Kdo v České republice určuje protiepidemické kroky? Vláda nebo úzká skupinka epidemiologů s nulovou politickou zodpovědností? Nad stále diskutovanějším tématem se zamýšlí politický analytik a novinář Erik Best.

Celý problém podle jeho slov vězí v tom, že ministr zdravotnictví Petr Arenberger prezentuje vládní stanoviska coby výsledek nikoli doporučení, ale „úkolů” či rozhodnutí několika málo epidemiologů, kteří nemají ani status oficiálních poradců vlády či resortu zdravotnictví.

V tom je prý změna proti dřívějšku, neboť před časem mluvil premiér Babiš o tom, že vláda rozhoduje na základě doporučení expertů. Nyní se už prý nejedná o doporučení, ale rozhodnutí. Jedná se o skupinu lidí v rámci tzv. MeSES, tedy Mezioborové skupiny pro epidemické situace a zvláště pak epidemiology Petra Smejkala a Rastislava Maďara. Best mluví o medicínsko-policejním státě a možných žalobách právě na tyto konkrétní osoby, například pro ušlý zisk.

„Je tu určitý rozdíl proti dřívějšku, že Babiš před tím většinou mluvil o tom, že jim dané kroky epidemiologové doporučili. Pan Arenberger ale teď říká, že oni to tak rozhodli. Je tam nádech toho, že obešli vládu. Není to tak fakticky možné, samozřejmě, ale cítíme tam pocit, že ti dva epidemiologové jsou výš než celá vláda, protože ta potom přijímá cokoli, co jí řeknou. Navíc jak uvedl Reflex, ta skupina MeSES nemá oficiální status a způsob, kterým vystupuje třeba pan Smejkal, je k zamyšlení. Třeba „doufáme, že vláda dodrží své slovo a nedovolí obchodům výjimku na úkor škol”. A podobné věci. Je to už na takové úrovni, že ti „experti” mají pocit, že vláda je poslechnout musí a pracuje podle jejich pokynů,” podivuje se Erik Best.

Sám ministr Petr Arenberger prý říká, že tato malá skupina zde nastavuje pravidla. „Občas vysloveně říká, že to rozhodují epidemiologové. V té skupině MeSES jsou jednom dva. Pánové Smejkal a Maďar. Ještě pak nějací imunologové, ale vysloveně epidemiologové pouze dva. A tady je ten velký posun. Arenberger je takový plachý a nechce si ta rozhodnutí brát na sebe. Ještě víc než Babiš před časem to svádí na nějakou skupinu a experty. Tady je ten zásadní posun,” vysvětluje analytik.

„Chápu argument, že ať je to prezentováno jakkoli, konečnou zodpovědnost má oficiálně ministr a vláda, ale upozorňuji na to, že tady mohou být střety zájmů a skrytý lobbing. Vím, že tu nemáme zákon o lobbingu, ale když základ je v tom, že ve chvíli, kdy tato neoficiální a nikým nevolená skupina tlačí určitou agendu a používá neoficiální prostředky, proč to nemůže používat druhá názorová strana? Proč má významný hlas pouze jeden směr?” ptá se.