Můžeme se ještě vrátit k výsledkům sjezdu ČSSD? Co znamená Sobotkova dominance a jaký může mít vliv na další fungování ČSSD?

Z hlediska výsledků sjezdu strana stojí za předsedou, sjezd mu dal hodně silný mandát a projevilo se to i ve volbě místopředsedů. Uspěl i s tím, že nechtěl ve vedení Jeronýma Tejce a Tejc nebyl zvolen. Má to ale svá úskalí – stačí totiž, aby ČSSD neuspěla za rok a půl v krajských a senátních volbách, a veškerá odpovědnost padne na hlavu předsedy, respektive zvoleného vedení. V této straně je spousta skupin a proudů, ať už jde o dienstbierovský, „postzemanovský“, který reprezentuje poslanec Foldyna, nebo o bývalé „haškovce“, kteří mají teď jako hlavní postavu Jeronýma Tejce. Je jasné, že vnitrostranická kritika od těchto lidí, kteří nebyli vtaženi do vedení, může být hodně silná. A může k ní dojít už před krajskými volbami, když se podpora strany propadne, i v takovém případě se nespokojenost sveze na hlavu předsedy.

Může být důvodem k nespokojenosti s vedením sociální demokracie i linie zahraniční politiky, jak ji prezentuje ministr Zaorálek i předseda vlády?

Je jasné, že to, co razí ministr Zaorálek třeba směrem k Ukrajině, se řadě členů nelíbí. Je ale také pravda, že zahraniční politika v českých poměrech bývá zřídka silným momentem pro to, aby se něco ve stranách pohnulo. Je možné, že pokud se ukrajinská krize uklidní a přestane být denně ve zprávách, nebude to pro sociální demokracii větší téma.

Pokud je ale něco na sociálnědemokratickém sjezdu opravdu zajímavé, pak to je v rámci projevů a debat vymezování vůči ANO, ne vůči ODS nebo TOP 09. Vypadá to, že alespoň toto volební období tady bude do jisté míry schizofrenní situace, kdy vládní partner v podobě ANO bude největším cílem kritiky politiků ČSSD, a to pro vládní koalici může být zdrojem problémů. Bylo to patrné i na sněmu ANO, kdy podobné vymezování vycházelo zase směrem k sociální demokracii. Vypadá to na situaci, kdy největší dělící linie české politiky povede přímo středem vlády.

Kde má ten spor kořeny?

V danou chvíli má Andrej Babiš tak velké politické, ekonomické a mediální zdroje, že to vyvolává obavy. Už to, co mohl investovat v roce 2013 do volební kampaně, bylo mnohem víc, než co si mohly dovolit ostatní strany. A druhý faktor nesouladu v koalici je politická rozdílnost. ANO určitě není levicová strana. Výsledek je vidět na programovém prohlášení vlády, kde je spousta velmi vágních formulací a věcný základ vládní politiky je minimalistický. Dvě v současnosti největší strany jsou si prostě hodně vzdálené.

Co vyplynulo ze sněmu ANO? Jakou má perspektivu?

Nyní to nevypadá, že by ANO následovalo rychlý kolaps, jaký předvedly Věci veřejné v minulém volebním období. Věci veřejné byly také stranou politického podnikatele, byť jejich finanční a jiné zdroje byly ve srovnání s ANO malé. Zdá se, že Babiš se z odstrašujícího příkladu Věcí veřejných poučil a nepřipustí ty obrovské vnitřní spory, které tuhle stranu rozvrátily. Nezdá se, že by podpora ANO měla klesající tendenci. Šance, že ANO vydrží déle než jedno volební období, je vysoká.

Zajímavý je na ANO fenomén, na který upozorňovali někteří sociální demokraté na sjezdu, totiž že dělá-li někdo výměny ministrů, je to Andrej Babiš. Lze diskutovat o tom, jestli ministryně Válková byla nebo nebyla schopna řídit resort, je ale jasné, že Babiš je připravený dělat velké personální změny. Je to jako u jeho firem, někdo se jako ředitel neosvědčí a rychle skončí. Voliči to zatím zřejmě nevnímají vyloženě negativně. Pořád působí pro ANO příznivá vlna z voleb 2013, kdy se prezentovalo jako kompetentní k řešení problémů této země. Některým voličům možná dokonce imponuje, že Babiš je jako ve firmě připravený zbavit se někoho, kdo v danou chvíli působí jako „nekompetentní brzda“. Je ale otázka, jestli časem opakované výměny ministrů nezačnou image ANO poškozovat.