„Shodou okolností v Praze 6 bydlím a ty patálie s památníky jsem tu a v nejbližším okolí několikrát zažil,“ předesílá politolog Zdeněk Zbořil ke sporu o kontroverzní sochu sovětského maršála I. S. Koněva. „Dohadovali se zde zodpovědní i nezodpovědí o umístění Edvarda Beneše před Černínským palácem, některým zarputilým zpočátku vadil TGM i před Pražským hradem. Památníček kpt. Václava Morávka byl na Prašném mostě nejprve zapomenut, potom obkládán květinami, nakonec vykopán a přenesen trochu jinam, než původně byl. O pamětní desku generála Eliáše a hned několika popravených z Obrany národa se dlouho vedly spory a jistě dojde na i na další. Dříve u některých stávali pionýři, dnes někdy, ale už ne často, skauti,“ vzpomíná. 

Co se týká sochy, která je aktuálně předmětem dohadování, říká: „Ten pomník generála Koněva, mimochodem podle mého názoru nepovedený, se stal panu starostovi trnem v oku až v poslední době. Karel Steigerwald, který kdysi nazval sochu Jana Švermy, který padl v SNP, sochou darebáka a tím polistopadové obrazoborectví kdysi zahájil, dnes zatím ještě mlčí.“

„Samozřejmě jde o symbol, a nikoli o estetické hodnoty. V roce 1980, když v Dejvicích sochu maršála instalovali, nikdo neprotestoval a všichni aplaudovali. Dnes se obdivu dostává divizi Wallenstein, která kdysi projela v roce 1945 Prahou jako divize SS Gruppe. Dnes její jmenovkyně patří do svazku armád NATO a cvičí v ní i česká bojová grupa. Dokonce i na území ČR. Doba se mění a lidé s ní. Slova obdivu nahradila slova hněvu. A tak se mi zdá, že termín pana starosty Fischera v Praze 6 přežije jen také nepříliš povedená socha Simona Bolivara. Jejím autorem byl národní umělec Jan Hána. Stála 50 tis. USD a zaplatila je Venezuela. Navíc, Bolivar nikdy v Praze nebyl, Čechům, jak říká klasik, nikdy s ničím nepomohl. Stojí sice nedaleko Koněva, ale nepamatuji, že by se kvůli tomu někdo hněval. Snad jen Janu Hánovi ty peníze někdo záviděl,“ popisuje politolog.

Staroruští revolucionáři říkali, car nám zasolil, i my mu zasolíme!

Připomeňme, že sochu maršála Koněva někdo 22. srpna polil červenou barvou a přidal nápis – „Ne krvavému maršálovi, nezapomeneme“ – a letopočty včetně roku 1968. Pak ji další lidé očistili. Aby byl památník chráněn před vandaly, rozhodla se ho radnice zakrýt plachtou. Ta na místě dlouho nevydržela a snahy o její odstranění pokračují. Radnice policii požádala o zvýšený dohled a sochu také před dalším překrytím ještě preventivně nechala přetřít antigraffiti lakem.

„Už jsme v PL několikrát psali, že i nenávisti se musí lidé naučit. A jde to rychleji, než se naučit chovat slušně. Možná pan starosta tu svoji verbální neomalenost jako starosta přežije i se svou TOP 09, ale možná ze školy ví, že tlak budí protitlak. Staroruští revolucionáři říkali, car nám zasolil, i my mu zasolíme! Tuto ‚moudrost‘ by od svého pana otce, kdysi působícího v Moskvě, mohl znát,“ podotýká politolog.
  
Socha má být zakryta do doby, než se rozhodne, co s ní dál. O jejím osudu budou jednat 12. září zastupitelé. Jenže je plachta dobrý nápad? „V této zjitřené atmosféře, kterou jsem jako poměrů na Praze 6 znalý, nepředpokládal, asi ano. Hůře se to bude vysvětlovat velvyslanectví Ruské federace, která má své budovy také v Praze 6 a jejím okolí. Proto panu starostovi jeho postavení nezávidím,“ reagoval politolog. „Ale už na pole zahraniční politiky vstoupil, tak mne zajímá, jak bude pokračovat a co to přinese politické straně v tomto exponované městské části. Ještě tam má Hotel International, dnes Hilton, typickou ukázku sovětské architektury padesátých let, tak má co dělat. Komunistický hotel Praha, byť modernější, mu pomohl zlikvidovat pan Kellner. A tak se ještě může nechat inspirovat. Myslím proto, že to jednou plachtou neskončí,“ dodal.

„Skutečnou obětí se pak může stát kdokoli, nejen nějaký politik.“

Starosta Ondřej Kolář dostal kvůli eskalaci dění kolem sochy policejní ochranu. „Chodily mu nenávistné e-maily a zprávy na Facebook vyhrožující fyzickou likvidací,“ napsal mluvčí Prahy 6 Ondřej Šrámek ČTK.

„Je pro mne otázkou, zda si pánové na magistrátu uvědomují, že na Praze 6 nežijí jen oni, A že není možné přikládat pod kotel donekonečna. Paní Holubová bude asi zklamaná, že ‚polovina lidí ještě nevychcípala‘, a pan starosta zapomněl, že vyhrát volby neznamená mít absolutní moc. Myslíme si, že tzv. vyhrožování je záležitostí spíše internetovou, ale může nikoli jen mobilizovat, ale dokonce i inspirovat sociální psychopaty. Jejich skutečnou obětí se pak může stát kdokoli, nejen nějaký politik. ODS v Jesenici u Prahy to už zkusila, proč by to nezkusil někdo jiný. Dříve v modrém, dnes v rudém,“ komentuje Zbořil.

