Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Martina Jana Stránského, Miroslava Kalouska (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.),  Karla Schwarzenberga (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.), Luďka Niedermayera, Alexandra Tolčinského, gruzínského velvyslance Zaal Gogsadze, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12)  Marka Ženíška (z 12.2.)+ (z 26.1.) (+ ze 14.1.) Jana Zahradila,  Miroslavy Němcové , Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Martina Bursíka (z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Ivana Gabala (+ 21.11.), Karla Svobody, Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Romana Jocha (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.) Michaela Romancova (ze 7.1.) (+ z 20.8.),Tomáše Peszyńského, Mariana Jurečky, Jana Šinágla, Martina Balcara, Jiřího Peheho (z 26. 11.) + (z 11.9.) + (z 30.7.) , Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,  Grigorije Paska (+21. 10.) Michaela Kocába (z 3.12.) (+ z 8. 11.+ z 5. 7. a 15. 3.), Alexandra Vondry, Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava Bartušky,  Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Jiřího Peheho (z 11. 9.),  Jiřího Pospíšila,Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, Pavla Šafra, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Anatolije Lebeděva, Alexandra Kručinina, Jana Vidíma, Daniela Kroupy,   Františka Bublana,  Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), či Džamily Stehlíkové (21.11.)

Slovy kyjevského velení, ukrajinská armáda provedla plánovaný ústup a evakuaci Debalceva. Bylo to dle Vašeho mínění tak? Jak popsat průběh této operace? Co znamená z taktického, politického a morálního hlediska pro obě strany konfliktu? Jak to vypadá v nejbližších týdnech s plněním nových minských dohod?
Je vcelku zřejmé, že „plánovaný a organizovaný“ ústup byl oznámen v době, kdy jednotky ukrajinské armády z debalcevského kotle prchaly nebo se odtud musely rovnou probíjet, zatímco další se rebelům vzdávaly. Podle rebelů je přitom dál v obklíčení asi tři tisíce ukrajinských vojáků a gardistů. Jinými slovy, podobná prohlášení prezidenta Porošenka a dalších kyjevských lídrů mají jen vyvolat dojem, že ještě stále mají situaci v rukou a vezou se „na vítězné vlně“, ale v době elektronických médií jsou to pokusy dost trapné. Jejich dopad je vlastně zcela opačný – pokud vidíte a slyšíte, že vrchní velitel ozbrojených sil otevřeně lže, moc optimismu vám to nedodá, obzvláště jste-li občanem Ukrajiny.

Na bojích u Debalceva je přitom nejpodivnější, že generální štáb v Kyjevě, vrchní velitelství „protiteroristické operace“, ministerstvo obrany, prezident a další zodpovědní nejenže vydávali zcela protichůdná prohlášení o situaci, ale přitom svorně nechali vojáky v kotli čtyři dny navíc, i když jim výsledek celé bitvy musel být dopředu zřejmý. Úplně zbytečně tak zavinili smrt stovek lidí, i když se oficiálně přiznává pouhých 22 obětí. A to vše navíc za situace, kdy Debalcevo má smysl spíš pro rebely coby důležitá spojnice jejich území, ale z hlediska Kyjeva je dnes beztak už vlastně jedno, jestli ztratí 7 procent nebo 7,03 procenta svého území.

Z hlediska minských dohod to celé očividně také větší význam nemá, protože EU i USA (nemluvě o Rusku) spíše kladou důraz na to, že s výjimkou Debalceva je vlastně příměří na frontě dodržováno a těžké zbraně začínají být odsouvány, a že jsme tedy svědky úspěchu. Zdá se, že pro nejbližší budoucnost se zainteresovaní vnější hráči rozhodli, že budou vidět jen mír. Mír pro Kyjev možná špatný, ale pořád lepší než velká a pokračující válka.

