„Trochu mi to připadalo jako zpráva z Marsu nebo z doby historických ukrutností na Balkánu. Je to na můj vkus až příliš morbidní, protože se mi zdá, že nejde o provokaci, která má, jak říká Aristoteles ve své Poetice, poučovat a vychovávat ty hloupé, ale budit strach, hrůzu a nenávist. Ale i těm chce někdo zřejmě vyučovat. Kdybych byl rozčilený, řekl bych, že tak trochu po ustašovsku,“ reaguje na hru Naše násilí a vaše násilí chorvatského režiséra, kterou uvedlo v sobotu brněnské divadlo Husa na provázku, politolog Zdeněk Zbořil. Hra, která má umělecky zpodobňovat uprchlickou krizi, ignoranci a strach Evropanů, zvedla diváky doslova ze židlí i kvůli scéně, kdy postava ztvárňující Ježíše Krista znásilňuje muslimku. „Nejde jen o Chorvatsko a chorvatského režiséra. To by byl asi jen docela dobrý případ pro Freuda. Ale jde o jeho českého promotora, který se kryje, který používá firmy Národního divadla, které si, jako ostatně i jiná divadla v ČR, špatně vyložilo slova klasiků, že umění, dokonce i to jednodušší divadelní, musí být nejen svobodomyslné, ale i ‚zraňující‘... A pro mne osobně je to zpráva, kam až přijedu příště do Brna, nemusím chodit,“ dodal.

V Brně došlo v sobotu kvůli uvedení hry k protestům. Dorazili křesťanští aktivisté, v devatenáct hodin vystoupil i Miroslav Sládek, který se asi s desítkou stoupenců pokoušel zablokovat vchod do divadla. Velmi bouřlivý byl samotný průběh představení. „Část publika, zejména příznivci Slušných lidí v modrých tričkách, začala po několika minutách představení hvízdat, dupat, pak vtrhli přímo na jeviště, utvořili řetěz a natlačili herce dozadu ke stěně z benzínových kanystrů. Reagovali tak na scénu, kdy se herci svlékli donaha a začali se objímat a dotýkat. Aktivisté žádali představení ukončit a odešli až po desítkách minut, když je k tomu vybídli policisté z antikonfliktního týmu,“ popisovala situaci ČTK. Pak se představení znovu rozjelo. Když pak došlo na klíčovou scénu znásilnění muslimky Ježíšem, členové hnutí Slušní lidé už na místě nebyli, ale z publika se ozvali další: „Neurážejte Krista Pána!“ načež byli vyvedeni z divadla. Zbořil k situaci podotýká: „Podle nějakého píšícího zpravodaje měl pan ředitel říci, že je ohroženo svobodné šíření dramatického díla a snad i české divadlo a divadelnictví. To sice ohroženo je, ale nikoli uráženými diváky, ale hloupými divadelními řediteli, dramaturgy, režiséry a  hereckými neumětely. V Brně stejně jako v Praze. Před rokem 1989 vyháněli hofráti herce, dramatiky, režiséry z divadel, dnes diváky vyhání celý až příliš k sobě nekritický divadelní personál. Nechci ani připomínat, že je to často ten, který až příliš hlasitě mluví o pravdě a lásce. A k té svobodě, ta přece končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. Třeba i ta ‚umělecká‘ a národně divadelní…“

Ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser také označil sobotní narušení hry Naše násilí a vaše násilí za překročení hranic a také za varovný signál společenského vývoje. Jednání aktivistů mu připomnělo scény z filmů o nástupu fašismu. „Brněnští náckové“ podle Glasera chtěli vzít spravedlnost do vlastních rukou. „Snaha zakazovat nějaké umění je vždy něco nebezpečného,“ zdůraznil Glaser v rozhovoru s ČTK. Vystoupení aktivistů z hnutí Slušní lidé podle něj dalo představení ještě další, naléhavější kontext. Zvýraznilo téma celého letošního festivalu, jímž je svoboda a její křehkost. „I já si, podobně jako pan ředitel NDB, myslím, že ‚došlo k překročení hranic‘ a o ‚varovný signál‘. Jen si myslím, že ty hranice a signály vnímáme každý trochu jinak. Snad bych si mohl dovolit připomenout mu větu, kterou pronesl nad hrobem F. X. Šaldy jeden z jeho rytířských kritiků. ‚Staré hodnoty odmítal, protože jimi pohrdal. Ty nové přijmouti nemohl, protože nová doba jim vzniknouti nedala. Zůstal tedy sám, ale o to svobodnější.‘ Nepotřeboval k tomu ani žádný divadelní festival,“ uvedl Zbořil.