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová připomíná, že maršál Koněv se podílel na devastaci naší země, a nechápe proto, že za zakrytí jeho sochy je starostovi Prahy 6 vyhrožováno. I ona připojila slova podpory a přitakala vyjádření komentátora Alexandra Mitrofanova, že „jsme ve válce a čím dřív si to uvědomíme, tím líp“.

„Pan Mitrofanov je ve válce už od doby, kdy přijel do ČSSR z Doněcka a nastoupil v redakci časopisu Škodovák. Horší je to s paní poslankyní. Pokud si myslí, že jsme ve válce s Ruskou federací, ať využije svého vlivu, veškerého svého umu a svých znalostí a přesvědčí prezidenta republiky, vládu a zejména ministra zahraničních věcí, že tomu tak je, a vydá se na cestu boje,“ navrhuje politolog. „Nedovolím si jí radit, ale myslím si, že se nevydala správnou cestou. Možná brzy zjistí, že podpora od těch, kteří i ji dnes podporují, je věc přelétavá a dost často i na prodej,“ dodal.

Zároveň podotýká: „Tomu, že někteří novináři a publicisté s ruskými jmény jsou ve válce, můžeme věřit. Jen záleží na tom, s kým vytvoříme společnou bojovou linii a kdo první vystřelí. Protože shodou okolností v těchto dnes vzpomínáme, kdo a proč přepadl v roce 1939 Polsko, kdo mu pomohl a nepomohl, mohli by si pánové i dámy tu protektorátní hantýrku odpustit. Jenom jejich krev nepoteče.“

V zemích bývalého Sovětského svazu jsou citliví, když…

Ruské velvyslanectví ostře odsoudilo pomalování pomníku a označilo to za barbarský čin a urážku památky vojáků Rudé armády. Ruské ministerstvo zahraničí pak kvůli kauze povolalo chargé d'affaires českého velvyslanectví v Moskvě a vyjádřilo důrazný protest proti zhanobení pomníku. V reakci na umístění plachty ruské velvyslanectví uvedlo na svém facebookovém profilu: „Dnešní činy městských úřadů, jakož i jejich otevřené schválení nedávného aktu vandalismu názorně demonstruje, že pomník potřebuje ochranu především před samotným vedením Prahy 6.“

„V zemích bývalého Sovětského svazu, nejen v Ruské federaci, jsou velmi citliví, když někdo zlehčuje oběti druhé světové války, komolí strategický význam mnichovské dohody a zlehčuje význam obětí, které dokonce ještě v posledních dnech války přinášeli vojáci Rudé armády, dokonce i v Praze 6,“ reagoval Zbořil. „Ještě 9. května ráno tam zběsilý esesák postřelil bojovníka Pražského povstání a okolo třetí hodiny odpoledne lékaře, který mu šel pomáhat. Dnes je ten malý památníček ukrytý v roští pár metrů od parkoviště v ulici Na valech. Mimochodem, nedaleko bývalého bytu vojensky studovaného Mirka Topolánka. Také proto se nemůžeme reakci velvyslanectví divit, ale možná se budeme někteří divit, až si ruští politici uvědomí, v duchu slov pana Mitrofanova, že jsou také oni s námi ve válce. Mohlo by to být dříve, než na to přijde jeden ruský novinář s českým pasem a jedna česká poslankyně,“ dodal.

Odpůrci pomníku nyní prostřednictvím petice žádají zastupitelstvo Prahy 6 o odstranění této sochy. Existence pomníku maršála Koněva je podle signatářů trvalým prodlužováním komunistické lži. Podle petičníků původní důvod pro vztyčení pomníku, totiž že vojska pod jeho vedením zachránila 9. 5.1945 Prahu před zničením, je prokazatelně v rozporu s realitou, neboť kapitulaci německých jednotek v Praze přijal již 8. května vojenský velitel Prahy generál Kutlvašr. Pomník maršála Koněva, vystavěný v roce 1980, podle jejich názoru v žádném případě nelze považovat za výraz spontánního vděku obyvatel Prahy za osvobození od nacismu – v roce 1980 šlo již výhradně o symbol poroby Československa sovětským impériem.

„Kapitulaci přijel podepsal, pokud vím, v zastoupení České národní rady komunista Josef Smrkovský a německý generál Rudolf Toussaint. Velitel vlasovců od toho zrazoval, ale stalo se. Smrkovský byl později kritizován, a dokonce mu to přidali k rozsudku, kvůli kterému byl ve vězení. Jeden z po roce 1949 odsouzených strýců mé větší rodiny se s Toussaintem jako voják setkal buď na Ruzyni, nebo na Jáchymově a historku o podpisu zastavení palby a volného odchodu Němců z Prahy (nešlo jen o vojáky) jsem znal trochu jinak. Je ale pravda, že nevím, která verze byla blíže pravdy. Pokud jde o ‚symbol poroby‘, to je vlastně také jenom část pravdy. Protože jsme ale ve válce, jak někteří tvrdí, měli bychom si vzpomenout, že pravda je vždy její první obětí,“ popisuje Zbořil.

Celý text petice nechtěl politolog více komentovat. „Její slova jsou jasná, i když se někomu nemusí zdát přesvědčivá. Uvažování a víra jejích autorů také, tak udělejme si každý sám analýzu toho, o čem nás má přesvědčit. Nedoporučujme si, co si kdo má myslet, a spoléhejme na to, že máme dost moudrosti poznat, co je zlo a dobro a na které straně vlastně stojíme,“ podotkl.