Obávám se, že nikoliv. Protože teprve teď začneme sklízet hořkou sklizeň světové hospodářské krize, kterou u nás „tupluje“ dost neprozíravá politika pověstných tupých škrtů stávajícího trojkoaličního kabinetu Petra Nečase. Sice jednoho z veteránů naší politiky (málokterý zdejší vrcholný činitel vydržel na výsluní tak dlouho), jenž však, zdá se, nezdravě překročil svůj stín. Stanul v čele stále chřadnoucí „strany a vlády“, jíž zakopanou na pozicích drží především schodkové stranické pokladny. 

Prezident Václav Klaus, vzděláním národohospodář, je tímto aspektem přítomnosti fakticky potěšen. Jelikož se plní sen, co příliš nevyšel – přes veškeré snahy – jeho „astrálnímu dvojčeti“, Miloši  Zemanovi. Jím založená partaj se bez něj potácí stále nespokojenější společností, těžce ostřelována levicí, odbory i občanskou společností. Nesobecky uvažující lidé však ze stávající situace mít radost nemohou, anžto speciálně nynější obtížný vývoj vyžaduje jasné uvažování a koncepci vedení.

Čekají nás věru obtížné časy, čehož si náš ministr financí a nejsilnější postava kabinetu oficiálně povšiml až v posledních měsících. Kdežto předchozí léta alternativní názory ke svému „nejlepšímu“ mínění přehlušoval svérázným složenkovým populismem, či jiným  zastrašováním málo zorientovaných občanů. Na jedné straně jim připomínal nesporný fakt, že jsme enormně otevřená ekonomika, ale na druhé z logiky věci lhal, že zůstaneme ostrovem uprostřed divokého proudu. Jinak o tom, že jsme se za generaci budování svobod pouze v příbuzném hospodářském poměru přeorientovali z Východu na Západ, se dnes raději nahlas nemluví už vůbec.

Další úpadek (národní) ekonomiky a následně životní úrovně bude nepochybně zdrojem velikého napětí v celé české pospolitosti. Zmatené, ve svých rozladech stále agresivnější a teprve pozvolna procitající.

Další odborné názory v rubrice Politologové

(autor je politolog a sociolog)