Konstatoval jste, že „prezidentská“ debata mezi Trumpem a Bidenem byla debatou dvou hádavých dědků. Dozvěděl jste se něco z debaty viceprezidentských kandidátů? Je kampaň Donalda Trumpa po jeho pobytu v nemocnici před zhroucením?

Vyšlo z ní několik zajímavostí. Především to, že ideálním prezidentem by byl člověk s Trumpovou průbojností a jednoduchým viděním světa ze starých hollywoodských westernů stylu „dobro musí vítězit nad zlem, i když proti němu musí někdy použít jeho zbraně“, a s Penceovou řečnickou dovedností, debatérskou chytrostí, stoickým klidem a dokonce zdvořilostí. Stejným tónem debatu vedla i Harrisová, takže oba působili „prezidentštěji“, jeden druhému na začátku složili poklonu a debatovali věcně. Zatímco Trump přerušováním Bidena téměř poškodil sám sebe tím, že ho nenechal vyblábolit se do absurdity, Pence Harrisovou většinou nechával dotahovat argumenty v naději, že na ní odkryje extrémně levicové pozice, jaké dnes Demokratickou stranu ovládají v osobnostech jako Obama, Clintonová, Sanders, Ilhan Omar, Rashida Tlaib, Nancy Pelosi. Ona se do nich vtáhnout nedala, i když se o ní ví, že mnohé aspekty obamovské „fundamentální transformace“ sdílí. Ale coby ostřílená soudkyně je vycvičená držet se v mantinelech demokratického diskursu. Její kontrast s Bidenem potvrdil, že Biden je pro demokraty jen nastrčená figurka předstírající (nebo třeba s naivní upřímností prezentující) ještě jakýs takýs americký liberalismus, Harrisová je už nachystaná náhrada z levého křídla Demokratické strany, spoléhající na ústavní zákon, že v případě fyzické či mentální neschopnosti prezidenta funkci automaticky přebírá viceprezident. Ta Bidenova neschopnost se rychle a viditelně blíží. A Harrisová bude mnohým liberálům a také etnickým menšinám jako vrcholná politička přijatelnější, než byla Clintonová. Nejen žena, ale taky barevná a důstojná. A taky ještě krásnější, bez onoho vzteklého výrazu tváře, jaký občas na Clintonové prosvítá pod jejím umělým úsměvem. Zatím toto oboustranně civilizované vystoupení tak ani onak neovlivnilo Bidenův náskok v předvolební sondáži. Což by zase mohlo svědčit o tom, že americká veřejnost nevnímá civilizované vystupování jako zas až tak moc důležitý prvek politiky a že šarvátka, jakou předvedli prezidenti, působí „američtěji“. Ale vedle sondáží volebních preferencí se objevila jedna velmi znepokojující. Jak nebezpečný se nynější vyhrocený stav Američanům jeví, by se dalo vysoudit z jedné nedávné sondáže, v níž se 61 % Američanů obává, že se schyluje k občanské válce, bez ohledu na to, kdo se stane prezidentem.

Nezdá se, že by někoho v Evropě výrazně zajímala válka mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Nicméně ozývají se ojedinělé hlasy, že je selháním západní politiky nechat padnout Arménii, nejstarší křesťanskou zemi na světě. Jak moc by měly evropské státy riskovat na obranu Arménie? A co je nejdůležitější: Může zde být nechuť pomoci Arménii proto, že je spojencem Ruska?

Není to ani tak nechuť, jako organizační neproveditelnost a strategický hlavolam, a možná další ukázka vadného uspořádání NATO. V tom je Západ s Tureckem svázán, takže nemůže proti němu bojovat za Arménii na straně Ruska, proti němuž původně NATO vzniklo. To, že Turecko se pod Erdoganem proměňuje ze spojence Západu v jeho nepřítele, bude NATO dřív nebo později muset řešit. Zda vyloučením Turecka (jde-li to vůbec) nebo rozpuštěním a vytvořením nějaké nové aliance bez Turecka nebo nějakou jinou formou.V žádném případě se ale Západ nesmí nechat vtáhnout do spojenecké podpory Turecka, dostane-li se Turecko do přímého konfliktu s Ruskem. Možná brzy zjistíme, že Turecko je pro Západ – každopádně Evropu – akutnějším nebezpečím než Rusko. Rozhodně by už ale vysocí funkcionáři NATO měli Turky začít napomínat, a možná jim už i pohrozit nějakými sankcemi. Ostatně tureckou výbojnost sledujeme na hranicích řeckých, v Bulharsku (které má početnou tureckou menšinu) a třeba taky už uvnitř Německa.

