Schneider v textu psaném pro ParlamentníListy.cz nevynechává ani některé domácí záležitosti. Všímá si kupříkladu současné činnost lobistického spolku Evropské hodnoty. Podle řady názorů se totiž s nástupem Trumpa může stát, že USA přiškrtí nebo úplně zavřou kohoutek s penězi pro podobné neziskovky.

„Zřejmě cítí (spolek Evropské hodnoty, pozn. red.), že s Trumpem půjde jejich byznys z tlustých do tenkých, a proto spustily nářek, zavánějící trochu až dětinským vydíráním,“ píše bezpečnostní expert.

Více už v celém autorském článku:

Jan Schneider: Amerika snad lépe zvolit ani nemohla

Je toto dostatečně rusofilní nadpis? Nicméně všechny ty aktivistické kádrováky a šmírácké cenzory zklamu. Nejde totiž o absolutní, ale o velmi relativní hodnocení.

Nominace Rexe Tillersona jako šéfa State Departmentu předznamenává podle některých komentátorů „nejneočekávanější změnu v zahraniční politice USA“. Je fakt, že „čistými“, tedy kariérními politiky je ovzduší asi všeobecně přesyceno. Poptávka je po těch, co dokázali něco jiného než jen vykládat pohádku o „voličových nových šatech“, když volič opakovaně sám sebe shledává s holou řití. Proto je mu zřejmě milejší dravý podnikatel, který ho sice také bere u huby, ale člověk za to dostane aspoň ten kosteleckej párek. Od politika se dočká pouze žvástů na téma, že „v Česku se úspěch neodpouští“ a že „daně jsou trestem“. Řídit stát jako firmu má jistě i svá negativa, ale taková fáze v budování státu může zanechat též velmi pozitivní dědictví v oblasti úsporné správy majetku, naučí-li se úředníci spravovat majetek podle jednoho metru, lhostejno, zda státní, nebo jejich osobní.

Zpět k Tillersonovi. Ten pracovně strávil v Rusku dva roky jako šéf společnosti Exxon Neftegas na projektu „Sachalin-1“ a vydobyl si tam respekt jako jeden z nejschopnějších lidí v branži, realista s vizí. Exxon tlumil americké sankce směřující do oblasti společného zájmu, tedy do ropného byznysu, ale na druhé straně se dokázal tvrdě domáhat svých nároků (stockholmská arbitráž kvůli projektu „Sachalin-2“).

Kromě Ruska má Tillerson rozsáhlé „uhlovodíkové“ styky po celém světě, nejen na Středním, ale i na Dálném východě, který se pro Spojené státy stává prioritou. Trump si je vědom slábnoucí pozice USA a k jejímu udržení nemůže zadržovat víc protivníků, než je nezbytně třeba. A protože je byznysman, a ne zastydlý ideolog, vidí situaci, jaká je. Výzvou je Čína; a Rusko samo by zřejmě ocenilo solidní spojenecké vztahy, které by pak oběma partnerům poskytovaly vůči Číně větší manévrovací prostor.

Čína, nikoliv Rusko, má expanzívně našlápnuto. Trump zřejmě dal sluchu Georgi Friedmanovi, který již před osmi lety předpověděl, že ruské akce se budou jevit jako agresivní, ve skutečnosti však budou obranné. Spojené státy si také v minulosti chránily přiléhající prostory, kubánská krize je toho důkazem. Budou-li mít Spojené státy pro Rusko podobné porozumění, jaké mají pro své zájmy, může se geopolitická situace účinně stabilizovat.

Změny se ale budou odehrávat pomalu, Babiš by to Trumpovi mohl prozradit, jak odolný a vynalézavý dokáže být byrokrat, zvláště je-li ke své židli přilepen, a podobně politik, má-li onu uhlířskou víru trockisticko-neokonzervativního permanentního revolucionáře a urputného vývozce všelijakých šméčkových idejí.

Ovšem nominace Carly Fiorino(vé) na post Director of National Intelligence je z ranku těch, které vzbuzují pozitivní očekávání. Jak říkával profesor Milan Machovec, v této zatrachtilé situaci je svět proto, že v něm nehrají adekvátní roli ženy (nemyslel tím ovšem mužatky). Ženské myšlení ve zpravodajství může být dost zásadním přínosem, jehož důsledky může v tomto případě pocítit doslova celý svět.

