Erdogan si pochvaluje, že jeho operace v severní Sýrii běží podle plánu. Nicméně Kurdové se dohodli s Bašárem Asadem, ten jde na pomoc a u Manbídže, který potřebuje dobýt, se roztáhla ruská armáda, která turecké síly dělí od Kurdů. V jaké situaci tedy Turecko vlastně je? Na Putinovy vojáky asi střílet nebudou. Kam se tedy až mohou dostat? Naplní cíle operace?

Myslím, že je důležité si opravdu znovu připomenout, jaké jsou vlastně oficiálně proklamované cíle celé turecké ofenzívy. A tímto cílem je vytvořit podél hranice na syrské straně třicetikilometrové „bezpečnostní pásmo“ bez kurdských ozbrojenců. Erdogan opakuje, že ofenzívu nezastaví, dokud pásmo nevytvoří, současně ale připomíná, že pokud by se oddíly kurdských ultralevicových YPG, které jsou vlastně syrskou variantou turecké Strany kurdských pracujících (PKK), stáhly za požadovaný horizont, ofenzíva skončí. Čili pokud Kurdové přenechají ochranu společné hranice syrským vládním jednotkám a sami „poodejdou“, bude to u Erdogana „dobrý“. Není bez zajímavosti, že v některých oblastech se kurdské oddíly opravdu už stáhly, sice zatím na nějakých dvacet kilometrů od hranice, ale jako „začátek konce“ konfliktu to není špatné. A za „špatné“ považuju fanatickou variantu „bojovat, nebo zemřít“.