Babiš, Vondráček a Vystrčil objevují, co je to státnický projev

V Česku jsme si bohužel byli nuceni zvyknout na to, že projevy politiků spadají do žánru ničím výjimečného a v lepším případě alespoň ne trapného politického tlachání na úrovni politického školení mužstva.

Novoroční projevy předsedů vlády, Poslanecké sněmovny i Senátu sice spadají mezi ty lepší, ale celkově se bohužel kvůli své rozvláčnosti (speciálně to platí o projevu Miloše Vystrčila, který byl skoro tak dlouhý jak proslovy předsedů vlády a Sněmovny dohromady) nijak nevymykají ze zažité představy, že projev politika je něco nudného, na co se dívají jen masochisti nebo lidé, co to mají za trest.

Vážení čtenáři, mám pro vás dobrou zprávu. Právě jste na jednoho takového politického masochistu narazili, takže se na následujících řádcích můžete dozvědět to podstatné, co v projevech našich vrcholných ústavních činitelů zaznělo. A to bez zbytečné vaty, do které se bohužel dotyční rozhodli svá vystoupení zabalit.

Co řekl Andrej Babiš?

Premiér zahájil svůj proslov prohlášením, že: „Pandemie koronaviru s sebou přinesla největší krizi za posledních 30 let.“ To je velmi pravděpodobně pravda, ale stejně tak je bohužel pravdou, že ještě větší krize je teprve před námi. Některé firmy a podniky už začaly propouštět a další budou následovat, jakmile skončí vládní podpůrné programy.

A ony jednodho dne budou muset skončit, protože státní pokladna není bezedná a podle všech dostupných informací se ještě ministryni financí Aleně Schillerové nepodařilo rozdojit oslíka, ze kterého by se začaly sypat zlaťáky. A vyhledem k tomu, že ještě nikdo nevynalezl perpetuum mobile ani speciálně pečené holuby, kteří by zadarmo lítali do huby, přijdou dny, kdy bude potřeba tu sekeru, kterou covid a vláda zaťali do státního dluhu, začít splácet.

Hnutí ANO by možná v této souvisloti mělo zauvažovat, jestli by náhodou nebyl dobrý nápad změnit si svůj ústřední slogan na: „Bude hůř“.

Samotný Andrej Babiš si, zdá se, toto uvědomuje, když ve svém vystoupení řekl: „Měli jsme obrovské finanční ztráty a věřte mi, že jako člověku, který chtěl mít a také měl přebytkový rozpočet a systematicky snižoval dluh naší země, ty stamiliardové sekery bytostně vadí. Ale s tím se vyrovnám, protože vím, že si to můžeme dovolit, že se to spraví a že za pár let vše doženeme.“

Doženeme zní krásně a sympaticky, vězte ale, že v překladu znamená, že příští vlády budou muset škrtat a když škrtat nebudou, vytáhne si stát peníze z kapes nás všech na vyšších daních anebo skrze znehodnocení měny. Na experiment centrání banky s umělým oslabováním koruny, který máme ještě všichni v blahé paměti, budeme dost možná ještě vzpomínat jako na nevinnou epizodku z dějin českého centrálního bankovnictví.

Andrej Babiš si pro nás nachystal i jeden komický moment, když prohlásil: „Pandemie nám totiž ukázala, jak málo jsme byli připraveni na zdravotní výzvy, které přináší globalizovaný svět, a jak jsme přes veškeré naše moderní technologie zranitelní.“ Je to sice pravda, ale Andrej Babiš se tady tváří, jak kdyby se stal premiérem včera. Tak trochu věří, že zapomeneme, že ve Strakovce seděl více než dva roky před začátkem pandemie a další čtyři roky předtím byl ministrem financí. A hlavně zapomíná, že opozice chtěla na půdě Poslanecké sněmovny řešit koronavirus už v lednu a bylo to právě Babišovo hnutí ANO, kdo spolu se sociálními demokraty a KSČM projednávání hrozby koronaviru tehdy zamázl.

Tohle je mimochodem taková naprosto klasická poloha, které si prosím u Andreje Babiše račte povšimnout. Na jednu stranu se tváři jako macho, co všechno zvládne, rozdá úkoly a rázem je vše zařízeno. Když ale začne téct do bot, začne se tvářit jako někdo, kdo u ničeho nebyl, o ničem neví, za nic nemůže a o ničem nerozhoduje. A tak nějak doufá, že mu to všichni sežereme.