Nejnovější Kurasova kniha k dostání ZDE

Francií tentokrát nehýbe napadení studentky, ale pouliční násilí v Paříži. Jeho původci jsou do značné míry „lidé s migračním pozadím“. Že je Francie ohrožena zevnitř připustil ostatně i prezident Macron, který chce omezit financování radikálních imámů. Co tak najednou, chtělo by se říci? Co za tím hledat?

Kdo občas sleduje francouzské mediální debaty s Erikem Zemmourem, bude si možná pamatovat, že už téměř před rokem zmínil, že vrchní velení francouzských ozbrojených sil zvažuje „znovudobytí ztracených území na francouzské půdě“. To je pojem, jehož se začíná užívat pro též jinak přezdívané „no-go zóny“, tedy čtvrti měst s téměř stoprocentním obyvatelstvem muslimským, jejichž život se vymkl francouzské jurisdikci. Navíc s obyvatelstvem, které se zřejmě vyzbrojuje pašovanými zbraněmi. Je takových území po celé Francii několik stovek. Když to Zemmour v jedné takové debatě uvedl, moderátor se ho hned pohoršené zeptal „a prosím vás, to máte z jakých zdrojů?“ Na to mu Zemmour odpověděl: „Jak mně vy, novinář, můžete položit tak debilní otázku?“ Takže ve Francii se možná taky schyluje k vnitrostátní válce.

Facebook bude mazat veškeré příspěvky popírající holocaust. Proti tomu asi nelze nic namítnout. Ale: Jak rozšířeným problémem je tento jev, třeba i v muslimských zemích?

Na denním pořádku je to v Íránu, obden v médiích palestinských, obtýden třebas i v Turecku, kde Hitlerův Mein Kamf patří mezi trvalé bestsellery. Bývalo tomu tak donedávna i v Saúdské Arábii, ale tam se mění vztah k Izraeli a Židům, jak se Saúdové začínají víc bát Íránu. V evropském kontextu si připomeňme, že popírání holocaustu je fenomén nejen extrémně pravicový, jak se obvykle tvrdí, ale i extrémně levicový. Jedním z prvních levicových popíračů byl už v 70. letech francouzský marxistický filozof Roger Garaudy, který později přestoupil na islám.

Mazání z internetu se mně ale zdá kontraproduktivní. Jednak popíračům poslouží jako „důkaz“ židovského ovládání médií a cenzury. Jednak popírače zneviditelní. Ti by naopak měli zůstat hodně viditelní, aby se o nich vědělo. Ono totiž to popírání holocaustu, při nekonečném množství zdokumentovaných důkazů, je zakukleným, ale nepopiratelným projevem antisemitismu. Má totiž takovýto myšlenkový postup: 1. Žádný holocaust nebyl. 2. Zavinili si ho Židi sami. 3. Až nám to projde, uděláme jim to znovu a pořádně.

Evropský parlament „je velmi znepokojen tím, že v některých členských státech sílí a etablují se autokratické a neliberální tendence, které ještě zhoršila pandemie covidu-19 a hospodářská recese, ale i korupce, dezinformace a zmocňování se státu“, stojí ve schválené rezoluci. Ta konstatuje, že „v některých členských státech stále nejsou plně dodržována práva zranitelných skupin včetně žen, osob se zdravotním postižením, Romů, osob LGBTI a starších osob“ a tyto osoby „nejsou plně chráněny před nenávistí a diskriminací, což je v rozporu s hodnotami Unie“. Volá se po vzniku stálého mechanismu pro kontrolu a nápravu těchto jevů. Jste pro?

Jsem pro chránění jakýchkoli osob jakkoli znevýhodněných či jakýmkoli způsobem kýmkoli ohrožovaných. Takovéto chránění by měl provozovat daný stát a jeho instituce a agentury. V západních částech EU však začínáme vidět nedostatečné chránění mírumilovných domácích etnik před agresivními živly etnik migračních. Takže EU nemá o čem poučovat země, které svá etnika chránit chtějí, třeba tím, že přísun migračních etnik omezují. Autokratické tendence se nejvíc upevňují v institucích EU, které si navíc nechávají diktovat od všelijakých nikým nevolených NGO. A od pilného Sorose, který rád Bruselu doporučuje, jak stavět do latě neposlušné Středoevropany, kteří si pořád naivně myslí, že mají právo na svobodnou národní politiku. Tuhle zrovna Buselu radil, aby vytrestal Maďary za údajné porušování demokracie.

