jak účinně bude schopná fungovat, kritizovat vládu, nabízet alternativy, řešení a podobně. A právě v opozici se od posledních voleb nachází předchozí premiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiš. Bureše by překvapilo, kdyby Babiš opustil křeslo poslance, a to negativně: „Chcete-li být vůdcem opozice, musíte sedět v Poslanecké sněmovně a pracovat, voliči to očekávají,“ sdělil. Hnutí samo pak podle něj vyhodnotí, zda zůstane i předsedou ANO, avšak neočekává, že by k jeho sesazení z čela došlo. „Jeho hnutí je postaveno zásadně na něm a stále nejsou ve většině lidé, kteří by byli příliš „odvážní" na to, aby zvolili jiného předsedu. Navíc nevíme, co by to udělalo s celou finanční a hospodářskou stránkou, protože ANO je ekonomicky výrazně propojeno s Agrofertem a nedovedu si představit, že by financoval hnutí i po odchodu s jeho povahou – tedy investoval do něčeho, na co nebude mít vliv,“ zauvažoval.

Nerozhodne hnutí, ale Babiš sám

Politolog Sokol zdůraznil, že v první řadě o tom, zda zůstane ve Sněmovně i v čele hnutí, nerozhodne předsednictvo hnutí ANO, jak Babiš prezentuje, ale expremiér sám. „Strana je hodně centralizována kolem něj a nečekám, že by ho někdo z předsednictva – kromě dvou ostravských politiků – vyzýval, aby funkci opustil. Hnutí ANO je Andrej Babiš a Andrej Babiš je ANO, to není možné oddělit, aniž by to nemělo na hnutí zásadní následky,“ řekl pro ParlamentníListy.cz. Babiš se dle jeho názoru nachází v dvojaké situaci. Prohrál troje volby za sebou a prezidentská i premiérská prohra jsou pro něj bolestivé. „Ukazují, že ztratil vítězný duch neporazitelného politika, který přišel do politiky a vyhraje jeden souboj za druhým. Na jeho místě bych přemýšlel, když získal přes 40 procent, vykolíkovat si pro sebe a pro celé hnutí ANO tvrdé jádro tábora, který představuje. Buď před tím ostatní strany klečí a nabízejí spolupráci od KSČM po Trikoloru, nebo je voličsky vybral jako hnutí SPD,“ shrnul Sokol.

Předpokládá proto, že Andrej Babiš se přikloní k setrvání v politice a pokusí se využít stav v jeho politickém táboře. „Problémem však bude koaliční potenciál, protože svůj svět vysál zemanovsky celý a je otázka jestli se s ním ještě někdo chce bavit,“ zauvažoval Sokol, který v Babišovi vnímá paralelu s exprezidentem Robertem Ficem poté, co prohrál boj s Andrejem Kiskou. „Fico se zdvihl a pokračuje v politice do dnešních dnů, u Andreje Babiše to ví jen o sám, co bude dělat,“ poznamenal.

Politolog Bureš upozornil, že výsledek prezidentských voleb Andreje Babiše – tedy přes 41 procent – lze interpretovat jako dobrý výsledek celého hnutí. „Těch 2,4 milionů voličů nejsou voliči ANO a ani nelze říkat, že by hlasovali pro ANO. Kdyby Babiš odešel z čela hnutí, pak by to znamenalo i jeho odchod z politiky, a to by byl velký risk. Řada voličů by se od něj mohla odklonit, poměrně velká část ho volí především kvůli němu,“ uvedl. Připustil zároveň, že podpora Andreje Babiše je celkem vysoká a lze zatím pouze spekulovat, zda v politice zůstane. Podle Bureše by to však dělat neměl: „Je to natolik toxická postava zatížená neuvěřitelným množstvím skandálů a podezření z minulosti i současnosti, takže svojí přítomností v politice stále způsobuje, že pro mnoho občanů je opozice nepoužitelná a nevolitelná. Sice dostal 2,4 milionů hlasů, ale pro 3,5 milionu voličů nepřipadalo v úvahu, že by vyhrál,“ řekl.

Babiš a Berlusconi?

Problém vnímá i v Babišově rétorice, kdy se v řadě věcí vyjadřuje otevřeně antidemokraticky a zpochybňuje instituce, jako je Evropský parlament a podobně. „To je něco, co vzbuzuje obavu, jestli by jeho fungování v politice neohrožovalo kvalitu demokracie. Je pravda, že když byl premiérem, tak nedošlo k nějakému ohrožení demokracie v České republice, ale byly zde snahy o snížení míry nezávislosti veřejnoprávních médií ze strany hnutí ANO, a to je problém. Ještě větším problémem je propojení s byznysem. To, co se stalo v Itálii Berlusconimu, na to má našlápnuto i Andrej Babiš,“ dodal.

Petr Sokol sdělil, že nepřítomnost Babiše ve Sněmovně není takovou přítěží vzhledem k tomu, že veřejnost vidí Poslaneckou sněmovnu jen ve vypjatých okamžicích, takže jeho absence tak není viditelná. Otázkou také je, zda bude jeho vynechávání jednání poslanců vnímáno jinak poté, co skončila prezidentská kampaň. „Do nějaké míry ho to může poškozovat, pokud se konkurenti zaměří na to, aby ho sledovali. Složitě pochopitelné je to pro velkou část veřejnosti a jsou skalní příznivci Babiše, kteří odpustí všechno, ale ukázalo se ve volbách, že podobné věci sice krátkodobě neškodí, ale když se to nasčítalo, byl pro většinu občanů nepřijatelný v dvoukolové volbě,“ vysvětlil.

Co by znamenal odchod Babiše z politiky vzhledem k tomu, že pětikoalice se proti němu často vymezuje? Podle Sokola je to vzájemné, ale s jeho odchodem by zmizelo i toto téma. „On samozřejmě mluví o zlých demokratických a tradičních stranách, takže by přestřelky samozřejmě zmizely a politický střet by se vrátil k souboji pravice a levice,“ řekl Sokol. Babiš z jeho pohledu také posunul propojením politiky a podnikání Česko k zemím, jejichž politiky vypadají jinak, než jsme byli zvyklí u nás. Nedomnívá se, že bude chtít Babiš ztratit propojení jednoho z největších byznysmenů v zemi a zároveň předsedy jedné z největších politických stran v České republice.