Ve středu a částečně i ve čtvrtek byl ve Sněmovně dlouhý den a noc plný projevů poslanců, předcházející hlasování o nedůvěře vládě. Jaký to mělo podle vás smysl? Opozice zkusila, co kdyby to vyšlo, nebo se cítila zavázána požadavky těch  velkých protibabišovských demonstrací?

Byly tam dva důvody. Nemyslím si, že by sázeli na to, že to vyjde. Rozložení sil bylo poměrně jasné. Zvlášť vzhledem k postoji komunistů. Prvním důvodem byla snaha a vůle reagovat na demonstrace, ukázat, že i politici jsou schopni něco udělat. Zároveň to byla určitá snaha dostat pod větší tlak sociální demokraty, aby se zodpovědnost za Andreje Babiše přenesla na vrub sociálních demokratů a vytvořilo se jim dusno. Sociální demokraté se do toho ale hodně chytili tím, že posílili třenice mezi sebou, ventilovali různé pohledy na věc navenek. Rozhodně je to neposílilo. Naproti tomu se téměř všichni poslanci ANO postavili na stranu Andreje Babiše. Tím ještě více vynikla rozpolcenost sociální demokracie.

Sociální demokraté vládu podrželi. Jak chápat jejich postoj?

Sociální demokracie je v situaci, že mimo vládu by se nedokázala příliš prosadit. Její poslanecký klub je rozdělený, nemají připravené jasné symbolické kroky a témata, které by mohli prezentovat ve Sněmovně. A zejména v situaci, kdy protibabišovská opozice je velmi roztříštěná. Sice tady občas ožívá něco jako demokratický klub. Ale i mezi nimi jsou rozdílnosti, soutěží o pozornost, kdo je tím tahounem tohoto tábora. Přinejmenším mezi ODS a Piráty.

Vedle toho je SPD, která si také hraje svou hru. Takže sociální demokraté by se dostali do situace, že buď by byli ixtí v řadě, než na ně dojde téma, pozornost či zájem novinářů. Zároveň by se museli přiklonit k pohledu na věc, který zastává Tomio Okamura, nebo naopak pohled, který drží Starostové, lidovci, TOP 09. Což by pro ně bylo nezáviděníhodné. Pro sociální demokracii zatím je lepší být ve vládě a prezentovat se aspoň skrze ministry. Problém je, že se jim nedaří příliš přicházet s vlastní iniciativou, neboť tu jim velice rychle přebírá Andrej Babiš, či si svoji pozici oslabují svoji roztříštěností.

Argumentem ČSSD také je, že kdyby z vlády odešli, vystřídá je v nějaké formě SPD. Je to možné, nebo je to jen od nich alibi?

Vyloučeno to zcela není, protože hnutí SPD by to asi řešilo tak, že by nešlo přímo do vlády, ale jak rádo říká – bylo by pro vládu odborníků, dokonce někdy připouští i s Andrejem Babišem v čele. Zároveň je tu ale problém sociální demokracie, že by v té chvíli byla tuctová. Ve Sněmovně je devět stran, což je přehršel. Pokud nedojde k nějaké souhře antibabišovských sil, tak zatím situace vypadá velmi nepřehledně. Ono je také velmi těžké odcházet z vlády, pokud si nesete negaci za rozbití vlády. Ukazuje se, že voliči sociální demokracie, kteří zbyli, by toto příliš neocenili, protože jsou spíše na straně vlády.

Sociální demokracie buď musí najít vážný důvod – nějaké jednoznačné selhání Andreje Babiše ˜– a to až v momentě kdy budou finální zprávy, kdy bude nějaká nová informace ohledně kauzy Čapí hnízdo. Do té doby se to vždy otočí proti nim, že rozbili vládu a dali šanci posílit Miroslavu Kalouskovi a podobným, udělali to na základě nějaké předběžné zprávy. To si sociální demokracie nemůže dovolit. Důvod, který by dokázali akceptovat její voliči, by musel být opravdu velmi vážný a zásadní.

Když jste říkal, že voliči ČSSD jsou spíše na straně této vlády, tak to je dle mě asi klíčové v postoji ČSSD… Nicméně situaci sociálním demokratům ještě více komplikuje prezident Zeman, který otálí se souhlasem s rezignací ministra kultury Antonína Staňka, jak si ČSSD přeje. Proč tak činí?

Miloš Zeman je v situaci, kdy je pro něj důležité, aby bylo zřetelné, že vláda je z velké části jeho. Celá řada ministrů má blízko k prezidentovi. A je to také signál k dalším ministrům, že dokud to mají dobré s prezidentem, tak mají poměrně stabilní pozici ve vládě. Že není premiér ten, kdo by rozhodoval o budoucnosti ministrů, ale že je to často vůle, postoj prezidenta.

Další věcí, kterou prezident využívá, je nesoudržnost sociální demokracie. ČSSD namísto toho, aby odvolala ministra kultury dříve z jiných důvodů, nebo později, potom jak se ukáží probíhající audity, odvolala ho v naprosto nejnevhodnější moment, kdy to mohla udělat. Ve chvíli, kdy přišel se zásadními prohlášeními, která byla zajímavá a důležitá i pro voliče sociální demokracie a vedení ČSSD je zpochybnilo tím, že ministra okamžitě odvolalo. Zároveň tak nešťastně, že si nezajistilo pevnou loajalitu svého ministra. Pokud by strana byla týmová a soudržná, tak by jakýkoliv ministr – ať by si myslel cokoliv – srazil podpatky a neudělal nic proto, aby se oslabovala jeho strana. Ukazuje se, že sociální demokracie – zejména centrální vedení, poslanecký klub – jsou velmi roztříštěné, vzájemně si nevěří a nejsou schopni týmové souhry a strategie. Tím oslabují svoji značku. Jediným, kdo na tom vydělává, je prezident.

Může prezident Zeman Staňka neodvolat, když bude chtít?

Dlouhodobě ne. Nakonec to dopadne do nějakého kompromisu, že ministr Staněk v určitý moment odstoupí sám ze své vůle. Hraje se teď o to, aby ministr demonstroval to, že je odvoláván neprávem.