Bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková přišla o možnost stát se novou ombudsmankou. Vyšlo totiž najevo, že v 70. letech se na psaní jedné odborné práce podílela spolu s prokurátorem Josefem Urválkem, nechvalně známým z justičních procesů v padesátých letech. Samotná Válková se hájila například tím, že Urválka vlastně pořádně neznala. Jak si vysvětlujete způsob, jakým Válková vše zdůvodňovala? 

Myslím si, že jí není hoden. Je to moudrá žena, která se pohybuje dlouhodobě v odborném prostředí. Má rozhled a zkušenosti a tyto argumenty nemusela používat. Zbytečně se shodila. Pan Urválek byl tak nechvalně známá postava, že už na studiích se o něm muselo vědět, mluvit, byl výstrahou, kam se spravedlnost může dostat. Docházelo sice k velmi pomalým nedobrovolným revizím politických procesů ze strany komunistických špiček, ale přinejmenším „tamtamově“ se o něm mluvit muselo.

Chápu, že se tehdy nevědělo co teď, ale přinejmenším byl vnímán jako problematický jedinec. Myslím si, že její argument je nejen lichý, ale také jí není hodný.   

Zajímavé je, že se na to nepřišlo dřív, že?

Samozřejmě. Člověka napadá, že je to zvláštní v situaci, kdy jde o čelnou představitelku hnutí ANO, bývalou ministryni spravedlnosti, dámu hodně akademicky činnou. Ano, mám z toho také zvláštní pocit. Ale o to více… když tohle paní profesorka musela vědět, divím se, že se k záležitosti nepostavila dřív čelem. Už z titulu, že následnou činností si mnohé odpracovala. Nejde o dámu, která by obývala akademický svět, nevyšla ven, nehájila a neřešila zásadní témata. Kdyby řekla: pochybila jsem, zjistila jsem v dalších letech víc, o to víc jsem se zaměřila na to, abych si vše odpracovala, lidé by na situaci nahlíželi jinak. Nečelila by černobílému odmítání a nedostala se do nezáviděníhodné situace.   

Miloš Zeman uvítal skutečnost, že Válková na základě nově známých skutečností nominaci odmítla. Jak v situaci obstál?

Celkem bezproblémově. Problém dál nejitřil. Samozřejmě trochu řešení problému odsunul nominací pana Křečka, který, jak se dá předpokládat, podporu nezíská. Je otázkou, zda paní Valachová nezmění názor. Prezident z aféry nedělal hlubší téma, vymezil se hned od počátku jednoznačně. Nic neproblematizoval a přistupoval k věci velmi zodpovědně a profesionálně. Spor za sebe vydefinoval, ale nepokračoval v jitření emocí.

A co premiér Babiš? Podle něj se spolupráce s Urválkem nedá obhájit.

Je to tak. Vzdělaná dáma, dlouho se pohybující v akademickém prostředí, musela vědět, že je to člověk s velmi problematickou minulostí a s velmi aktivistickým přístupem v politických procesech.