I do českých médií dolehlo, že vyklizení Debalceva vyvolalo bouři mezi radikálními silami v Kyjevě. Na druhou stranu, někteří oligarchové prý volají naopak po ukončení války. Ukrajině byl ,,přiklepnut" úvěr od MMF ve výši 40 miliard dolarů. Český europoslanec Ransdorf tvrdí, že se připravuje odklizení Porošenka z funkce. Jak na základě těchto i jiných indicií popsat ukrajinské politické dění ve světle debalcevských událostí?
Všechno se vším souvisí. MMF sice mluví o programu, který počítá se 40 miliardami dolarů v příštích čtyřech letech, ale dohoda podepsána ještě nebyla, a navíc ty peníze ani „neexistují“, protože se zatím nenašlo dost „dobrovolníků“ ochotných sypat miliardy do ukrajinské černé díry. A co víc, MMF ty peníze Kyjevu chce dát hlavně na pokrytí jeho stávajících dluhů, přičemž stejně jako v případě třeba Řecka tak půjde o splácení úvěrů hlavně německým a francouzským bankám, zatímco další miliardy si nárokuje Rusko. Jinými slovy, není cílem těchto miliard pomáhat Ukrajině z ekonomické propasti, ale pokrýt potřeby věřitelů a přimět současně Ukrajinu k totálnímu výprodeji všeho, co má, protože z něčeho přece tuto „pomoc“ Západu splatit musí. Jen pro představu, na tamní černozem, kterou dnes ještě ze zákona cizinci vlastnit nesmějí, už si brousí zuby třeba Monsanto...  

MMF navíc půjčky podmiňuje ukončením války, ale radikálové z žoldnéřských praporů (některé z nich jsou složeny výhradně například z bývalých trestanců) už se spojují s neonacisty z Pravého sektoru, utvářejí společné velení a otevřeně avizují svou touhu po krvi kyjevských lídrů, generály počínaje a Porošenkem konče. Pokud stát nenajde sílu tyto ozbrojené síly potlačit – a při pohledu na demoralizovanou armádu nic nenapovídá tomu, že by něčeho takového byl schopen – vyvstává velký problém. Mimochodem, v žoldnéřských praporech bojují stovky neonacistů z celé Evropy, což mi maně evokuje svého druhu variantu Islámského státu – v hnědém.

V Řecku politika MMF (a Bruselu a Evropské centrální banky) dovedla k moci radikální autentickou levici, s níž si EU neví rady. Nevím, jestli na Ukrajině existuje nějaká životaschopná levicová síla, a tak si spíš umím představit, že ožebračení už beztak chudých Ukrajinců může k moci vynést pestrou koalici sil z opačné strany spektra, tedy sjednoceného pod prapory krajní pravice. „Odklizení“ Porošenka by pak bylo tím nejmenším problémem.

V Kyjevě si to jasně uvědomují. Po debaklu u Debalceva najednou začínají mluvit o mírových silách OSN. Měly by dohlédnout na mír na východní frontě, ale nejspíš jsou v Kyjevě vnímány i jako síly, na které se budou moci Porošenko a spol. opravdu spolehnout jako na záchranný kruh.

Je nicméně příznačné, že mírové jednotky OSN pár dní před podpisem minských dohod navrhovalo Rusko a Ukrajina tuto ideu rozhodně zamítla. O dva týdny později už mění názor a hlásá totéž, co Kreml, což samozřejmě kyjevské vládě na důvěryhodnosti nepřidá – jen se tím stvrzuje dojem, že Porošenko s Jaceňukem flikují situaci, jak se dá, a nejspíš nemají jasno o tom, co budou dělat odpoledne, natož zítra. Vyvstává ale otazník: po odmítnutí ruského návrhu není o mírových jednotkách OSN v minských dohodách ani slovo. Naopak, text jasně požaduje odchod všech zahraničních sil z Ukrajiny. Znamená nový postoj Kyjeva, že minské dohody tedy už neplatí? Nebo to jen tak „plácli“, aby vůbec něco řekli, a zítra přijdou s něčím jiným?