Je to urážka, ne provokace. A reakce biskupa? Ohleduplná

Proti se postavila zejména katolická církev, tentokrát včetně biskupa Václava Malého, který jinak obvykle mívá pro podobné experimenty pochopení. „Jsem nemile překvapen, s jakou necitlivostí organizátoři obhajují uvedení hry v Brně, aniž berou v potaz, že svoboda slova je pokřivena, pokud prezentuje sice dramaticky nadsazenou, ale nechutnou a urážlivou scénu o Ježíši,“ napsal na svém Facebooku. „Václav Malý není žádný inkvizitor a myslím, že to prokázal a prokazuje celým svým dosavadním životem a přátelstvím právě s těmi svobodomyslnými. Jeho komentář této urážky, podle mne nikoli provokace, se mi zdá přiměřený, a dokonce vůči autorovi a jeho obdivovatelům ohleduplný. Mohl by jim připomenout třeba ‚provokace‘ evropských futuristů ještě před rokem 1914, kteří o několik let později skončili v obětí Benita Mussoliniho. Na počátku mnoha tzv. revolucí byly ‚provokace‘, většinou umělců a intelektuálů, kteří později skončili jako jejich zdánlivě nevinné oběti. ‚Provokace‘ Charlie Hebdo snad nemusíme připomínat. Ani pokrytecký Trauermarsch evropských politiků jej neučinil symbolem svobodomyslnosti,“ reagoval politolog.

Až si toho všimne frakce Me Too…

Ke hře se na sociální síti vyjádřil i marketingový expert Jakub Horák, autor kampaně „Pusťte nás na ně“ České pirátské strany. Jeho postoj je rozporuplný. „Svoboda uměleckého projevu je nedotknutelná, takže je dobře, že se to hraje,“ napsal. Chápe ale i druhou stranu: „Na druhou stranu podle dosud známého obsahu to zřejmě bude nějaká strašlivá sebemrskačská kokotina, takže je dobře, že tam Slušní lidé demonstrují.“ Nakonec své dilema známý pražský expert rozřešil po svém: „Především je dobře, že to všechno se odehrává v Brně, takže s tím celým nikdo normální nemá nic společného.“ „Připadá mi to jako trochu těžkopádný humor Pirátů a těch, co je obdivují,“ uvedl Zbořil. „Snad se už začali bát těch, kteří přijdou s ještě větším ‚pirátstvím‘ a budou ještě více chtít ‚pustit na ně‘. A  mezi těmi ‚nimi‘ mohou být za pár let už také  dnešní trochu opotřebovaní Piráti a Pirátky. A  házet to tak trochu na Brno by panu Horákovi mohlo způsobit těžkosti už dnes, až se této jeho protibrněnské provokace všimne nějaká neziskovka anebo nějaká frakce Me Too..,“ dodal.

Nabízí se také otázka, zda všechno, co se děje kolem uvedené hry, může pomoci zájmům těch, kdo hru uvedli, anebo čemukoli jinému. „Nechci si hrát na přemoudřelého učitele mravů, ale myslím si, že je to odvádění pozornosti od věcí podstatných k nepodstatným. Zajímá mne to snad jenom jako projev určitého životního stylu a ani věcná diskuse by mne neuváděla do euforie. Jen mi dovolte povzdechnout ‚kde že loňské sněhy jsou‘. Kde jsou sliby a ideály?“ poznamenal Zbořil.

Okamura je příliš velký optimista

Ve Sněmovně jednali o Marrákešské deklaraci. Předseda SPD Tomio Okamura poděkoval poslancům za to, že bylo možné o bodu diskutovat. Na Facebooku pak také napsal: „Je úspěchem, že Sněmovna k námi navrženému bodu přijala usnesení, které dává alespoň základní mantinely k jednání vládě, tak aby měla Česká republika alespoň nějakou kontrolu nad migrací.“  Zbořil k tomu dodává: „Myslím si, že pan Okamura je až příliš velký optimista. Když si připomeneme postoje maďarského a rakouského předsedy vlády nebo to, čeho se v EU obávají, že přijde z Itálie, je to jen pokus zaujmout k deklaraci nějaký postoj a trochu se zbavit odpovědnosti. Obávám se ale, že pro většinu poslanců to byla jen další příležitost se ve Sněmovně trochu vypovídat a nadýchat se jejího nezdravého vzduchu.“