Carly Fiorino(vá) coby jedna z nejzdatnějších žen v byznysu totiž nekouká dozadu jako někteří líní generálové a politruci či ideologové, kteří nyní například do omrzení až trapnosti hrají tzv. kartu ruského hackingu, což lze vyložit pouze tak, že nic jiného neumějí (a starého psa novým kouskům prostě nenaučíš).

Carly Fiorino(vá) hledí dopředu, proto tuto cinknutou kartu nejen nepotřebuje, ale přímo odmítá hrát, a v souladu se změněnými silokřivkami světového vývoje realisticky hledí podezíravěji spíše na Čínu. Každopádně aspirovat na tuto funkci s od počátku konfrontačním postojem k CIA, to tedy klobouk dolů.

A Evropa? Ta zůstane v poněkud nezvyklé situaci, víceméně sama pro sebe – a není vyloučeno, že nebude příliš vědět, co s nabytou svobodou. Ruská vojska pryč, americká v Pacifiku, a co my tady, siroty? Němci si budou jistí, že i když nevědí přesně co, přesto bude po jejich. Britové zjistí, že Pacifik je daleko, a Evropa blízko, a že by se měli trochu starat, aby jim zase nezačala hořet koudel u zadku, kde mají tradičně celou Evropu. Francie se bude snažit být zase „na štorc“, ale vůči čemu? Poláci, pokud se vrátí k civilizaci, budou po dlouhý čas zkompromitovaní, jak vlastními chybami – a nikoliv poprvé – přecenili své ambice a propadli mezi dvěma židlemi. Visegrádská skupina se může přeformovat, Polsko vyměnit za Slovinsko a Rakousko a začít hrát zajímavou roli. Mohla by tak nastat pro Evropu docela důstojná éra.

Kyberútoky jako fíkový list

Zpět za moře. Dějí se tam zajímavé věci. Rusko prý ovlivnilo výsledek amerických voleb! Tato poměrně jednoduchá a jasně konfrontační teze má mnoho zajímavých dopadů.

Lze z ní například dovodit, že americká kybernetická ochrana je na tom bídně a způsoby uživatelů hanebné? Anebo jsou dobré, a výslovně předpokládaní ruští hackeři jsou nadmíru tak skvělí? Je to opravdu přiznání superiority Rusů v obsluze výpočetní techniky, přestože ruské školství prý nikdy za nic nestálo a Rusko je v podstatě stát v rozvalu, bez vědy a výzkumu? Poměrně nesourodé soudy dávají dobrý důvod pátrat dále.

Do toho všeho ještě Hillary Clintonová si chce zažít ještě pár minut slávy a blouzní o tom, že celý ten masivní útok byl Putinem řízen direktně na ni, a to z osobních důvodů! Dvořil se jí snad Putin, a ona ho odmítla?

A Obama zase ulítává na „důkazech“ o ruské agresivní propagandě, které mu dodávají kromě úlisné CIA (snaží se zřejmě ještě něco z Obamy vyždímat – možná nějaké milosti?) také různě maskovaní ochotníci. Třeba pofidérní monstrum PropOrNot, které prý je schopno identifikovat na 200 ruských propagandistických serverů (oproti Stropnického utrápeným třiceti! Hanba!). A přitom Eliot Higgins z Bellingcatu nazval vyhlášení PropOrNot „amatérským pokusem“. Alexej Kovaljov, další specialista na ruskou propagandu, dokonce nevylučuje, že PropOrNot ve skutečnosti pracuje pro Ukrajinu.

Člověka pouze zchladí myšlenka, kolik milionů serverů v tom virtuálně zasíťovaném světě funguje a co by to muselo být za hroznou smůlu, aby člověk natrefil na nějaký proruský.

Obamovi taková myšlenka zřejmě chlad a úlevu nepřinese. Proč? Vypadá to, že se s Hillary totiž dostali do pěkného průšvihu. Jako by si mnozí movití vsadili na demokraty, kteří měli lehce vyfakovat toho podivného solitéra Trumpa, když ho nepodporovali ani všichni republikáni. A najednou taková katastrofa. Mnoho peněz zřejmě bylo investováno a spojeno s výhrou demokratického kandidáta. A neúspěch otevírá svou strašnou tlamu! Koho pozře? Jak se bránit? Všechny prostředky jsou dobré, včetně těch nejblbějších!