Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.),  (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.),  Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.),  Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.) +  (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1),  Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana,  Marka Ženíška (z  27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Michaela Kocába (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.),  Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12) , Jana Zahradila,  Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Michaela Romancova (ze 7.1.) (+ z 20.8.),Tomáše Peszyńského,  Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova,  Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina

Jak nahlížíte na sérii úmrtí někdejších spojenců Viktora Janukovyče, kteří zemřeli v Kyjevě? Objevují se nařčení, které tyto ,,smrťáky“ připisují potomkům ukrajinské nacionální milice UPA, stejně tak Kyjev tvrdí, že za úmrtími jsou provokatéři Moskvy. Kde je podle vás pravda?

Otázku jste začal realisticky, avšak skončil jste filozoficky. To mi připomnělo výrok Jana Pavla II., který často cituje můj přítel Petr Schnur: „Musíme stále putovat z tábora do tábora, spolu s pravdou, tou uprchlicí z tábora vítězů.“ Velmi zajímavé memento! (Zde je na místě opět připomenout tragédii v Oděse, jejíž blížící se výročí pan Zdeněk Kratochvíl chystá připomenout pietním shromážděním 2. května od 16 hodin na Hradčanském náměstí.)

Pravda tedy asi nebude na straně těch, kdo těmito úmrtími získali. Kteří to jsou? Příznačnou nápovědou je délka vyšetřování těchto zločinů. Kyjev má všechny karty v rukou, nemá se na co vymlouvat. Vyšetřit zločiny na Majdanu, v Oděse ani sestřelení MH17 však viditelně nechce, protože by tím zřejmě spáchal harakiri. (Obstrukce ukrajinského ministerstva vnitra ohledně vyšetřování Majdanu kritizuje dokonce i „nezávislá skupina expertů“, která je přitom „předběžně“ toho názoru, že tam střílel Berkut! /MfD 1.4.2015/).

A tak se Kyjev alespoň vymlouvá na skrytý pařát Moskvy. Zde bych velmi uvítal, kdyby ti, kdo mají vždy pohotově radu „nepodléhat konspirativnímu vidění světa“, adresovali zkusmo jednu takovou do Kyjeva!

Ještě si vypomůžu jedním moudrým citátem. Gotthold Ephraim Lessing kdysi napsal, že „hledat pravdu má větší cenu než pravda sama“. Ano, způsob, jakým se kyjevský režim chová k nalézání pravdy, je v současné době naprosto neobhajitelný. Už i proto, že se to ve svých důsledcích obrací proti němu.

Říká se, že „pravda může chodit i nahá, protože jen lež potřebuje oděv“. Starobylý soubor interpretačních technik proto postuluje jako první výkladovou rovinu, kterou nelze obejít, interpretaci „prostou“. To v našem případě znamená nejprve zvažovat pravděpodobnost nejjednodušší varianty, že za vraždami Kyjevu nepříjemných lidí stojí Kyjev (nebo pachatele kryje).

Zjistí-li se, že pohrobci UPA, kteří se k atentátům údajně přihlásili, uvedli skutečnosti, které mohou být známy pouze pachatelům, měly by se v celé Evropě rozeznít alarmy. Znamenalo by to, že neonacismus na Ukrajině skutečně sílí. Taková země by měla být neprodleně dána do karantény, jakékoliv asociační záměry by měly být odsunuty do doby, kdy se Ukrajina zbaví tohoto moru.

Jenomže alarmy už zní, protože každý odpovědný člověk v Evropě (to nemyslím jako frázi, ale jako empirickou skutečnost) cítí její „hnědnutí“, jehož se obával již Simon Wiesenthal. Evropa má plno zákonů zakazujících popírání holokaustu. Svými činy ho ale vlastně popírá!

Verbálně lituje Židy, ale do svého společenství je ochotna přijmout kohokoliv – včetně následovníků zločinců, kteří se proti Židům provinili. Hlavně když budou proti Rusům. Židé prominou.

Je to schizofrenie, a to jen v tom lepším případě. V reálu jde spíše o naprosto bezcitné, cynické stanovisko. Typický příklad, co na euroatlantické „kultuře“ nesnáší celý svět: používání dvojího metru.

Abych se vrátil k těm vraždám – nápovědou k jejich vyřešení je, jak odpovídá i oněm dalším třem starobylým rovinám interpretace, analýza života obětí, způsobu jejich zavraždění, jakož i případných skrytých souvislostí. Těmi však není možné začínat, a pokoušet se tak obejít onu základní, „prostou“ interpretaci.

Na Donbasu, oblasti konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem živenými separatisty, probíhají boje jen sporadicky. Kam se podle vás na tomto území dostaneme? Kdo ho bude moci přičíst ke své državě, kdo ho bude muset živit? A bude tam mír, nebo válka?

Četl jsem „Provolání veřejnosti Donbasu ke garantům Minských dohod: Nechceme se vrátit na Ukrajinu!“ a uvědomil jsem si, jak bude poučné sledovat různé posměšně zlehčující reakce na konto autorů tohoto prohlášení – nebude lepší ilustrace podobnosti současné situace oné „mnichovské době“, kdy byly příznaky nebezpečí nacismu bagatelizovány, hlavně když to celé furore nabralo protiruský švunk!

Zpět k onomu provolání, jehož objektivně slabým momentem je těžká možnost autorizace, za jak velký počet obyvatel hovoří. Je zřejmé – to se týče i odpovědi na předchozí otázku – že se na Ukrajině v nějaké míře opravdu dějí věci, které jsou slučitelné pouze s Třetí říší. Tento jev je zesílen nedávno přijatým zákonem adorujícím zločinnou UPA.

Náčelník SBU Valentyn Nalyvajčenko se s tím už nepáral a prohlásil (MfD 2 .4. 2015), že ukrajinská tajná služba SBU se bude po své reformě opírat o zkušenosti a tradice bezpečnostní služby ukrajinských nacionalistů Stepana Bandery!

V této souvislosti je možné hlavu si ukroutit zejména nad nedůstojným politikařením Poláků. Oni oželí statisíce svých zavražděných spoluobčanů a klidně podpoří ty, kteří se přiznávají k tomuto děsivému dědictví – hlavně když to je namířeno proti Rusku. Kde je tradiční polská hrdost? Kde je rovný charakter? Nebo platí, že když má člověk hroší kůži – k čemu páteř?