„Vyzývám EU, aby z Maďarska udělala zkušební případ,“ dal se Soros slyšet.

„Mnozí političtí vůdci a hnutí ve střední Evropě se stavějí proti hodnotám, na nichž byla Evropská unie založena,“ řekl v srpnovém interview. „Ve dvou zemích tyto síly de facto okupují stát: Viktor Orbán v Maďarsku a Jaroslaw Kacyński v Polsku.“

Orbán mu na oplátku sdělil, že „největším ohrožením národního sebeurčení je dnes globální síť propagátorů Sorosovy Open Society usilující o zrušení samostatného národního vládnutí.“ A vzkázal mu, že má prokouknuté „ty cíle Sorosovy sítě neomezených finančních prostředků a lidských zdrojů usilujících o vytvoření etnicky smíšených společností na demontáž národního rozhodování a jeho předání do rukou globální elity.“

Holt, nemají se ti dva Maďaři moc rádi. Jenže Orbán má doma ústavní většinu hlasů, Soros má jenom prachy. Orbána si za ně nekoupí, tak na něho žádá trestní výpravu z Bruselu.

Co vás poslední dobou pobavilo, rozesmálo nebo naopak rozesmutnilo?

Rozesmutnila mě sondáž arabské mládeže ve věku 18–24 let prováděná firmou ASDA’A BCWv 17 zemích severní Afriky a Blízkého východu, v níž se 42 procent ze 4 tisíc dotázaných přiznala, že už se buď připravuje, nebo hodlá natrvalo emigrovat. Pouze 32 procent uvedla, že nikdy svou vlast neopustí, ostatní si to rozmýšlejí. Podobnou sondáž před dvěma roky provedla Pew Research v subsaharské Africe, odkud chtějí emigrovat dvě třetiny mladých. Jsou-li tato čísla reprezentativní, můžeme se těšit na brzkou invazi nějaké miliardičky naštvaných mužů ve vojenském věku, plus minus milionek sem či tam. Ta invaze, jak už zas vidíme z Itálie a Kanárských ostrovů, se po krátkém řídnutí na stovky opět zhušťuje do tisícovek.

Pobavila mě zpráva o povinném školení britských poslanců v diverzitě a odhalování vlastního nevědomého a o to nebezpečnějšího rasismu, které je už dávno povinné pro státní úředníky. Zábavné na ní je to, že ze šesti stovek poslanců na školení odmítlo nastoupit jen 40 konzervativců, namítajících, že nejde o žádné školení, nýbrž politickou indoktrinaci. Zda budou vystaveni nějakému disciplinárnímu trestu, se zatím neví.

Rozesmála mě papežova encyklika „FratelliTutti“ čili „všichni jsme bratři“, vyzývající svět, ale zřejmě hlavně Evropu, k otevření hranic, nestavění zdí, potlačení populistického nacionalismu, odevzdání větší moci OSN, překonání rezistence k imigraci a přijetí zásady, že každá země patří i cizincům stejně jako domorodcům, a k uznání, že migrace víc než kdy dřív budou hrát stěžejní roli v budoucnosti světa.

Ale nejlepší fór pronesl generální tajemník NATO Nor Jens Stoltenberg:

"Úkolem NATO je udržovat mír a bezpečí. Takže aby plnilo svou hlavní povinnost, NATO musí pomáhat s omezováním klimatických změn pro naši bezpečnost dnes a pro bezpečnost budoucích generací. NATO a jeho členské země musí produkovat méně emisí. Snížením závislosti na fosilních palivech nejen pomůže v boji proti klimatické změně, ale učiní naše vojáky a jejich vybavení bezpečnější a zlepší naši schopnost operovat nezávisle a flexibilně.“

Tohle je tak cáklé, že to určitě musí být fake news. Akorát že není. Příští mise našich statečných vojáků pojede zachraňovat lední medvědy. Na bicyklech. Konečně světový mír.