Prázdniny budou v půlce a na politické scéně stále tradiční letní volno není. Koalicí už dva měsíce otřásá podle některých analytiků až bizarní spor o obsazení Ministerstva kultury. Jak to podle vás dopadne? Kdo v této hře bude vítěz a kdo poražený? 

Sociální demokraté nebyli schopni vysvětlit, proč ministra, kterého jmenovali, najednou odvolávají. Podle všech včetně prezidenta byl ministr Staněk OK. Personální změna v NG, kterou Staněk učinil, byla naprosto v pořádku. Fajt bude rád, že neskončí za finanční machinace v kriminále. Antonín Staněk udělal dobře, že jej odvolal z čela Národní galerie. Již od počátku se vědělo, že není příliš šťastným nápadem. Staněk si ale funkci zasloužil jen tím, že je z Olomouce. Jakkoliv byl vysokým akademickým hodnostářem, jeho necharismatické vystupování a vizáž okresního tajemníka není nic, co by uchvátilo kohokoliv. Ať už to dopadne jakkoliv, poražena bude sociální demokracie. Její lavírování jí nic nepřinese. Poměrně zábavné je, že se kamenem úrazu vlády stalo zrovna Ministerstvo kultury, které za normálních okolností u nikoho – kromě kulturní obce samé – moc emocí zrovna nebudí. Důchody nezvyšuje. Peníze na dálnice nedává ani je nestaví. Vláda, která padne kvůli Ministerstvu kultury, je bizarní úkaz české politické scény.  

Sociální demokracie mluví o otázce principu. Není podle ní možné, aby strana coby koaliční partner neměla možnost přímo a jednoznačně ovlivnit personální obsazení resortu, který jí podle koaliční smlouvy patří. Není namístě v tom dát ČSSD za pravdu? 

Politika není iracionální kolbiště, kde by byl pouhý rozmar předsedy jedné z koaličních stran důvodem ke změně vlády. Sociální demokracie, potažmo Jan Hamáček, naprosto neodhadla situaci. Hamáček se chytil do pasti emocionálních rozhodnutí. Pokud řeknu, že jmenuji ministra, musí to být rozhodnutí, o kterém jsem přesvědčen. Ministr nemůže být nováček v politice. Nemůže se chovat zbrkle. Pokud zbrklého amatéra vyhodím, je to správný krok. Ne ovšem ve chvíli, kdy odhalí finanční machinace v řádech milionů či desítek milionů. Pokud řeknu, že odcházím z vlády, odejdu z vlády. Pokud řeknu, že odcházím z vlády, když se něco nestane, pak odcházím z vlády, pokud se to něco nestane. Sociální demokracie se rozhodla, že bude součástí koaliční vlády Andreje Babiše. U vědomí všeho, co to obnáší. Nikdo nedržel Hamáčkovi pistoli u hlavy. Tu si tam teď drží sám. Staňka odvolal ve chvíli, kdy ministr odvolal Jiřího Fajta, stal se tedy de facto zastáncem Jiřího Fajta. Špatné načasování. Že prezident nechce jmenovat ministrem kultury Michala Šmardu, to je samozřejmě dáno jednak vztahem Zemana ke Šmardovi, kterého zná jako mladíčka z dob jízdy Zemákem po Česku, jednak vztahem Šmardy k Bohuslavu Sobotkovi.

Dalším důvodem může být, že navrhl na státní vyznamenání „strýčka Bradyho“ (jakkoliv si myslím, že tam asi zcela nevěděl, do čeho se to pustil).   Důvodem může být i „nekvalifikovanost“ Šmardy, i když nechápu, v čem byl k řízení kultury kvalifikován Zemanův ministr Pavel Dostál. Je odbornost divadelního dramaturga, textaře, scenáristy či režiséra nutná pro řízení resortu kultury? Nebo je to založení divadelního souboru „Skumafka“, uvádějící za socialismu kabarety? Nebo prezident nepovažuje za kompetentního nikoliv ministra, ale předsedu ČSSD? ČSSD v té hře tahá za kratší konec provazu, zejména pokud se podíváme na výsledky voleb do Evropského parlamentu. Stejně totiž bude vypadat budoucnost sociální demokracie, ještě před pár lety nejsilnější politické strany. Ano, o svém ministrovi by měla rozhodovat svéprávná koaliční strana sama, ale nebylo by rozumnější si s hlavou státu normálně promluvit místo prohlašování, že „odejdeme z vlády, až bude venku patnáct stupňů, bude svítit slunce a vát mírný jihovýchodní vítr“? A to, že se Hamáček pokouší držet jako rukojmí předsedu vlády, který se sporem mezi ČSSD a prezidentem republiky nemůže dělat nic, to je nepřípustné. Zejména když víme, proč se tak děje. Zeman zradu neodpouští. A ze všeho nejméně neodpouští hloupost.