Belgie, Dánsko, Francie, Německo, Rakousko a Švédsko požádaly v dopise Evropskou komisi o prodloužení hraničních kontrol uvnitř Schengenu o půl roku. Informoval o tom zpravodajský kanál The Local. EK začátkem března oznámila, že chce dočasné opatření zrušit do konce roku. Brusel varoval, že evropské hospodářství by na kolapsu Schengenu tratilo 18 miliard eur ročně. Povolí tohle Evropská komise?

Podle mě komise vyhoví. Potvrzuje to, co si dlouhodobě myslím, že fakticky se kontroly zavedou, aniž by byl formálně zrušen schengenský systém. A přirozeně bude více migrantů mimo tyto země. Proto stále říkám, že bude více migrantů i na území České republiky.

Pokud jde o migrační krizi, na balkánské trase je sice hlášen úbytek běženců, ale na druhou stranu migranti směřují do Itálie, kde prý dochází ke značnému nárůstu zločinnosti. Co dělat, pokud jde o italskou cestu?

Italská cesta je další v pořadí. Vývoj potvrzuje, že mafie, která tyto proudy organizuje, hledá samozřejmě i cesty, které se jí zdají vhodnější. To vše svědčí pro celoevropské řešení. Pokud nebude, problém se nevyřeší.

Pedagog Pavel Nováček v LN varuje, že po zimním uklidnění migračního toku nesmíme zapomenout, že problém, proč lidé utíkají, zdaleka nebyl vyřešen, a to nejhorší nás teprve čeká. Buď se podle něho z Evropy stane Afrika a Blízký východ, anebo musí Evropa začít mnohem výrazněji investovat do rozvojové pomoci a motivovat lidi, aby neutíkali k nám, ale zůstávali doma. Jak moc může ovlivnit situaci nalívání více peněz do rozvojové pomoci?

Je pravda, že je potřeba pomoci tam, odkud migranti přicházejí. S tím vřele souhlasím. Je to ale dlouhodobý úkol. Jaká investice by měla být poskytnuta? Pokud chceme vytvořit školy, nová pracovní místa, lidem vytvořit bydlení… To není úkol na dva tři měsíce.

Několikrát už zazněla varování, že poté, co Rakousko zpřísňuje hraniční kontroly a staví dokonce plot v Brennerském průsmyku, hrozí, že migrační vlna půjde přes Česko. Ministerstvo vnitra říká, že policie i armáda jsou připraveny, z druhé strany někteří vojenští analytici tvrdí, že při větším náporu nemáme šanci s našimi počty vojáků a policistů hranice ubránit. Do jaké míry se toho máme podle vás obávat?

Vidím situaci jinak. Není to otázka, jak budeme chránit hranice České republiky. Máme mít vytvořenou strategii, jak řešit problém těch, kteří do České republiky přijdou, aby nevznikala ghetta a nedocházelo k sociálnímu napětí. Tvrdit, že budeme chránit naše vnitřní hranice? Pak dojde jen k tomu, že tok migrace půjde odjinud. To je jako Papinův hrnec. Myšlenka, že postavíme hranici, aniž budeme řešit vnější hranice Evropské unie, znamená, že jednou někdo hranici protrhne. Na vnitřní ochranu hranic nevěřím. To není strategické, ale obranné řešení. To jsou reaktivní opatření, já chci aktivní strategické řešení.

Myslíte si, že Evropská unie přistupuje k problému aktivně a strategicky?

To ne, ale nechci vinit Evropskou unii jako něco neosobního. Politici zasedají v orgánech a mají vést Unii k tomu, aby byla pružnější a rozhodovala. Pokud nejsou schopní se dohodnout, je to otázka těch, kteří nás dnes vedou. To jsou naši reprezentanti, mají mít také jasno, co chtějí v Evropské unii dělat.

Ukrajinský prezident Porošenko má velmi nízkou podporu, stejně tak celý kyjevský vládní establishment. Do jaké míry je reálný nástup extremistů k vládě anebo pád země do chaosu? O rozpadu a krachu Ukrajiny se mluví už minimálně dva roky…

Není překvapení, že klesá podpora této reprezentace. To je objektivní stav, protože Ukrajina neprovedla skutečné reformy. Nemohou dělat reformy ti, kteří byli u moci v době, kdy vznikaly problémy. Ti, kteří byli ministry v době, kdy paní Tymošenková byla premiérkou, těžko mohou dělat reformy. Uplatňuje se lidský a osobní rozměr.

Kdybychom se vrátili zpět na podzim 2013 a do jara 2014 v Kyjevě, je něco, co měl Západ udělat jinak?

Mám jediný recept, nový Minsk plus, aby se nereálné pojmy mírně upravily. Musí couvnout všichni a tím mám na mysli oligarchii na Ukrajině, Rusko, Evropskou unii i Spojené státy americké. Pomoc Ukrajině není úkol pro jednoho.

Na jaké trajektorii je dle vás vývoj v Rusku? Jak co se týče geopolitického smyslu, kdy se mluví o tom, že se Putin vymanil z mezinárodní izolace, tak z hlediska vnitropolitického, kdy navíc zemi v září čekají parlamentní volby, za rok prezidentské a Putinova podpora je stále výrazná. Upevní si Putin pozici, nebo je ohrožen? Co vliv ekonomického hlediska, kdy ceny rostou a Rusové musí snášet snižování životní úrovně?

Jsou dva velké národy v Evropě. Němci, protože všechno zvládnou, a Rusové, protože všechno vydrží. Jsou to dvě velké mentality. Podívejme se na dějiny Evropy. Napoleona a Hitlera porazili Rusové i proto, že strašně moc vydrželi. Do této mentality zapadá i postavení prezidenta Ruské federace Vladimira Putina. Má pevnou pozici a bude ji mít. Zaznamená v nejbližších dobách úspěch jak v parlamentních volbách, tak v prezidentských.

Na závěr ještě otázka k našemu prezidentovi, který je obviňován z toho, že tahá Česko na východ, že zrazuje naše spojence a obrací zahraničněpolitické ukotvení naší země. Je tomu tak? Jak s odstupem hodnotit zahraniční politiku prezidenta? Analýza Asociace pro mezinárodní otázky ve své nové studii tvrdí, že právě Zeman je největším problémem české zahraniční politiky...

Zahraniční politiku má v ruce vláda. Každá prezidentova zahraniční cesta, každé rozhodnutí podléhá kontrasignaci premiéra nebo jím pověřeného člena vlády. Vláda by měla být razantnější. Nemyslím si, že prezident republiky je hlavní problém. Samozřejmě, že jeho pohled na zahraniční politiku je přesně opačný než pohled české vlády. Neupínal bych se na V4, ale přimknul bych se k tvrdému jádru Evropské unie, tedy Německu, Francii, zakládajícím členům. Odtud může přijít strategická pomoc a spolupráce. Trajektorie, po které jde český prezident a vláda, není dobrá, protože se orientují na Visegrád.