Před dvěma lety slavil Robert Fico se svojí stranou Směr - sociální demokracie z českého pohledu naprosto ohromující triumf. Získal přes 40 procent voličských hlasů v parlamentních volbách. Fico se stal premiérem a Směr utvořil jednobarevnou vládu. Po dvou letech poměrně výrazně prohrává v prezidentských volbách. Nikoli však s kandidátem pravice, ale nepolitikem, bohatým podnikatelem.

• VÝSLEDKY prezidentských voleb na Slovensku ZDE.

„Mnozí Slováci jsou unaveni Robertem Ficem. Před dvěma lety získal unikátní silný mandát. Takže Slováci očekávali, že se budou dít pozitivní změny, které sliboval. Část lidí je zklamána, že se nedějí tak rychle,“ okomentoval pro ParlamentníListy.cz Ficovu porážku v prezidentských volbách politolog Jan Kubáček. Další se zalekli tohoto silného mandátu. „Začali se bát, že když se zkombinuje s pozicí prezidenta, tak tam bude jediný Směr a jedno mínění Roberta Fica. Tím, že má ve své straně dominantní pozici, jsou mnozí přesvědčeni, že by ve slovenské politice pak dominoval výrazně jen jeden člověk,“ pokračoval ve svém hodnocení.

Kiska přitáhl voliče, kteří nesnáší Fica

S podobnými názory se k němu připojili i další politologové. „Andreje Kisku volili nejen příznivci pravicových stran, ale i lidé, kteří nedůvěřují politickým stranám vůbec. Výsledek bych viděl jako kombinaci dvou faktorů. Máme tu problém z hlediska chápání stran, kdy jim lidé nevěří. Vedle toho Kiska přitáhl voliče, kteří nesnáší Roberta Fica,“ sdělil politolog Lubomír Kopeček.

Ficovi paradoxně ublížilo i jeho velmi výrazné vítězství před dvěma lety. „Po těchto volbách doplatil na to, že je tím hlavním mužem na Slovensku. Nejhorší, co se politikovi může stát, je vyhrát tak, aby politiku rozhodoval sám bez jakéhokoliv koaličního partnera,“ zmínil politolog Kamil Švec.

Jeho kolega Kopeček upozornil na další přitěžující aspekt pro premiéra Fica, který mu ubral voličské hlasy. „Slovensko je v polovině voličského cyklu. Tedy v situaci, kdy aktuální stav už je spojovaný se současnou vládou Roberta Fica. Má vysokou čtrnáctiprocentní nezaměstnanost, která se v posledních letech nesnižuje. Je tu i velký problém v otázce stagnace mezd,“ doplnil Kopeček.

Pravicová opozice je rozdrobená

Nicméně Ficův Směr se nyní o svoji pozici obávat nemusí. „Pokud nezpanikaří, na což to nevypadá, můžou teď při současném rozložení v parlamentu - kde mají nadpoloviční většinu - v klidu dva roky vládnout. Prosadí téměř, co chtějí. Prezidentovy pravomoci je můžou zabrzdit jen omezeně. Prezidentova veta zákonů při stávající většině v parlamentu můžou přehlasovat. Opozice je v současnosti ve stavu, kdy není konkurenceschopnou alternativou vůči Směru. V minulém období neustále přibývaly středopravicové strany pohybující se kolem pětiprocentní klauzule,“ vypozoroval Kopeček.

„Třetí kandidát z prvního kola slovenské prezidentské volby Radoslav Procházka uvažuje o založení vlastní strany. Nejsem si jist, jestli je to dobrý tah. Tím se ta rozdrobenost od středu doprava ještě zvýší,“ domnívá se.

Fico se chybně zaměřil na diskreditaci Kisky

Velkým znalcem místní politické scény je slovenský politolog Grogorij Mesežnikov z Institutu pro veřejné otázky. Kde on vidí příčiny Ficovy porážky?: „Fico se málo zaměřil na zpropagování své popularity u svých voličů. Spíše se soustředil na diskreditaci Andreje Kisky, což samotné voliče Směru nemohlo až tak ovlivnit. A zároveň to nebylo příliš produktivní u voličů Andreje Kisky a zapůsobilo to spíše opačně,“ uvedl.

Levicový lídr Fico měl ve finále bitvy o prezidenta ze svého pohledu neuchopitelného soupeře. Nikoli protivníka z pravicové části spektra, ale „bezbranného“ nepolitika. „Nemohl využít klasické ideologické rozhranění s pravicí. Sázel na rozměr náboženský a scientologickou církev. Nezafungovalo to tak silně a výrazně. Pak už nestíhal identifikovat pana Kisku s pravicovými stranami. I tím, že neúspěšní pravicoví kandidáti mu podporu nevyjadřovali s nějakým nadšením,“ konstatoval pro Parlamentní listy.cz Kubáček.

Politické strany se musí změnit a přijít s novými tématy

Výraznou výhodou Kisky je jeho angažovanost v charitě. „To tupilo hrany jeho jako pomyslného pravicového kandidáta,“ ozřejmil Kubáček. Ostatně prezidentský kandidát tří parlamentních slovenských pravicových stran Pavol Hrušovský zcela propadl, v prvním kole volby získal pouhá tři procenta.

Nastává soumrak tradičních stran? „Myslím, že jejich éra úplně nekončí. Budou se ale muset proměnit, přijít s novými kandidáty a s novými tématy,“ upozornil. Stejně jako v České republice podle něj doznívá éra generace vzešlá z událostí listopadu 1989. „Na Slovensku byla v uvozovkách ještě obohacena o ty, kteří se profilovali na sebeurčení Slovenska. Toto období už se vyčerpalo, pro voliče je nezajímavé. Musí se hledat nové tváře, které stanou v čele politických stran. Něco podobného zažili britští labouristi, kteří se v permanentní agónii uzavírali do starých příběhů a pro voliče nezajímavých receptů, dokud nepřišel Tony Blair. Obdobné to měli i konzervativci po odchodu Margareth Tchatcher. Až David Cameron je dokázal vrátit na výsluní,“ objasnil ParlamentnímListům.cz Kubáček.

„Kamenné“ tradiční strany se podle Kubáčka po určitém období nepohostinnosti zase zkonsolidují. „Prožíváme to poprvé, takže uvidíme. Až budeme po letech komentovat příběh u nás ODS, na Slovensku křesťanských demokratů. To jsou vyhraněné strany. Tímto obdobím si musí projít,“ myslí si.

Lidé chtějí dle jeho mínění obměnit témata a repertoár, které řeší problémy týkající se současnosti a blízké budoucnosti. „Musíme najít novou generaci politiků, která už opustí zahledění do minulosti posledních pětadvaceti let. Vezme si jen to nejužitečnější a nejpodstatnější a bude se soustředit na výzvy současnosti a toho, co nás čeká. Ať je to povaha státních služeb, bezpečnosti, fungování státu, situace rodin, jejich zázemí a vzdělání,“ uzavřel Kubáček.

• Další odborné názory v rubrice Politologové