„Nemohu se vyhnout alespoň krátkému komentáři událostí v Paříži a v dalších francouzských městech. Něco podobného jsem už viděl několikrát a také tentokrát si myslím, že důvodem těchto protistátních demonstrací, alespoň proto, že demonstranti útočí na orgány státní moci, je jen náhodná záminka nešťastné smrti na okraji společnosti žijícího chlapce,“ komentuje stav ve Francii, kterou dobře zná, politolog Zdeněk Zbořil.

„Je to natolik intenzivní, že francouzský prezident Emmanuel Macron ruší svá jednání na mezinárodní úrovni, zůstává ve svém úřadu a činí rozhodnutí, která mají vést k potlačení demonstrací násilím. Vystoupil proto na veřejnosti, aby vyjádřil podporu represivním složkám státní moci a rozhodnými slovy vyzval demonstrující, aby upustili od násilností, rabování, zakládání požárů. Podpořil perlustrace a zatýkání těch, které podle překladů v českých médiích nazval ‚verbeží‘,“ dodal.

Jak dál Zbořil pokračuje, ukázalo se, že toto použité slovo bylo spíše eufemismem vytvořeným za účelem zvýšení úrovně dramatického zpravodajství, a dnes už reportéři a komentátoři používají jiná pojmenování demonstrantů a protestujících. „TV obrazové zpravodajství také omezuje své původně šokující reportáže z míst, kde žijí, pracují a vládnou lidé, kteří nás permanentně poučují o významu a důležitosti ‚evropských hodnot‘. A kteří tehdy, když se cítí ohroženi jako politická třída, používají nástrojů jako z evropského středověku,“ komentuje.

„První informace z Paříže tuto občanskou vzpouru, ne nepodobnou jiným z nedávné minulosti, popisují jako zvláštní tím, že se jedná o masovou účast adolescentů ve věku 13–17 let,“ upozorňuje Zbořil. „To může, ale také nemusí být pravda, i když z našeho prostředí víme, že průměrný věk účastníků asociálních projevů se neustále snižuje,“ dodal.

Staré vykopat, na jejich místa mladé. Tohle říkat na hřbitově?

Snad si toho, jak poukazuje politolog, všimnou i ti, kteří – posedlí svou dočasně nekontrolovatelnou mocí – navrhují snížit věk oprávněných voličů v ČR. „A také zavedení dalších úprav hranice zodpovědného občanství ve prospěch středoškoláků, kteří svou občanskou způsobilost prokazují schopností používat média xté generace,“ podotkl Zbořil. „Paříž, ale i v menší míře Praha a Řeporyje, nás poučily, že Kunderovo ‚staré vykopat, a mladé na jejich místa‘, by se nemělo vykřikovat na hřbitově. A tak tedy – zatím je to na první pohled dramatické, ale i některým nejvyšším francouzským státním autoritám to může usnadňovat jejich způsob vládnutí,“ dodal.

Doktor Zdeněk Zbořil připomíná i výrok Nejvyššího soudu USA, který de facto nepřipouští jakoukoli pozitivní diskriminaci a přiznává studentům při ucházení se o místa na univerzitách rovné podmínky bez ohledu na rasu, barvu pleti, etnicitu a sociální postavení.

„Nerovnost, zvýhodnění podle některého z těchto kritérií, považovali v posledních letech američtí demokraté za velké téma svého odporu vůči politickému programu konkurenčních republikánů. Současný prezident Joe Biden a jeho politické a sociální okolí začali už dnes přemýšlet, jak tento soudní výrok degradovat nebo jeho uvedení do života oddálit. A naopak, jeho kritik Donald Trump, toto soudní rozhodnutí nazval významným splněním slibu, který republikáni dali svým voličům. Ze Spojených států do Evropské unie je sice daleko, ale předpokládám, že i zde v době očekávání nové migrační vlny může něco podobného přispět k proměně evropských úvah a výzev, kterými prosluli zejména němečtí politici, když nás přesvědčovali, že ‚my to zvládneme‘!“ popsal politolog.