Hodně nečekaně dopadly sobotní parlamentní volby na Slovensku. Už počtvrté za sebou sice zvítězil Směr-sociální demokracie premiéra Roberta Fica, ale zisk 28,3 procenta hlasů mu jen s velkými obtížemi umožní sestavit funkční koalici. Do parlamentu se totiž dostalo ještě dalších sedm stran. Straně Svoboda a Solidarita Richarda Sulíka stačilo 12 procent hlasů na druhé místo před stranou Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti Igora Matoviče s 11 procenty hlasů. Návrat do parlamentu slaví po čtyřech letech Slovenská národní strana díky téměř 8,7 procenta hlasů. Nově v něm zasedne strana Kotleba - Ľudová strana Naše Slovensko po zisku 8 procent. Slovensko-maďarské straně Most-Híd dalo svůj hlas 6,5 procenta voličů a straně Sme rodina – Boris Kollár 6,6 procenta. Strana Sieť získala 5,6 procenta hlasů.

„Takže nyní bude na Slovensku jedna velká strana s malým zastoupením v parlamentu, dvě relativně nové a, řekněme, ideově vyhraněné středně velké strany dohromady s 23 procenty, ale s různými názory. A hned pět nevyzpytatelných ‚malých‘ s počtem hlasů, který jim umožňuje se beznázorově přilepit na lopotně sestavovanou jakoukoli koalici. V tom může někdo vidět návrat k nedávné minulosti, ale s novými lidmi, což nás nemusí naplňovat jistotou, že k takovému návratu nedojde. Ale hlavně, teď je volební taškařice za námi a i slovenská politika bude muset zase začínat od nuly. Nepochybuji o tom, že bude jiná, než všechny zvolené strany před volbami vyhlašovaly,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil k výsledkům slovenských parlamentních voleb.

Snad nedojde k rozkolísanému handrkování jako před nástupem Směru

Slovenský deník Sme k tomu napsal, že lidé chtěli změnu, ale ne zrovna takovou, jaké dosáhli. „Směr oslabil. Nespokojení voliči však sáhli po Kollárovi, a co je ještě horší, k hnědým kotlebovcům. Hlavní kvalifikací nových spasitelů tohoto druhu je odmítání celé politiky a celého systému, který tolik lidí zklamal,“ upozornil deník Sme. „Je asi pravda, že čtvrté volební vítězství Směr-SD je pro slovenské voliče příliš. Ale nezdá se mi, že v deníku Sme to vyjádřili nejpřesněji. Pokud by zklamal celý systém, nepřišlo by volit tolik lidí,“ domnívá se politický analytik. „Ale možná, že na Slovensku cítí nebezpečí migrační krize jinak než dosavadní pan premiér a dokonce i jeho kritici. Také i tam se rozpadá tradiční dělení na pravici a levici, ačkoli politici obou těch proudů tvrdí, že tomu tak není,“ poukazuje Zdeněk Zbořil.

Navíc podle jeho názoru pokračuje na Slovensku již minulými volbami zahájená generační výměna politických reprezentací. „A ti, kteří svůj národní akcent skrývají za všechno možné, přidají po volbách na intenzitě svých usilování. V každém případě ale dojde na Slovensku k výměně osobností na hned několika významných vládních místech a samozřejmě k novému, možná méně přehlednému rozdělení posezení v parlamentních lavicích. Přál bych všem, aby to nevedlo k rozkolísanému handrkování se jako v letech před nástupem Směru-SD. To totiž způsobilo stav, kterému jsme v České republice říkali ‚uzavírání prázdných dohod‘, tedy k podivným hrám v zákulisí, jejichž první obětí jsou voliči všech politických stran,“ vysvětluje politolog.

Rady z Bruselu se líbí jen prezidentu Kiskovi či obdobě „pražské kavárny“

Deník Pravda ve svém komentáři uvedl, že ve volbách nikdo nevyhrál, všichni prohráli. „Ve slovenském parlamentu bude 71 let po skončení druhé světové války opět slyšet fašistický pozdrav Na stráž! O tom, že tento pozdrav tam při první příležitosti zazní, nepochybujeme ani vteřinu,“ napsala Pravda. „Ani já nepochybuji o tom, že Kotlebovi černokabátníci budou navštěvovat i slovenský parlament ve svých charakteristických krojích a že dojde na vlastenecký pozdrav Na stráž! Snad už ne na ‚Češi peši do Prahy!‘ nebo na výhrůžky Židům a Maďarům, o kterých jsme v minulých letech slýchávali jen výjimečně. Domnívám se také, že šlo nikoli o protievropské, ale ‚proti EU‘ volby. Protože to, co přichází jako rady z Bruselu, se na Slovensku může líbit jen současnému panu prezidentovi Kiskovi nebo obdobě ‚pražské kavárny‘ v Bratislavě,“ tvrdí Zdeněk Zbořil.

