Štěpán Kotrba i řada další analytiků říkají, že ruská invaze je zpackaná, mají mizernou logistiku, dělají základní vojenské chyby. Naproti tomu Rusové tvrdí, že pouze změnili priority a teď se soustředí na Donbas. Co z toho je ruské PR, co z toho je pravda?

Každá válka je zahalena prachem a dýmem, je těžké vidět na bojiště. V každé válce vojáci i politici dělají chyby – proč šel Napoleon na Moskvu, když hlavním městem byl Petrohrad? Otázkou je, kdo se z chyb poučí a zda to bude včas. Dnes má Rusko absolutní převahu ve vzduchu i na moři a nesrovnatelně větší vojenské i ekonomické rezervy než Ukrajina.

Myslím, že Moskva udělala špatný vojensko-politický odhad: Očekávala menší odolnost ukrajinské armády, větší podporu obyvatelstva, neměla připravenou správu obsazených území ani dostačenou humanitární pomoc. Z prohlášení diplomatů se zdá, že původní ruské požadavky na neutralitu, denacifikaci a demilitarizaci Ukrajiny se zúžily na neutralitu. Ovšem pohled na mapu říká něco jiného. Boje se sice vyhýbají Kyjevu a dalším velkým městům, ale opevněné oblasti na východě Ukrajiny se dostávají do kleští ze severu a jihu, hrozí jim obklíčení, nedostatek munice a paliva. Pokus vyslat jim vojenskou pomoc ze střední Ukrajiny je průhledný, narazí. Ruský medvěd se vždy probouzí pomalu.

• ONLINE: Válka na Ukrajině

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj připouští, že nevstoupí do NATO, že vyhlásí neutralitu. Zaznívají informace, že Ukrajina by nemusela dostat zpět Krym a Donbas, i když ho nelze samozřejmě Rusku přiznat. Jen v tuto chvíli by bylo možná žádoucí tyto otázky odložit… Jak si situaci vyložit? Má vyjednávání šanci na úspěch? Bude se ještě o parametrech finálních výsledků rozhodovat na bojišti?

Ukrajina má dnes polycentrické vedení: Vypadá to, že dohody se Zelenským platí jen do té doby, než narazí na odhodlání nacionalistů a na rady některých západních činitelů. Je to jako s Minskými dohodami – odhodlání plnit je vydrželo Kyjevu například po návštěvě francouzského prezidenta Emmanuela Macrona den nebo dva.

Vzhledem k vojenské převaze Ruska si nedovedu představit, že by povstalecké republiky na východě Ukrajiny nedostaly možnost volby, kam chtějí patřit – a to v plném rozsahu svých původních administrativních hranic, kam patří i zakrvavený Mariupol. Pak je tu další část pobřeží Azovského moře, které spojuje Ruskou federaci a Krym, tedy nejen Doněcká a Luhanská oblast tvořící Donbas, ale i Záporožská a Chersonská oblast, odkud Kyjev po roce 2014 zablokoval dodávky vody na Krym. A dále na západ od Krymu do značné míry ruskojazyčná Oděsa… Obávám se, moc se obávám, že válka ještě neskončila. Ovšem celá tato válka je soubor událostí, které mne překvapily. 

I v západním tisku jsou slyšet informace, že nemusí situace přimět Vladimira Putina k rezignaci. Jak to vidíte vy?

Výzkumy veřejného mínění ukazují růst Putinovy popularity. Nikdy od začátku války nebyla otázka jeho rezignace na pořadu dne. Zdá se, že by ho víc ohrozilo předčasné ukončení bojů než jejich protažení. Většina Rusů se případným rozpažením NATO na Ukrajinu cítí ohrožena, nacionalisty na Ukrajině chápou jako životní riziko.

Zazněla výhrůžka placení ropy a plynu za rubly. Jsou Rusové schopní opatřeními nějak nahradit to, co jim už nebude ze Západu přicházet tak, aby nemuseli ustupovat ze svých cílů a aby Rusko ekonomicky vydrželo?

Každý, kdo to myslí s ekonomikou Evropské unie a Ruska dobře, si přeje, aby válečné šílenství skončilo. Zatím plyn a ropa z Ruska na západ proudí bez problémů, udržení vzájemné závislosti je v zájmu míru.

Přechod na platby v rublech se dříve nebo později prosadí. Nevím, jak jsou psané současné smlouvy. V každém případě před chvíli ruský prezident podepsal dekret o prodeji plynu za ruble – kupující z ne-přátelských zemí by si měli otevřít účty u ruských bank, objem dodávek by se neměl změnit. ale ty budoucí to s největší pravděpodobností umožní. Obchodování s ruskou ropou na burzách v rublech by neměl být velký problém. V každém případě už teď rubl posílil. Přechod na mezinárodní obchod bez dolarového zprostředkování začal. Rusko a Indie vyjednávají obchodování v čínské měně, Čína jako největší odběratel ropy ze Saúdské Arábie také chystá přechod na jüan. A to není úplný výčet změn.

Jsou státy, které postupují aktivněji v pomoci Ukrajině, to je samozřejmě Amerika, Británie, Pobaltí, my a Slovensko a pak státy, které to dělají s rozpaky, jako Francie, Německo, Itálie, v podstatě západní Evropa. Co ten rozpor znamená a kdo v něm nakonec zvítězí?

Evropské mocnosti – kromě Velké Británie – chápou, že budoucí bezpečnostní architektura musí zahrnovat Rusko. Anglosaské země hrají svoje tradiční geopolitické hry na oslabení kontinentální Evropy, a to včetně Ruska, na rozeštvávání Evropy. Zmíněné malé státy, přesněji jejich vlády, soutěží v ideologické loajalitě bez ohledu na politické a ekonomické ztráty. Chtějí vítězství nad Ruskem, nikoliv mír pro Evropu.