Co vidět za ruským zásahem v Sýrii? Nejprve se mluvilo o tom, že jde o cílenou likvidaci tzv. Islámského státu, nyní Putin prohlásil, že cílem je upevnění pozice režimu prezidenta Bašára Asada. Co k této akci Moskvu vedlo? Co tím chtějí získat?

Jak se to celé podává na Západě a v Rusku je poněkud odlišné. V Rusku vůbec netají, že jde o podporu Asada a říkají to od začátku dennodenně. Rozdíl je v tom, že Rusové tvrdí, že tam jsou víceméně všichni teroristé nebo všichni chtějí chalífát a pouze Kurdové, Rusové a Asad bojují proti IS. V tom je ten rozdíl. Američané nechtějí přiznat, že jsou primárně zaměřeni proti Asadovi a málo proti tzv. Islámskému státu a momentální problém pro Američany je, že se tam objevil Putin. Rusové v podstatě svému publiku říkají, že tam jsou kvůli podpoře Asada. Z toho je v podstatě Američané obviňují, ale sami Rusové to nijak netají! Problém je, že Američané najednou musí přiznat, že nejenže nemají strategii, ale že ta jakoby strategie nefunguje; a v pátek zrušili program na podporu protiasadovských sil.

Teď dokonce americké noviny píší, že Američané už v Sýrii skoro žádný hlas nemají a víceméně ustupují. To je nová situace. Najednou je tam Rusko jako hlavní síla. To podporuje ruský výklad, který tvrdí, že se Rusko angažuje v Sýrii, aby dokázalo, že jednopolární svět má alternativu a ti, kteří chtějí tuto alternativu využít, mají teď možnost – a tou je Rusko. Toto může mít vliv na státy, které nebyly dosud rozhodnuty, ke komu se přiklonit, protože nechtěly odporovat Americe, protože nebyla alternativa. Dokonce teď Juncker (předseda Evropské komise – pozn. red.) prohlásil, že si nemůžeme nechat diktovat z Washingtonu, jak se chovat k Rusku.

Sám jste zmínil nedávná překvapivá slova šéfa Evropské komise Jeana-Clauda Junckera, který řekl: „Musíme usilovat o praktický vztah s Ruskem. Není to sexy, ale musí to tak být, nemůžeme takto pokračovat. S Ruskem se musí zacházet slušně. Nemůžeme dovolit, aby nám vztahy s Ruskem diktoval Washington.“ To je od lídra EU poměrně nezvyklé vyjádření. Co se změnilo? Máme očekávat obrat v chování EU k Ruské federaci?

Pochopil jsem to jako pokračování toho, co jsme viděli od začátku. Ne všichni Evropané souhlasili se sankcemi a dalšími protiruskými opatřeními, ale Američané natolik tlačili, že jsme nakonec museli. Němci začali postupně ustupovat, například odsouhlasením projektu Nord stream 2, Severního proudu, ale to dělali, aniž by to říkali příliš nahlas. Juncker to teď řekl nahlas. Beru to jako další krok k oslabení americké moci, ale nepovažuji to za nic zásadního.

Když Tunisané dostanou Nobelovu cenu míru a každý, kdo to pozorněji sleduje, ví, že to je organizace podporovaná state departmentem (ministerstvem zahraničí USA – pozn. red.), tak to snižuje důvěryhodnost Nobelovy ceny a totéž platí pro Bělorusku, co vyhrála Nobelovu cenu za literaturu. Někdo řekne, že je to vynikající spisovatelka, ale ona nevyhrála kvůli tomu. Vyhrála kvůli tomu, že kritizuje Putina. To už je tolik věcí. A když se k tomu přidá útok (Američanů) na nemocnici v Afghánistánu, jsou to maličkosti, které mění situaci ve světě. Mám pocit, že jedním z důvodů, proč šlo Rusko do zásahu v Sýrii, je, že cítí, že pozice Ameriky je oslabena a je tu prostor pro někoho jiného, kdo nabízí alternativu.