Slovenská „vzpoura“ proti establishmentu, jak je také sobotní hlasování u našeho východního souseda charakterizováno, by měla být varováním i pro establishment v Německu a ve Francii, kde se v příštím roce budou také konat parlamentní a ve Francii i prezidentské volby, že to nespokojení voliči dají patřičně najevo. „Varováním by mohla být, ale oni si takovou možnost nepřipustí, protože ‚slovenský příklad‘ je pro ně zpráva ze země, o které donedávna nevěděli. Teprve s rostoucím významem V4, také ovšem opomíjeným, nebo s kritickým postojem některých východoevropských vlád ke krizi na Ukrajině a evropským sankcím vůči Ruské federaci se v Německu a ve Francii snížili ve své velikosti k tomu, aby na ně pohlédli,“ podotýká politický analytik.

Ve Francii i v Německu očekávají od zemí V4, že budou jen mlčet

Nadále však tyto evropské velmoci žijí s pocitem, jak kdysi v rozepři o invazi do Iráku vzkázal bývalý prezident Jacques Chirac Čechům, že promeškali příležitost mlčet, že by si tak měly země V4 počínat i dnes. „Jsou přesvědčeni, že Slovensko, Maďarsko a Česká republika – Polska se dnes trochu obávají – by měly ‚držet hubu a krok‘ a tohoto krátkozrakého paternalismu se jen tak nezbaví. A konec konců i na tom do sebe zahleděném Západu jsou skupiny těch, kterým roztříštěnost politického stranictví vyhovuje až nadmíru; a nikoli veřejně, ale nikoli bez zájmu, sledují hledáčkem svého sobectví krize, které v Evropské unii dnes probíhají. A jak víme z teorie permanentních cyklických krizí kapitalismu, i na úpadku firmy a státu se dá vydělat,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Pokud se dá věřit průzkumu agentury Focus, tak ve slovenských parlamentních volbách dalo svůj hlas nejvíce – 22,7 procenta – prvovoličů ve věku 18 až 21 let extrémně pravicové straně Ľudová strana Naše Slovensko. O to, abychom nedopadli stejně, usiluje Iniciativa pro evropské hodnoty, která nabízí středním i vysokým školám debatu na jejich půdě, kam za studenty se svými zajímavými řečníky slibuje přijet. Tito lidé v čele s bývalým velvyslancem ve Spojených státech i v Ruské federaci Petrem Kolářem, jimž dopřává velice významný prostor ve svém vysílání Česká televize, mají za cíl vysvětlovat posluchačům, že je třeba ctít evropské hodnoty a odkaz Václava Havla. Podle průzkumů má totiž mezi středoškoláky silnou podporu Dělnická strana sociální spravedlnosti.

Evropské hodnoty by rády vysílaly své agitátory do škol

„Obvykle varuji před daty, která dostáváme z agentur, které se jejich výrobou docela dobře živí. Je sice pravda, že mladí lidé jsou v zaujímání svých postojů nejradikálnější sociální skupinou, ale zase k volbám příliš nechodí; a pokud přijdou, většinou volí iracionálně. Pokud jde o zaměstnance spolku Evropské hodnoty, těm můžeme věřit, že by jistě rádi vysílali své agitátory do středních a možná i základních škol, samozřejmě za úplatu. Konečně i pan Kolář může, nemaje zpětné vazby, vyprávět v ČT, co mu jedné myšlence oddaná redakce dovolí. Ale realita je trochu jiná a zřejmě ani netuší, jak je jiná. Ta dlouholetá degradace našeho školství se nedá napravit vyprávěním pohádek a legend a možná by byl překvapen, koho považují dnešní mladí za svého nepřítele a komu přičítají vinu za neúspěchy svého mládí,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.